Autokaleidoskop

Kontrolují se potřebná oprávnění včetně platných víz do všech afrických zemí, které se závodem navštívíme. Je potřeba se mnohokrát podepsat na různé formuláře zahrnující souhlas s pravidly. Podepsat vyrozumění o rizicích, co nás čekají. Odevzdat vyplněné listy se zdravotním profilem. V neposlední řadě nafasovat přístroje pro navigaci a lokalizaci polohy, tak aby pořadatelé měli přehled o tom, kde se nacházejí vozy jednotlivých účastníků. Zde stojí za zmínku způsob navigace v závodě. Posádky závodních vozů nemají přístup k informacím ze systému GPS. Navigace probíhá pomocí obrázkové knížky tzv. roadbooku.
Technická přejímka spočívá ve fyzické kontrole závodních speciálů včetně jejich výbavy. To zahrnuje povinný ochranný rám, překontrolování vypsaných technických parametrů pro danou kategorii a další s tím spojené úkony. Jen registrace novinářského vozu zabrala bezmála tři hodiny, a to jsme neměli žádnou komplikaci. Mezitím mechanici Rosťa Filip a Petr Čapka zaopatřili závodní vůz a doprovodný kamión vším potřebným. Vše bylo dobře připravené. Jen prodřený kabel od satelitního systému Iritrack nás trochu potrápil. Diky Iritracku můžete sledovat v reálném čase, kde a na jakém místě se závodní posádky pohybují (zde je livetracking: www.africarace.com).
Vše se ale stihlo a v osm hodin večer všichni závodníci projeli pod startovní rampou a vydali se vstříc tisíc kilometrů vzdálenému španělskému přístavu Alméria. Drobnou chvilku slávy jsme si užili i my v novinářském voze. Využili jsme mezeru za startujícím Tomášem Tomečkem s Vojtou Morávkem a projeli jsme si uličku lemovanou stovkami lidí slavnostně za naší Tatrou. Tato drobná drzost nám prošla a připomněla mi lemované ulice lidmi v Argentině. Nic takového v Africe nezažijeme. Závodí se tam nádherně a není lepší krajiny pro závody tohoto typu. Ale čeho se od místních lidí dočkáme, je nezájem vyvolaný jejich životní situací a děti po nás občas budou házet kameny.
Dříve, než se zmíním o tom, co nás letos na černém kontinentu čeká, musím se svěřit, jak moc mě letošní startovní listina potěšila. Počet závodníků oproti minulým letům výrazně narostl. Je znát opětovný zvýšený zájem posádek o návrat do Afriky. Nám Čechům nemůže být lepšího důkazu, než start Miroslava Zapletala v nejprestižnější kategorii osobních vozů T1. On svými kvalitami a vozem má na to svádět boje o první místa. Jak s favoritem soutěže Schlesserem, vítězem Dakaru z roku 1999, tak Belgičanem Jaquesem Loomansem nebo Francouzem Jerome Pélichetem. Určitě nelze přehlédnout Huberta Auriola se svou bugginou, matadora a dvojnásobného vítěze Dakaru.
Mezi mé černé koně patři Kazach Kanat Shagirov, který má za sebou silnou stáj Astana a zkušenosti na rozdávání. Ví, jak ovládat závodní vůz a posbíral zkušenosti i zpoza volantu závodního kamionu. Pokud bych si měl vsadit na letošní automobilovou kategorii T1, velmi bych zvažoval i jeho jméno. Překvapit však může kdokoliv. Jak již bylo mnohokrát jinde řečeno: „Závod se nevyhrává v první zatáčce (v Africe platí měřítko: v prvních dvoustech kilometrech), ale v cíli.“ A ten je letos vzdálený přes 5840 km.
Neméně zajímavou podívanou bude námi nejvíce sledovaná kategorie kamionů - T4. Do Afriky se po čtyřech letech vrací stáj Kamaz. Za volantem sedí Rus Anton Shibalov. Říká se, že je to „juniorka Kamazu“. Nicméně vím, jak tato stáj funguje. Špičková technika, kvalitní a vyježdění jezdci s polovojenskou přípravou. Žádná juniorka. Kamaz má jediný cíl. Vyhrát. V cestě jim stojí Tomáš Tomeček s Vojtou Morávkem. Oba dva chtějí obhájit svá dvě předchozí vítězství. Hlavní bude zachovat klid ze začátku. Letos se bude rozhodovat v dunách Mauretánie. Nebude radno ani podceňovat Maďara Miklose Kovacse s novým kamionem Scania. Hodně přes rok trénoval a má „naježděno“.
Kategorie motocyklů a quadů je také pěkně našlapaná. Přes třicet startujících. Počítám, že se zde bude průběžné pořadí rychle přelívat. Za zmínku jistě stojí blonďatá Francouzka Emmanuele Claire na quadu. Dakar je obtížný pro nejednoho chlapa, před dívkou stojící na startu nezbývá, než smeknout a držet ji palce.
Tím jsem se pěkně dostal k myšlence, co nás vlastně v Africe čeká. Dnes (28.12.) jsme již oficiálně v závodě. Za chvilku se nalodíme na trajekt, který nás převeze přes Středozemní moře do marockého přístavu ve městě Melila, kde je start první závodní etapy. Ta začíná 233 km dlouhou spojovací částí, ve které se nezávodí a dovede závodníky k městu Ain Benimathar. Od tohoto bodu se jede naplno 245 km. První část etapy bude velmi rychlá. Závodníci si užijí desítky kilometrů po kamenito-písčitých pláních. Hned ze začátku se prověří schopnost precizní navigace a rychlého úsudku. Pláně křižují desítky různých stop, což velmi ztěžuje orientaci. Udělat chybu, nesprávně vyhodnotit situaci a vydat se po špatné cestě, bude velmi lehké. Zde platí jedno pravidlo. Dvakrát měřit a jednou točit volantem. Druhá polovina etapy provede soutěžící kolem jezera Tigri s typickou vegetací západního Maroka. Zde je potřeba si dát pozor na vrostlé stromy a kluzké úzké cesty s vysokou vegetací. Pořadatelé slibují nádherné přírodní pohledy. Ti, co se dostanou ke konci etapy, budou mít možnost vidět důlní koleje a vlak odvážející rudu do města Tendara. Pak je cíl a přesun do bivaku v místě nazvaném Boudnib.


Vojtěch Moravek ml., TomRacing
Španělsko, Alméria