Autokaleidoskop

Etapa končila pískovou pasáží s dunami a velbloudí trávou a právě v nich nám najednou zhasl motor – resp. nejen motor, ale komplet celá elektrika. (teď přeskočím – příčinou bylo to, že v tlustém kabelovém svazku pod palubní deskou se po několika dakarech, které má naše auto na kontě vlivem prachu prodřela izolace a došlo ke zkratu). V samotné etapě nám nejdřív trvalo chvíli zjistit co a jak se děje – velkou pomocí nám byl na satelitním telefonu Petr Vodák.
Nakonec jsme se dobrali toho, že nesmíme zapínat uzávěrku zadní nápravy a víc už nevymyslíme. Tak jsme se přebelhali přes duny, což nám taky chvíli zabralo a do cíle jsme dorazili se zhruba čtyřhodinovou ztrátou. Uháněli jsme do bivaku a hned jsme začali na autě pracovat – kromě elektriky jsme měli totiž ještě únik nafty způsobený prasklou vysokotlakou trubkou od vstřikovacího čerpadla. Zkrátka jsme měli o zábavu postaráno.
Závadu na elektrice jsme vyřešili tak, že jsme problematické kabely odpojili a mimo svazek natáhli nové, náhradní palivové trubky máme standardně. Končili jsme kolem třetí ráno, kdy jsme ještě zajeli do města natankovat. Ale auto jsme měli připravené na etapu do Antofagasty.
Ta byla docela nepříjemná, protože prakticky celá vedla po prašných kamenitých pistách. Oblak prachu, který se zvedal nad tratí jsme viděli už na 10 kilometrů, když jsme se blížili ve spojovačce na start. Pro nás to bylo dvojnásob nepříjemné, protože jsme startovali skoro jako poslední, takže jsme v první polovině etapy museli předjet spoustu aut a prokousávat se v prachové cloně startovním polem směrem nahoru. Výsledné etapové šesté místo je pro nás tedy spíše překvapením – mysleli jsme že na tom budeme hůř.
V bivaku jsme měli opět o práci postaráno – zjistili jsme, že máme poškozenou misku jehlového ložiska na kloubu přední poloosy.


Vážení přátelé dakaru a našeho týmu,
zdravím Vás opět z bivaku v Antofagastě. Na Dakaru je den volna a všude okolo nás se pracuje na závodní technice, aby byla připravená na druhý závodní týden. Ten už ale bohužel proběhne bez nás. Letošní rok jsme si vybrali pořádnou porci smůly a etapa do Iquique pro nás znamenala konec.
Paradoxní je, že vlastní příčinou vyloučení bylo to, že jsme nestihli projet etapu v časovém limitu. Závada na turbodmychadle, kterou jsme museli řešit (s ní souvisela totiž i demontáž mezichladiče vzduchu a jeho čištění), si vyžádala tolik času, že jsme se opět rozjeli až odpoledne a etapu jsme absolvovali za tmy. To nás stálo tolik času, že jsme etapu nestihli projet ve čtrnáctihodinovém limitu. Je to škoda a je to trošku smutné, když vidíme, jak tu všichni zbrojí na další etapy a my si už můžeme akorát tak umýt auto na přejezd do Buenos Aires.
Chci všem moc poděkovat za podporu, a veřejně poděkovat Petrovi Vodákovi, Tomovi Fajmanovi a Petrovi Čapkovi z doprovodu – oni jsou ti neviditelní muži v pozadí, bez nichž bychom tu nemohli fungovat.
My teď budeme ještě minimálně dva dny následovat rallye (jsme přeřazeni do kategorie asistence) kvůli tomu, že vezeme věci na osobní auto Jeana Azeveda a pak uvidíme, jak se André rozhodne, jestli se už přesuneme do Buenos Aires.


Míra Martinec, 11.1.2010