Autokaleidoskop

Za duchovního otce veteránského hnutí na kytínsku můžeme považovat pana Václava Zapadlíka, věhlasného malíře historických automobilů, uznávaného nejen v Evropě, ale také v Americe. Ještě před patnácti lety se tady o veteránech nic moc nevědělo. Jenže pak „zbaňkoval“ svého chalupářského souseda pana Josefa Pepana Holakovského, a začali přemýšlet jak dát dohromady lidi se zájmem o historii motorismu, aby se párkrát do roka mohli dobře pobavit.
Postupem času se přidávali Václav Šercl, Ivo Daněk, Michal Pomahač, a další. Většinou jde o majitele nejrůznějších „prskoletů, pařezů, číž, jaw a čezet“ , ale i více či méně starších motocyklů.
Náhodní turisté se v okolí Kytína nestačili divit, kolik čertů se najednou vyrojilo, ale nechyběli ani andělé či sobi a dokonce „andělské“ rikši. Ještě dodejme, že v Kytíně a na Chouzavě se nepořádají jen akce, ale také se renovují nádherné veteránské stroje jako například překrásný Renault IV z roku 1905 (viz Historie) a nyní se právě pracuje na unikátním francouzském automobilu Voisen a malém Renaultu.
Před časem dovezli první generaci Land Roveru Defender s krátkým podvozkem, z poloviny padesátých let. Tento stroj v původním stavu nám nabídli ke svezení, a taková nabídka se rozhodně neodmítá. Když jsme v sobotu ráno dorazili na kytínskou náves, už na nás defík v pískové barvě čekal. Krátké zaškolení od pana Holakovského a vyrážím na krátkou testovací jízdu kolem rybníka, neboť pravostranné řízení je přeci jen pro mě novinkou. Zatáčení velkým volantem vyžaduje pořádnou sílu, žádný posilovač, také na brzdový pedál je třeba šlapat větší silou, řazení rychlostí je klasické, jen je třeba se správně trefit do jedničky, jinak jedete dozadu. Za chvilku si člověk však zvykne, i na to, že je třeba jezdit hodně při kraji cesty, protože sedíte hodně vpravo. Při jízdě v otevřeném voze člověk zapomněl na starosti a strasti denního života a příjemně se odreagoval. Vlastně šlo o premiéru, neboť jsem měl tu čest absolvovat s vozem, který budil zaslouženou pozornost, a hned se hlásilo několik zájemců o koupě, první testovací zkoušku. Jsem rád, že jsem večer mohl vrátit defíka bez újmy „na kráse“ a ještě jednou Chouzavskému spolku veránistů moc děkuji.
Kytínská berle se vydařila, ani ztráty nebyly velké, pouze jeden z čertů nezvládl své ďábelské enduro a bolestivě lehl k zemi. Místo večerní oslavy si doma lízal rány. Už dnes vymýšlejí chouzavští a kytínští veteránisté další soutěže na příští rok. Vedle už stálých, bychom se možná mohli dočkat také 24hours Chouzava na den čarodějnic. Nechme se překvapit, rozhodně nebude zase v Brdech nouze o legraci a dobré lidi.

Jindřich Lasík, 3.12.2007