Autokaleidoskop

Přesvědčili jsme se o tom při návštěvě veteránské Trentino Classic, kdy o Volvo V50 Drive projevovali zájem kolemjdoucí od 15 do 90 let všude, kde jsme se objevili. Nejednou jsme byli svědky, jak si i babičky pročítají hodnoty spotřeby a emisí. V tu chvíli bylo „naše“ Volvo zřejmě nejzajímavějším automobilem v celém Jižním Tyrolsku. Nikomu zřejmě nešlo na rozum, že by tenhle vzhledově nenápadný kombík mohl jezdit pouze za 4,5 litru nafty na sto kilometrů. Oproti předchozí verzi 1.6 D je spotřeba o půl litru nižší.
Jde sice o hodnotu udávanou výrobcem a dosažené za určitých podmínek, ale na rozdíl od jiných automobilů není zas tak vzdálená realitě. Záleží jen na způsobu jízdy. Při ustálené rychlosti 100 km/h a nějakých dvou tisících otáčkách vám palubní počítač ukáže ca 4,7 litru, při 130 km/h až 140 km/h a necelých 2500 otáčkách pak kolem 5,5 litrů nafty. S klidem můžeme prohlásit, že běžně se dostanete do pěti litrů.
My jsme najeli zhruba 1700 kilometrů, z toho asi devět stovek dálnicích a zbytek po jihotyrolských silničkách a spotřeba se pohybovala v rozmezí 5,3 až 5,7 litru. Nutno dodat, že jsme chvílemi i dost pospíchali, a hlavně silnice vedly neustále nahoru a dolů, ze zatáčky do zatáčky. Na závěr jsme překonali ještě průsmyk Passo Rombo ve výšce 2500 metrů nad mořem. Tudíž považujeme tuto hodnotu za hodně dobrou.
Ještě dlužíme říct, že vůz pohání vznětový čtyřválec 1.6 s přímým vstřikem paliva common-rail, dvěma vačkovými hřídeli v hlavě válců a přeplňovaný turbodmychadlem s variabilní geometrií lopatek o výkonu 109 k. Jeho charakteristika se nám zamlouvala. Ovšem jen samotný by tak nízké spotřeby nedosáhl. Model V50 Drive se od klasické „padesátky“ liší některými úpravami (technologie Drive byla představena na autosalonu vloni v Paříži), které vcelku vedou k nízkým hodnotám spotřeby i emisí.
Jednak byl u vozu snížen podvozek o 10 mm, aniž by tím utrpěl komfort. Pod přední maskou je větší deflektor usměrňující vzduch proudící do motorového prostoru. Přední spoiler je stejný jako u nejvýkonnějšího provedení T5. Celý spodek karosérie je zakryt aerodynamickým krytem pro lepší proudění vzduchu. Pětistupňová manuální převodovka používá olej s nižší viskozitou, a třetí, čtvrtý a pátý stupeň byly prodlouženy. Také systém chlazení celé pohonné jednotky byl optimalizován. Asi nejvíce viditelnou změnou jsou hliníková 16“ kola s novou generací pneumatik Michelin Energy Saver.
Jedinou změnou v interiéru jsou zřejmě šipky na displeji přístrojové desky, zobrazující nejvhodnější okamžik k přeřazení. Většinou jsme „nápovědu“ ani nepotřebovali. Celý interiér je stejný jako u nejvybavenější verze T5. Sedadla jsou pohodlná, za příplatek elektricky nastavitelná s pamětí, sériově vyhřívaná.
Kombi nižší třídy Volvo V50 Drive je skvělý automobil pro dlouhé cesty, především ve vztahu ke spotřebě. Výkon na normální cestování je dostačující, do zavazadlového prostoru se také poměrně hodně vejde. Jediným omezujícím faktorem bude jeho cena, která je v základním, byť bohatě vybaveném provedení (ABS, EBD, systém stabilizace DSTC, šest airbagů, WHIPS, displej v češtině, výškově nastavitelné sedadlo řidiče atd., provedení 638 000 Kč. Vzhledem k tomu, že verze 1.6D není již v prodeji, tak nemůžeme srovnávat. Snad jedině s benzinovou verzí 1.6 za 529 000 Kč, ovšem s podstatně vyšší spotřebou.
Pokud chcete nejlépe vybavenou verze Summum, potom si musíte připravit 819 000 Kč, ovšem třeba za elektricky nastavitelné sedadlo spolujezdce, parkovací asistent vzadu, systém mrtvého úhlu BLIS (ten však klidně oželíme, neboť nepracuje zrovna stoprocentně), metalízu atd. je třeba ještě připlatit.


Základní technické údaje
Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec
Objem: 1560 cm³
Výkon: 80 kW (109 k) při 4000/min
Točivý moment: 240 Nm při 1750/min
Rychlost: 190 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 11,5 s
Spotřeba (město/mimo město/kombin.): 5,7/3,8/4,5 l/100 km
Rozměry: 4552 x 1770 x 1457 mm
Rozvor: 2640 mm
Zavazadlový prostor: 417/1310 l
Cena: 819 000 Kč (1.6 D Drive Summum)


Jindřich Lasík, 9.9.2009