Tomeček vyhrál Rallye Tunis (III)
Třetím a posledním dílem pokračuje vyprávění posádky úspěšné Tatry 815 týmu Livescore, která v Tunisu vybojovala zasloužené vítězství. Pro start v Africe se rozhodla místo zrušeného Dakaru, protože pilot Tomáš Tomeček je „pískomilem“ se vším všudy.
Etapa 6: Idri - Sinawin
Dunová etapa do Idri silně prověřila schopnosti všech účastníků Rally Tunesia a startovní pole dost prořídlo. Původní záměr pořadatelů udělat maratonskou etapu bez možnosti servisu v bivaku vzal za své v okamžiku, kdy se pozdě v noci asi 15 km od CP2 převrátil „camión ballé“, tzv. zametací, resp. sběrný kamión, který jede za celým startovním polem a na korbu sbírá odpadlé posádky. Protože pořadatel má k dispozici pouze jeden kamion a dle regulí nesmí bez něj být odstartována etapa, rozhodlo vedení soutěže, že všechny posádky sice absolvují původně plánovaných 635 km, ale nebude jim měřen čas.
Ráno jsme si tedy vyzvedli Tatru z „parc fermé“ a vydali se na cestu do Sinawinu po trati rychlostní zkoušky. Asi po deseti minutách před námi přistává helikoptéra a z ní vystoupil Cyril Neveu, aby nás zastavil. Žádá nás o pomoc při vyproštění převráceného „balé“. Už před námi tam poslal Elizabeth Jacinto. Neváháme ani vteřinu a vydáváme se proti směru včerejší etapy dunami asi dvacet kilometrů. Za hranou duny je na boku převrácený Mercedes 6x6, u něj stojí pořadatelský MAN a Elizabeth. Na duně je Cyrilova helikoptéra a Cyril s lopatou organizuje záchrannou akci. Vytahujeme z korby lana a lopaty. První pokusy otočit kamion směrem dolů z duny se nezdařil a tak se po společné poradě rozhoduje, že všechny tři kamiony sjedou dolů pod dunu a převrátí „ballé“ napřed přes střechu na bok a zpět na kola. Všichni společně odkopáváme písek pod „ballé“, aby při převracení nekladlo takový odpor. Pak všechny tři kamiony zaberou, hrabou se do písku, „ballé“ se pomalounku převrací na střechu, pak už rychleji přes bok zpátky na kola, ještě se zhoupne na perech tak, že to vypadá, že se převrátí znovu, ale ustojí to a zůstává na kolech. Cyril děkuje za pomoc a posílá nás pryč.
Trať do Sinawahu měla již jiný charakter, než předchozí pískové etapy. Místy se sice malé dunové pole objevilo, ale většinou jsme jeli po kamenitých pistách, poušť byla pokryta jemnými kameny skoro černé barvy. Nejvíce fascinující byl obrovský prostor pouště, jeli jsme místy, kde byly obrovské pláně a… nic. Nic, ani kousek zeleně, jen poušť a poušť. V některých místech trať vedla přes soliska, kde jsme projížděli se zatajeným dechem.
Etapa 7: Sinawin – El Borma
Dnes ráno jsme vstávali už před čtvrtou hodinou, protože start byl pro nás stanoven na 5:21. Čas stanovený na 126 km spojovací etapy byl čtyři hodiny, protože na všechny čekaly celní a pasové formality na libyjsko-tuniské hranici. Nicméně ani tento čas nestačil libyjským úředníkům, a tak byl čas startu do 314 km dlouhé zkoušky odsunut o hodinu.
ˇUsek po startu na okraji městečka Dehibat byl rychlý a do CP1 vedl po kamenitých cestách plných děr a odboček, místy se jelo na upravených cestách mezi ropnými vrty. Za CP1 začaly pískové jazyky a v dálce se objevily první duny. Nebyly tak monumentální a vysoké jako v Libyi, ale měly charakter spíše velkých písečných přesypů, které vytvářejí nádherné scenérie. Hned u vjezdu do dunových polí bylo vidět několik fotografů, což vždy značí nějaké „průšvihové“ místo. Jakmile jsme se vyhoupli na první přesyp, uviděli asi tři motorkáře a dva osobáky, jak se trápí v dunách. Tatrovka se šplhala z jednoho přesypu na druhý bez problémů. Na nejvyšší duně stála helikoptéra a Cyril Neveu. V okamžiku, kdy se Tatra vyhoupla na přesyp, zvedl ruku se zdviženým palcem jako uznání výkonu Tatry a hlavně Tomáše. Ten manévroval mezi přesypy s velkou bravurou. Někdy volil jinou stopu, než před námi jedoucí osobáky, protože ty většinou najíždějí na dunu z boku, což s kamionem nelze, aby se při sjíždění dolů nepřevrátil. Komunikace v kabině mezi Tomem a Radkem sestává z pár krátkých slov, jako „zadek“, „zadek ven“ (zařaď, resp. vyřaď uzávěrku zadního diferenciálu), „předek“, „předek ven“ (zařaď, resp. vyřaď uzávěrku předního diferenciálu), a dávej 3,5, nebo pojď na 2,5 (dohusti na 3,5 baru, podhusti na 2,5 baru). V těchto dunových polích je potřeba hlídat pečlivě kurs daný itinerářem, protože kromě stop závodníků tady žádné cesty nejsou.
Po 40 km se trať změnila na rovné pískové plochy, zakončené terénním zlomem, značeným v itineráři jako „Danger“. Posledních 40 km vedlo po rychlé pískové pistě, kde se dalo jet i rychlostí 130 km/h. Čas v dnešní etapě byl opět nejrychlejší mezi kamiony, Elizabeth jsme dnes „nadělili“ 40 minut a stále vedeme i celkově.
Z cíle nás trať zavedla do bivaku v oáze El Borma, nádherné místo uprostřed pouště s palmovým hájem. Vzhledem k tomu, že byla teplota kolem 43 stupňů a v kabině jsme měli i 50 stupňů, tak jsme se po dojezdu a vysvlečení „pyžama“ a kombinézy svalili asi na hodinu pod palmy a odpočívali. Vojta pak vyfasoval roadbook na další den a Tom s Radkem se tradičně věnovali údržbě. Ta kromě toho, že v dunách přišla o zadní zástěrky a má už notně sedřené hlavně zadní pneumatiky nemá jediný problém.
Etapa 8: El Borma – Ksar Ghilane
Dnešní etapa z El Bormy do Ksar Ghilane začala spojovací etapou, vedenou po pistě a zavedla nás na start speciálu, který patřil k těm kratším, ale jednoznačně byl zatím nejobtížnější. O tom svědčila i tloušťka roadbooku, která byla dvakrát silnější než na nejdelší etapu. Speciál začal úsekem plným pískových jazyků, takže jsme si připadali jako na houpačce. Pak přišlo dunové pole, které jsme opět bez problémů zdolali. Do problémů se zde ale dostalo několik před námi jedoucích posádek osobních aut, které uvízly v hlubokém písku. Mezi nimi byl i Kenjiro Shinozuka (mj. vítěz Dakaru), který startuje s Nissanem. Za dunami již trať dostala charakter spíše etap známých z Maroka. Tvrdé kamenité cesty s mnoha výtluky, dírami a ostrými kameny. Sem tam se ještě objevil písečný jazyk. Vojta co chvíli hlásil do interkomu „danger“, „dva dangery“, nebo tři „dangery“. To podle toho, kolik měl v roadbooku vykřičníků označujících nebezpečná místa. Tatra a my s ní jsme schytali tolik ran, jako za celou rally. S ohledem na stav našich zadních pneumatik jsme hlavně měli obavu o defekt. Zvláště, když jsme několikrát míjeli posádky osobních aut měnících poškozená kola. Trať byla místy tak rozbitá, že i třiceti kilometrová rychlost byla příliš.
Naštěstí jsme to přečkali, trať se začala na asi po 230 km se měnila v písčitou a blížili jsme se ke Ksar Ghilane. Tady pořadatelé připravili ca 40 km dlouhou smyčku kolem bivaku v dunách.
Jak jsme zmínili v úvodu, dnešní bivak je posledním v poušti a tak se sem sjelo spousta VIP hostů. Pro ně pořadatelé připravili podívanou na závodníky v dunách. Proto smyčka kolem bivaku. V okamžiku, kdy jsme spatřili oázu s bivakem jsme ostře uhnuli doleva a vjeli do prvních pískových přesypů. Stálo zde mnoho lidí a mohutně fandili. Pohled na tu naši modrostříbrnou krabičku, jak se kymácí z duny na dunu a do toho ten fascinující zvuk těch našich dvanácti válců, musí být úžasný pohled. Na jednom místě jsme dokonce spatřili i výpravu, která mávala českou a slovenskou vlajkou. Za těmito prvními písky přišla oblast velbloudí trávy, což jsou trsy křovisek v písku a kudy se dá jet jen velmi obtížně. Do cíle nám zbývalo 15 km, když přišly další duny, tentokráte větší. První jsme zdolali bez problémů, ale v okamžiku, kdy jsme se pokoušeli vyjet na další, jsme podle tlakoměru pneumatik zjistili, že se něco děje. Tlak padal a my jsme se zahrabali. Defekt. Takže ven z kabiny a vyměnit levou zadní pneumatiku. V přilbách a kombinéze a při teplotě asi 36 stupňů je to skutečně zážitek. Po problémech s opětným nahuštěním jsme tu „nechali“ asi půl hodiny. Mezitím nás předjela jak Elizabeth Jasinto, tak De Leew s MANy. Pak už jsme dunami bez problémů projeli, následoval další úsek velbloudí trávy a kamenitá cesta do cíle a do bivaku. Dnes jsme skončili třetí se ztrátou kolem 25 minut na vítěznou Elizabeth. V čele celkové klasifikace máme stále dvě a půl hodiny náskoku. Hned po odevzdání karty jsme si svlékli propocené kombinézy a hodinu se „léčili“ po dnešní rozbíječce. Údržba trvala delší dobu, nakonec jsme se rozhodli vyměnit i pravou zadní pneumatiku, která již byla hodně rozdrásaná.
