Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

Vzpomínky Waltera Röhrla (II)

Dnes pokračujeme v rozhovoru s jedním z nejlepších světových soutěžních jezdců, jenž je znám i svým vřelým vztahem k naší republice. V 70. až 90. letech startoval na Rallye Vltava, Barum rallye i Historic Vltava Rallye.

Nepřišlo Vám líto, když jste v roce 1987 opustil rallye?
Röhrl: Ani ne. Konec supersilných vozů skupiny B s výkonem přes 500 koní a přechod na slabší skupinu A znamenalo přeci jen jednodušší ježdění. To uměl každý. Navíc Audi 200 bylo příliš těžké a slabé, tudíž pro rallye nevhodné. Kromě toho neměl rallyesport v Německu na růžích ustláno. V tu dobu Audi plánovalo, že se s novým osmiválcem zúčastní závodů na okruzích v USA a já se měl podílet na jeho vývoji. To mě lákalo a také pomohlo, že jsem neskončil hned. V následující třech letech jsem seděl v zimě vždy tři nebo čtyři měsíce v závodním autě, a mohl zároveň startovat v několika závodech.

Takže Vám i nadále přinášel automobilový sport potěšení?
Röhrl: Přesně. Závodní vozy měly 600 nebo 700 koni, což bylo velice lákavé.

Ale závody na okruhu, s neustálým laděním a pilováním kvůli desetinám sekundy v tréninku byly úplně něco jiného, než co jste znal z rallye?

Röhrl: Bylo to zvláštní. Ostatní jezdci po prvních tréninkových jízdách vystoupili, tři hodiny seděli s techniky a radili se, co všechno se musí změnit. Já nepotřeboval žádné úpravy. Měl jsem přeci volant, s nímž jsem mohl točit dvěma směry, víc jsem nepotřeboval. Tentokrát to ještě šlo, dnes hraje přesná technika přeci jen větší roli. Měl jsem však krásnou motivaci, abych jezdcům ukázal, co umí soutěžák.

V roce 1992 skončilo Audi V8 a lidé z Ingolstadtu chtěli nasadit do závodů model A4 s předním pohonem, což představovalo pro Röhrla doslova hororovou představou, stejně jako místo hlavního vedoucího oddělení kvality, na které měl po skončení kariéry nastoupit. Odmítl a den nato dostal nabídku od Porsche, aby reprezentoval značku a pomohl při vývoji sériových a závodních vozů. To už nemohl odmítnout. Vždyť byl od malička příznivcem značky Porsche.

Röhrl: Můj o deset let starší bratr jezdil s Porsche. Bylo mu 21 let, mě jedenáct a musel mě vždy brát s sebou do své 356. Stále mi namlouval: Chytrým autem je pouze Porsche. Auto si kup, jedině, když si budeš moci dopřát Porsche. To mě utkvělo v paměti a později jsem ze svého výdělku 365 marek měsíčně ušetřil 360 marek až jsem si mohl dovolit ojetý Porsche 356.

Od té doby stojí vždy alespoň jedno sportovní auto z Zuffenhausenu v jeho garáži. Přitom by se mohl zříci vlastního auta, protože má k dispozici testovací automobily. Minimálně modely jako GT3 nebo RS.

Röhrl: Všechna auta jezdí dnes perfektně, pokud jedete na 95 až 98 procent. Ale jízda na 100 procent se už může stát ošidná. U Porsche měli v posledních letech oproti jiným firmám výhodu, že jsem testoval v takových rychlostech, které jsou pro normální zkušební řidiče prakticky nedosažitelné. Zkoušeli jsme například vozy ve Švédsku na sněhu. Ve 160 km/h jelo auto smykem napříč, když náhle elektronika přidala plyn, aby vyrovnala rozdíly v prokluzu. To jízdě neprospívá. Proto jsem potom celou akci zopakoval také s inženýrem. Myslel si, že tak blbě jako já, přeci nikdo jet nemůže. Pak změnil názor a nastavení vozu se upravilo.

V 60 letech se Walter Röhrl, byť je stále ještě aktivní, tak přiznává, že se zkušenostmi přichází také trochu strach. Proto není dnes na Severní smyčce Nürburgringu už tak rychlý jako dřív. To je však relativní, neboť auta se stále zrychlují. Nürburgring patří však stále k jeho oblíbeným tratím.

Röhrl: Kdyby všechny závodní tratě byly takové jako Severní smyčka Nürburgringu, potom bych se možná stal i náruživým okruhovým jezdcem. Mezitím však nejsem tak dravý. Jízda s GT2 na Severní smyčce mi už nepřináší takovou radost. Když uděláte chybu, pak vidíte svodidla z prvního patra. U posledního GT3 jsem v úseku zvaný Fuchsröhre stačil ještě sledovat rychloměr. Dnes se musím hodně koncentrovat, abych trefil silnici, takže mi nezbývá čas sledoval rychlost. Právě přitom pozoruji, že stárnu a nepočínám si tak divoce. S Carrerou GT mám pocit, že při čase 7.42 na Severní smyčce dlouhé 20 kilometrů, jedu v pohodě a nemůže se nic stát. Při 7:38 se stává jízda už nebezpečnější. Tak úzce to na této trati souvisí dohromady.

Také pro ambiciózní jezdce sportovních vozů mohou být tyto časy ilusorní. Jezdeckého citu má jezdec století Walter Röhrl, ještě v šedesáti, stále ještě více než průměrný jezdec. Konec konců nemusí vždy řídit nejrychlejší Porsche. Jeho nejstarší Porsche má jen 12 koní a při zrychlení netrhá asfalt. Jde totiž o traktor-veterán. Schválně si pro tento červený Porsche postavil novou stodolu v bavorském lese a využívá jej pro přepravu dříví na topení.

JL, 1.6.2007

Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout


Milotec logo
CAG - Poctivé české dveře
Katalog Michelin 2017-2018
Adus s.r.o.
Dronejobs.cz
logo rexteam - rally racing czech

RSS feed
Mapa webu
Validátor
© 2020 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar