Autokaleidoskop

U Baltského moře se setkali s další částí výpravy, která dovezla z Prahy náhradní motor namísto poškozeného sněhem. Časový pres ale skoro nebyl znát a týmoví mechanici opět odvedli i v polních podmínkách skvělou práci.
„Byl jsem v takovém zdravotním stavu, že na našem mistráku bych asi ani na start nenastoupil, ale samozřejmě tentokrát to bylo něco jiného.
Na téhle akci se podílelo až příliš lidí na to, abych je zklamal, a i sám jsem toužil tuhle rally zvládnout. Ale bylo to skutečně místy trochu hraniční, zejména v pátek večer, kdy jsem se skutečně jen těžko soustředil na jízdu podle rozpisu, který jsme navíc psali také zdravotně indisponováni. Naštěstí organizace soutěže v Lotyšsku fungovala skvěle a ředitel soutěže mi dokonce přivedl lékařku, díky které jsem měl poté pro vylepšení zdravotního stavu k dispozici antibiotika. Poté se to začalo trochu zlepšovat a zejména v neděli už mi bylo o poznání lépe, což bylo znát i na výkonech. Bohužel už nám v té době začaly ubývat nové pneumatiky - po oblevě se jelo mnohde na šotolině, takže nám mizely hřeby rychleji, než jsme čekali. Poslední den jsme proto museli používat i zčásti opotřebované obutí, což i na těchto površích je dost poznat. Přesto se můj pocit z jízdy o dost zlepšil a před poslední zkouškou jsme ztráceli pouhé tři vteřiny na Tlusťáka a jeho vůz kategorie Super 2000.
Do závěrečného krátkého testu vyrážel hned na začátku startovního pole, takže jsme ještě před odstartováním věděli, že má dobrý čas a my jen velmi obtížně na něj ony tři vteřiny najedeme. Nicméně zkusili jsme to, zabojovali jsme, pěkně daleko jsme si v diváckém místě i skočili, no a sice jsme stáhli ze ztráty jen tři desetiny, ale i tak to stálo za to. Byl z toho totiž absolutně pátý čas na vložce. Nijak to samozřejmě nepřeceňujeme, je jasné, že na poslední erzetě už se tolik nezávodí. Zahřálo to ale u srdce a i dílčí skalp takové hvězdy, jakou je bývalý vicemistr světa Francois Delecour, byl příjemnou odměnou za úsilí.
Kromě páté příčky absolutně jsme na závěrečném testu soutěže byli i nejlepším vozem ERC Production Cupu, ze kterého si v celkovém pořadí odvážíme domů i cenné bodované umístění. Do této klasifikace se v rámci evropského šampionátu hodnotí kromě našich soupeřů ve třídě 3 také závodníci s rychlejšími vozy, upravenými do specifikace R4, a těch se tentokrát na startu objevilo poměrně hodně. Navíc jen velmi málo závodníků odstoupilo, takže máme z našeho umístění radost a s ohledem na zdravotní stav i chybějící zkušenosti s tímto charakterem tratí je pokládáme za úspěch,“ usmívá se Štajf.
„Petra zaslouží velký dík za to, že obě náročné soutěže se mnou absolvovala. Vydržela se mnou v autě i v době, kdy jsem byl hodně oslaben a někdy mi na spojovacích úsecích pomáhala i s řízením vozu,“ to už jsou opět slova Vojtěcha Štajfa. „Až se já, náš šéfmechanik Pavel Janoušek i všichni další nemocní uzdravíme, začneme spřádat další plány pro sezónu. Hodně jsme se teď naučili o rozpisu pro tento typ tratí a soutěží a zejména v nedělní etapě nabrali i optimismus, rádi bychom i proto letos ještě nějakou další soutěž evropského šampionátu absolvovali.
Vůz s číslem 20 nakonec dokončil druhou soutěž evropského šampionátu na šesté příčce ve třídě 3, přičemž před ním dojelo jen jediné další Subaru, to ale navíc ve specifikaci R4.

Karel Špaček
med