Autokaleidoskop

A nejen k průkopníkům, ale také je několikanásobným mistrem republiky ze sedmdesátých let. Za jeho úspěšnou a dlouhou autokrosovou kariéru může vlastně ing. Jindřich Kottek, který se byl v roce 1970 podívat na první autokros u nás, který se jel na pardubickém dostihovém závodišti. Tam startoval také Frantiček Ernigr s první českou buggy vybavenou plochodrážním motorem Eso. To Jindru Kottka tak nadchlo, že hned zburcoval svého kamaráda Stanislava Landu. Do měsíce koupili šasi od Ernigra a za čtyři měsíce postavili po nocích první buginu. Nikdo neměl tehdy se stavbou bugin velké zkušenosti, a tak spíš víc přemýšleli, co a jak udělat. Nejvíce dílů použili z Trabanta – přední nápravu, závěsy a skříň, ale motor plochodrážní.

Na závodech se pak střídali, jako první vyjel právě Stanislav Landa v roce 1971 na Radouči u Mladé Boleslavi. V tréninku upadlo kde co, nejdříve poloosa a když ji opravili, upadla druhá. Motor Eso také nevyhovoval. První neúspěch je nedokázal odradit, a už za 14 dní startoval Jindra Kottek v Táboře a dojel třetí. Tím skončila historie motoru Eso, který vyměnili raději za sériového Wartburga a zůstali mu věrni dlouhá léta. A Landa dojel v Příbrami druhý. To bylo slávy, navíc už jel za nově utvořený tým deníku Mladáfronta. Pak už vozili věnce, jeden za druhým.
Pro rok 1972 už měl každý svoji vlastní buginu. Landa získal stroj po Ernigerovi, pro Kotka se postavila nová. Když vozy fungovaly, tak z toho byly buď věnce, když „stávkovali“ tak smutek. Buggy měly vpředu klasický motor Wartburg, za ním převodovka a z ní vyveden pohon na zadní kola.
Ing. Slanislav Landa vytvořil s Jindrou Kottkem výborný tým, který si ve všem pomáhal, později se k nim přidal ještě ing Ivan Polák.

Cesta Stanislav Landy stoupala strmě vzhůru. V roce 1972 skončil pátý, v roce 1972 třetí, v roce 1973 druhý a přesně před čtyřiceti lety se stal prvním oficiálním mistrem Československa, zatímco Kottek byl pátý a Polák sedmý. Do té doby se totiž jezdil pouze neoficiální šampionát. Titul pak obhájil i v následujícím roce.
Tým Mladé Fronty ale nepropagoval autokros jen u nás, ale vyrazil také do jugoslávského Karlovace k exhibičnímu závodu, aby i jinde viděli, co je to ten autokros. Z přehlídky se stal opravdový závod, jako by se jelo o mistrovské body. Závod udělal hlavně Landa, kterému nevyšel start a ve snaze soupeře dojet „šel na budku“ a zůstal koly vzhůru Ochotní diváci jej vránili na kola a Landa jel dál.
Autokrosu zůstal věrný až do roku 1992 se střídavými úspěchy. Ale ještě v roce 1989 skončil třetí ve třídě do 1600 cm, o rok později druhý. Pokud jsme na některý důležitý výsledek zapomněli, tak se omlouváme, ale dohledat všechny naše autokrosové závody se nám nepodařilo.
Popřejme ing. Stanislavu Landovi hodně zdraví do dalších let a děkujeme za krásné chvíle, které nám na autokrosových tratích připravil. Měl jsem to štěstí, že jsem už v 70. letech navštívil nespočet autokrosů a byl jsem vlastně také u zrodu tohoto sportu. Pamatuji si, jak tým Mladé fronty vždy v depu vyvěsil transparent – Když vyhraje Landa, tak bude sranda. Ještě bych fotografii někde v archivu našel.

J.Lasík 3.2.2014