Autokaleidoskop

Jak již většina z vás ví, v tuto chvíli jsme původně měli prohánět náš nový truck po ruských stepích a pouštích. Bohužel tomu tak není. Je neděle, a já se místo toho snažím poslat aspoň kusé informace a pocity.
Dříve jsem neměl sílu ani na toto, jelikož jsme před odjezdem pracovali čtrnáct dní téměř dvacet čtyři hodin v kuse. V pátek jsme se vrátili z ruské hranice a museli jsme vyrovnat spánkový deficit. A ani nálada nebyla k ničemu. Celý problém vznikl při stavbě auta, kdy jsme se trefili do období dovolených, a celý svět na tři týdny přestal fungovat. Tím pádem nám chyběla spousta komponentů. Mnoho důležitých součástí jsme dostali až chvíli před odjezdem na Silk Way. Do toho se připravoval presscar, asistence a veškerá potřebná technika. Od počátku bylo jasné, že na Silk Way jedeme s kamiónem testovat. Nejlepší test speciálu je závod, protože jen při závodě dostane technika pořádně zabrat. S vypětím všech sil mechaniků a všech co nám pomáhali, jsme auto dostavěli a k odjezdu bylo připraveno včas.
Problém nastal se spojkou vrtule chlazení, která nám došla dva dny před odjezdem a prasklá. Provedli jsme její úpravy, abychom mohli odjet. V tu chvíli jsme již, ale nestíhali trajekt a oficiálně stanovenou trasu přesunu do Kazaně. Přesto jme to nevzdali a vydali se po ose na vlastní pěst. Asi 200 km před ruskou hranicí jsme o spojku vrtule přišli definitivně a museli ji odmontovat. Na hranicích byl problém s celními formalitami asistenčního auta. Do toho přišla zpráva o rozbitém press caru. K tomu se projevila únava posledních dní. Po zvážení všech těchto aspektů byl odhlasován návrat. Není dobré pokoušet štěstí, když vše je proti. Hlavně z důvodu bezpečnosti posádek. Právě únava měla za následek smutnou událost, kdy se náš kamarád Emil ujal role řidiče presscaru Hummer. Po týdnu stráveném dnem i nocí v naší dílně to byla i na něj – zkušeného řidiče a offrouďáka – velká dávka a v mikrospánku se snažil ve stokilometrové rychlosti proklestit novou cestu lesem. Stromy byly silnější a díky všem bezpečnostním prvkům skvěle zastavěných v Hummer Centru Martina Mikulenčáka a charakteru auta Hummer vyvázl pouze se zlomeným nosem. Trošku mě mrzí, že jiné týmy tuto událost pojaly jako show o neštěstí druhého. Trošku mi to připomíná bulvár. Snad se jim nic podobného nikdy nestane.
Náš speciál Tatra nyní čeká na novou spojku vrtule a k tomu se dopilovávají kosmetické detaily, které se nestihly před odjezdem. Zároveň se začíná stavět náš druhý speciál Tatra, který vyrazí do Argentiny v roli týmové jedničky. Bude to identické auto jako to, které již jezdí, jen doladíme výkon motoru. Oba závodní speciály jsou stavěny v úzké spolupráci se společností Tatra, za což jí patří velké díky. Jsou to koncepčně nová auta, která budou mít svou homologaci dle FIA. Nic není kopírováno od konkurence, přestože vzhledem k sériovosti mohou mít auta pár společných znaků. Rozhodně touto cestou nejdeme a věříme, že nové prvky posunou značku Tatra opět na výsluní.
Dále není pravda, že náš Liaz skončil v kopřivách, jak se někde diskutuje, ale postupně se repasuje tak, aby byl připraven na příští sezónu a doplnil naše týmové řady.


S díky všem partnerům a kolegům

Marek Spáčil (manager týmu), 8.9.2009