Autokaleidoskop

Jeho předchůdce za volantem Liazu a týmový boss Martin Macík by si přál umístění do desáté příčky. Do konce zbývá ještě mnoho etap a Vlastimil Vildman se den ode dne stále více sžívá s kamionem.


Jaké jsou Vaše bezprostřední dojmy z první poloviny soutěže?
Je to celkově hodně těžká záležitost. Hlavně v posledních dvou etapách v poušti Atacama se výrazně zvýšila náročnost. Je vidět, že pravý Dakar začíná až v Chile. Jestli to bude ještě těžší, tak jsem zvědavý, jak to zvládneme.


Jak jste se sžil s posádkou, s níž jste před soutěží moc nenajezdil?
To je absolutně bez problémů. S Láďou Fajtlem a Honzou Bervicem se znám, jsou to naprosto výborní kluci. Vzájemně si po všech stránkách vyhovujeme, neexistuje žádná ponorková nemoc. Z tohoto pohledu jsem absolutně spokojený.


Jak je Vám ovládá technika z dílny Martina Macíka?
Auto je výborné, určitě lepší než jsem já řidič. Martin říká, že se budu do poloviny rallye učit, ale s tím moc nesouhlasím. Je mi jasné, že se budu učit až do konce.


Cítíte na sobě po odjetých etapách postupné zlepšování?
Nějaké pokroky jsem určitě udělal. Jezdeckým chybám se ovšem nevyhnu. Jen doufám, že nebudou fatální, aby nás vyřadily ze závodu.


K čemu posádce posloužil den volna?
Mechanici měnili ložisko na kardanu, protože jsme ho někde na duně narazili, což se ale v takových extrémních podmínkách stává. Opravovaly se i půlky na převodovce, protože přestaly fungovat. Pak se samozřejmě dělala běžná údržba, zkontrolovat se muselo prakticky všechno. Nešlo o žádné zásadní opravy, ale na kamionu se pracovalo velmi usilovně.


Co očekáváte od druhé poloviny soutěže?
Chceme pokračovat v trendu z první části. To znamená jet na jistotu a bez chyb, abych to v dunách nepoložil. To je důležité, a proto nehodlám chodit v pouštních etapách do zbytečného rizika. Risk je v jízdě i tak a chyba se dá udělat raz dva. Nerad bych někde zbytečně uvíznul.



KM Racing