Autokaleidoskop

Petr s Uhlem se v úvodu závodu dopustili chyby, která byla tvrdě potrestána. „Nedočetl jsem do konce odstavec ve zvláštních ustanoveních o povolené rychlosti při tréninku, kterou každé posádce hlídá krabička GPS zabudovaná v autě. Domníval jsem se, že smíme jezdit podle rakouských pravidel, to je v obci 50 a mimo ni 100 km/h, ale hned po ujetí několika kilometrů první zkoušky nám zavolali z ředitelství, že na celé trati i mimo obec je povoleno jen 60 km/h s tolerancí +10. My jsme tento limit překročili dvakrát (100 a 120 km/h), ale v domnění, že na přehledném úseku mezi pastvinami mimo obce můžeme jet stovkou jako ostatní účastníci silničního provozu. Ředitelství závodu nám za tento přestupek vypočítalo nemilosrdnou pokutu 1 000 EUR,“ komentuje svou chybu Petr Uhel.
Již od seznamovacích jízd bylo jasné, jak těžký Jänner bude. Na každé rychlostní zkoušce zůstávaly některé úseky pod ledem a přes noc připadával sníh, který se místy udržel. Trať se stále měnila a veškerá tíha správnosti rozpisu ležela na ledových špiónech Václavu Pechovi sen. a Jardovi Palivcovi, kteří mohli dvě hodiny před startem zaznamenat aktuální stav na rychlostkách.
„Bylo velice těžké dostat se do tempa, bezmezně věřit bezchybně opravenému rozpisu a správně zvolit pneumatiky. Každá posádka odstartovala na jiných a čekalo se, kdo rozhodl nejlépe. Nám se úvod povedl, a i přes malou chybičku, kdy jsem nedobrzdil jednu ze sněhových zatáček a musel nechat miníka projet loukou, jsme drželi po šesti erzetách 3. místo se ztrátou pouhých 5,8 vteřiny na prvního,“ popisuje Václav Pech jun.
Pak ale přišla osmá rychlostní zkouška, která se jela až za tmy a která pořádně zamotala pořadím. „Výhodu zde měla první čtveřice startujících, které se podařilo odjet první dva kilometry bez mlhy. Pak jako když zatáhnete oponu, přišel mlhový mrak a v záři přídavných reflektorů přestalo být vidět na metr daleko. Podobnou mlhu nepamatujeme a měli jsme starost najít, kudy cesta vede. Zde jsme si připsali ztrátu jedné minuty. Pak se nám oproti soupeřům podařilo do druhého průjezdu lépe zvolit pneumatiky. Zkusili jsme ze ztráty něco umazat, ale před cílem jsem zavadil v retardéru o těžký balík slámy a vylomil pravé přední kolo. Jen tak tak jsme se dostali do servisu, kde šlo naštěstí vše opravit, ale už jsme se nadále soustředili jen na udržení druhého místa v českém mistrovství,“ dodává s výsledkem spokojený Václav Pech jun.
„Byl to trochu nervák už jen z jednoho důvodu. Měli jsme s autem na konci loňské sezony technické potíže a nebyli jsme si jistí, jestli se nám je podařilo beze zbytku odstranit. Sice jsme dost testovali, ale opravdovou zátěží je až skutečná rallye. Tady bych chtěl poděkovat všem zainteresovaným, kteří nám v průběhu podzimu pomohli poté, co se auto vrátilo z Prodrive ve stavu, kdy jsme trochu přestali věřit, že tam tomu ti lidé opravdu rozumějí. Tak snad nás ti mechaničtí šotkové už trvale opustili. Také bych chtěl poděkovat šéfinženýrovi Honzovi Kubíčkovi, že nezemdlel a problém snad nakonec vyřešil. Opačné hodnocení si myslím můžu dovolit vůči Prodrive, kde jsme se moc efektivní pomoci bohužel nedočkali.
Samozřejmě samotný průběh soutěže by vydal na román. Bláto, sníh, mlha, pneumatiková ruleta a silná konkurence, tak si asi představuju koncentrát rallyové obtížnosti. S výsledkem jsem nakonec spokojený a Venca předvedl, že umí i v evropské konkurenci,“ komentuje průběh rallye ředitel společnosti Invelt, s. r. o., Jiří Jirovec.
Dalším závodem EuroOil-invelt teamu bude dubnová Rallye Šumava. V přestávce projde teamový Mini John Cooper Works 1.6 T rozsáhlou repasí, kdy bude rozebrán do posledního šroubku a znovu složen z nových nebo rentgenem zkontrolovaných dílů.