Autokaleidoskop

Na cestu se konvoj tří Tater a doprovodného osobního auta vydal v pondělí večer z Kopřivnice a poté v úterý ráno z Prahy. Po přenocování v Remeši jsme dorazili ve středu odpoledne do Le Havru a „zakotvili“ na přípravném shromažďovacím parkovišti poblíž hal, kde přejímky už druhý den probíhaly. Provedli jsme nezbytnou údržbu našich vozů po cestě a poslední drobné přeskupení materiálu. Vše probíhalo v poklidu, takže nám zbyl čas podívat se na samotné přehlídky. S lehkým údivem jsme zjistili, že zmíněný poklid panuje i tady. Tím, že u přejímek vozidel nemusely být kompletní posádky, vše najednou vypadalo daleko liduprázdněji, než jsme zvyklí.
Přesto jsme stáli u brány do areálu už lehce před osmou hodinou, ačkoliv náš nástupní čas zněl 8.15. Přejímkový ruch toho dne se teprve rozbíhal, a tak jsme jednoduše a rychle propluli jejich administrativní částí, kde nám na několika stanovištích zkontrolovali dokumentaci k vozům, obdrželi jsme GPS navigaci, bezpečnostní komunikační zařízení iritrak, krátkovlnnou vysílačku pro předjížděcí manévry, tzv. sentinel – a bylo hotovo. Po obdržení výstupního razítka jsme se vrátili k autům, všechny přístroje namontovali, nechali si je zkontrolovat komisaři a mohli jsme najet dovnitř do haly. Tam nás nejdříve čekalo polepení aut startovními čísly a povinnými reklamami partnerů soutěže. Poté jsme najeli na tenzometrickou váhu a následně nám technický komisař Fabien Calvet zkontroloval plombu na turbodmychadle. Nad plombováním bloku motoru a rámu naší Tatry víceméně mávl rukou se slovy „pokud byste během rallye vy u náklaďáku měnili motor nebo rám, buďte si jisti, že bych se o tom dozvěděl“.
Pak už následovala jen rychlá kontrola bezpečnostního vybavení a přejímka byla skončená. S Tomášem a Petrem jsme se shodli na tom, že byla o dost benevolentnější než co jsme kdy zažili. Popravdě – když jsme viděli, co za „sériové“ vozy k přejímkám přijely a jak se k homologacím staví další týmy, nemohlo to být vlastně jinak. Je otázkou, kam tento vývoj povede, každopádně přes všechna loňská prohlášení Fabiena Calveta, že nastaví přísný a hlavně jednotný metr pro všechny, je realita spíše opačná…
Ale zpátky k přejímkám – po opuštění haly nás čekala už jen asi tříkilometrová cesta do vyhrazeného prostoru v přístavu, kde jsme vozy postavili do fronty, vyklidili kabinu, zamkli, odpojili akumulátory a spolu s instrukcemi pro nastartování jsme odevzdali klíč pořadatelům. Oni sami zajistí nalodění. Tím pro nás přejímky definitivně skončily a zatímco nás čekala přibližně čtrnáctihodinová cesta domů, Tatry se vydaly na 25 dní dlouhou plavbu na druhý konec světa.

Jaromír Martinec, LRT
5.12.2008