Autokaleidoskop

Tátův koníček byla a jsou auta, kterí rád a fakt dobře řídí. Normálně se věnuje lítání do vrchů, kde pravidelně vede žebříčky hodnocení, láme rekordy tratí a podobně… Já jsem levej na všechno co dělám, tak mi to radši už moc nepůjčuje a je radši, když mu ukazuju cestu. Při hraní rallye her na počítači mi ten vocas co spoiloval cestu vždycky hrozně vadil, protože to pak nebylo takový překvápko, ale řeknu Vám… na živo se to fakt hodí! Bohemka která nám vede za barákem je taková srdcovka, kterou prostě nejde odmítnout. Já jsem se jí zúčastnil tuším po třetí a vždycky je to zážitek. Takovej ten pocit k nezaplacení, když lezete do auta a nevíte jestli z něj zase vylezete sami nebo v černém pytli, v lepším případě pomocí pořádnejch nůžek.


Loňský ročník pro nás skončil po druhém měřeném úseku, kdy se pořadatelé v souvislosti s tragickou nehodou posádky Semerád – Ceplecha rozhodli závod zrušit. Já od té doby závody nejel a přiznám se, že jsem z toho byl dost nervní. V organizaci klasicky lehčí bordel, protože Guide booky pro evropský pohár a pro kategorii Legends nesedí, na internetu, v itineráři a prostě všude jiné časy, které nakonec pro nás neplatí vůbec. Pan Kafka co se o nás stará, je ale nejvíc super a na všechny blbý dotazy s úsměvem odpoví, je to vážně borec a bez něj by to bylo fakt těžký. Už při najíždění trati jsem si říkal, že se někdo musel zbláznit. Před rokem se jim tu zabije člověk a teď tohle? Rozpisy z loňska jsem mohl zahodit, protože spousta míst byla vedená úplně jinudy, no co, aspoň je trošku sranda. Za jeden den nalítáno přes 800 kiláků, zadek mě z toho bolel, ruka ze psaní taky, vyřízenost a spánek.
Pátek začínal v depu technickou přejímkou, jak taková věc probíhá psát nebudu, aby mi zase někdo náhodou nehrozil žalobou za pomluvu, tak můžu vyprávět individuálně u piva. Vystavení aut a véča na Staroměstkém náměstí v Bolce, kecání s fandama, čekání na začátek, blablabla. Mým dobrým zvykem je se před startem přežrat, aby mi pak mohlo být zase špatně, Staroměstký náměstí jsou pro mě prostě začarovaný, to pražský sem na jiný rallye pozvracel. Nájezd na rampu při slavnostním startu, slepota z blesků, v autě vedro, nějaký ty ručky na dlažbě pro fandy, je to sranda :)


RZ (čti rychlostní zkouška nebo jak říká Žito ve filmu – rychle zemři) Staroměstká má neskutečnou atmošku, všude starý baráky, lidi okolo, řvou, tleskaj, mávaj, zážitek pro nás i pro ně, ještě než sem stihl sundat pásy tak telefonáty jak to bylo boží a že WRC jsou buzny a že jsme byli lepší, lidi dík, potěší to :) V depu je základ si udělat kamarády mezi traťákama, ti vám pak dají startovky na příští den, aby člověk nemusel hned z rána letět do Boleslavi. Další poznatek je, že kombinéza mi asi fakt sekne, protože mě v ní nepoznala ani vrátná Káťa, s kterou se už nějakej ten pátek kamarádím.
Sobotní etapa startovala na Bzí, super RZeta, rychlá, pro diváky zábavná, pro mě těžká jak svině, protože pravý a levý šestky tam jsou skoro všude a na rovinu… číst ze sešitu v autě co má 500 koní není úplně pr... Venku hrozný palermo, v autě ještě větší, za celý den vypito asi 6 litrů vody, na malý jsem byl jen jednou, všechno šlo kůží, děs. Trošku nechápu k čemu mě je nehořlavá kombinéza, když horkem umírám, aniž by něco hořelo. RZ Jana Borna je asi největší peklíčko co letos bylo, fakt moc těžký a nebezpečný, aut v příkopech mraky, prostě potěší takhle před startem. Další Navarov, moje oblíbené místo, jednou v metru sněhu v zimě, pak v létě s nulou nafty v nádrži, mám to tam fakt rád…

Ještě že se naše kategorie moc neřeší a můžeme si dělat servis kde chceme, takže pumpa na Malé Skále je každoroční jasná volba, já ještě letím do Boleslavi pro startovní karty na odpoledne, takže úplně vyřízený zase sedám do pekelný mašiny a jede se znova! Nebyl by to tým Žáček – Žáček aby se něco nepoďělalo. Po prvních dvou rychlostních zkouškách odpolední etapy začalo mít zadní kolo při řazení super tuningovej zvuk, takže rychle do dílny, opravit a směr Sosnová. K dobru přihodím historku s jedním hippie tůristou, který si pravděpodobně myslí, že auto co dělá velký rambajz jede i moc rychle, takže je jeho občanskou povinností divoce a poměrně vulgárně přes svými dětmi gestikulovat na auto, co jede 30 km/h, aby přece ukázal, že lidi nemají jezdit jako prasata. Za ty roky co tátu znám už vím, že není úplně dobrý ho naštvat, jediný co hipísáka zachránilo byl pětibodový pásací systém, z kterého je poměrně těžký se rychle dostat :)


Do Sosnové jsme dorazili už na pokraji sil, vedro, randál a únava ze všeho toho přetížení co tohle auto zvládne udělat, je prostě šílená, já za dva dny zhubl 3 kila, kombinéza na mě jen plandala, na levý ucho neslyším už vůbec nic, vlasy mám z helmy slepený do jednoho chumáče, hlady už skoro nevidím… ještě že na navození atmosféry jdeme na dualbattle jako první. Vocasové co neuměj jezdit rovně (čti drifteři) tu měli zase nějaký mecheche, takže asfalt namydlenej, jedeme na oči, protože okruh se prostě diktovat nedá nebo to jen neumím, nevím… Skok proběhl ve stylu přelet asi 3 metry, most – váže- pravá šest mi odkrví mozek úplně, dál mám už trošku černo. Dojíždíme, ani nevíme jestli jsme vyhráli nebo ne, prý jo, příjezd do depa proběhl už v menším kómatu, dáváme pár fotek pro noviny, s fanouškama a tak, já si jdu dát rychle na VIP balkónku s výhledem přímo na autodrom jídlo, protože na mě už čeká Hánz a kluci, že jedeme na tábor. Vymaštěnost personálu autodromu mě dokáže vytočit každý rok. Fakt netuším proč člověk s kartou “Driver” nemůže na tribunu, kde sedí jeho mechanik s kartou “Mechanic” aby si vzal klíče od servisního auta a aspoň se převlíknout…

Shrnutí? Super víkend, přes 2000 kilometrů, lehká dehydratace, unavenost, ale super pocit že je člověk živej, celej a lidem se to líbilo. A co vy? Líbilo se? Pokud jo tak se těšte na pokračování článku s onboard záběry!

www.audisportquattro.cz
29. 7. 2013 by Máťa Matěj Žáček