Etapa 9: Ksar Ghilanne - Djerba
Dnes byla na programu 338 km dlouhá etapa, z nichž 286 km tvořilo rychlostní speciál, který startoval z bivaku v Ksar Ghilanne a měl podobný charakter jako včera, jen s tím rozdílem, že v něm nebyly písečné etapy a dunová pole. Vedl po tvrdých kamenitých cestách plných výtluků, děr a příčných výkopů. Vojta neustále hlásil „dangery“, Tatra a my s ní jsme schytávali jednu ránu za druhou. Místy se trať napojila na asfaltovou cestu, z které pak opět uhnula. Tyto úseky byly zabezpečeny místní policií, takže se jimi dalo projíždět bez problémů na plný plyn.
V závěru etapy na nás čekala dvě nepříjemná místa, na která nemáme, a dlouho nebudeme mít nejlepší vzpomínky – soliska. První jsme museli projet napříč, druhé (asi 5 km) jsme objížděli krajem. V tu chvíli by se v kabině napětí dalo krájet a nikdo z nás snad ani nedýchal. Úplný závěr etapy již vedl po mořském pobřeží, kde byl cíl. Tady jsme vjeli do cílové brány, sundali přilby, vytáhli českou vlajku a vylezli ven z kabiny. Cyril Neveu nám všem poblahopřál a Tomovi předal šampaňské. První sprška „bublinek“ patřila samozřejmě naší tatrovce, která nás k vítězství dovezla.
LRT Team, 9.5.2008
Ráno jsme si tedy vyzvedli Tatru z „parc fermé“ a vydali se na cestu do Sinawinu po trati rychlostní zkoušky. Asi po deseti minutách před námi přistává helikoptéra a z ní vystoupil Cyril Neveu, aby nás zastavil. Žádá nás o pomoc při vyproštění převráceného „balé“. Už před námi tam poslal Elizabeth Jacinto. Neváháme ani vteřinu a vydáváme se proti směru včerejší etapy dunami asi dvacet kilometrů. Za hranou duny je na boku převrácený Mercedes 6x6, u něj stojí pořadatelský MAN a Elizabeth. Na duně je Cyrilova helikoptéra a Cyril s lopatou organizuje záchrannou akci. Vytahujeme z korby lana a lopaty. První pokusy otočit kamion směrem dolů z duny se nezdařil a tak se po společné poradě rozhoduje, že všechny tři kamiony sjedou dolů pod dunu a převrátí „ballé“ napřed přes střechu na bok a zpět na kola. Všichni společně odkopáváme písek pod „ballé“, aby při převracení nekladlo takový odpor. Pak všechny tři kamiony zaberou, hrabou se do písku, „ballé“ se pomalounku převrací na střechu, pak už rychleji přes bok zpátky na kola, ještě se zhoupne na perech tak, že to vypadá, že se převrátí znovu, ale ustojí to a zůstává na kolech. Cyril děkuje za pomoc a posílá nás pryč.
Trať do Sinawahu měla již jiný charakter, než předchozí pískové etapy. Místy se sice malé dunové pole objevilo, ale většinou jsme jeli po kamenitých pistách, poušť byla pokryta jemnými kameny skoro černé barvy. Nejvíce fascinující byl obrovský prostor pouště, jeli jsme místy, kde byly obrovské pláně a… nic. Nic, ani kousek zeleně, jen poušť a poušť. V některých místech trať vedla přes soliska, kde jsme projížděli se zatajeným dechem.
Etapa 7: Sinawin – El Borma
Dnes ráno jsme vstávali už před čtvrtou hodinou, protože start byl pro nás stanoven na 5:21. Čas stanovený na 126 km spojovací etapy byl čtyři hodiny, protože na všechny čekaly celní a pasové formality na libyjsko-tuniské hranici. Nicméně ani tento čas nestačil libyjským úředníkům, a tak byl čas startu do 314 km dlouhé zkoušky odsunut o hodinu.
ˇUsek po startu na okraji městečka Dehibat byl rychlý a do CP1 vedl po kamenitých cestách plných děr a odboček, místy se jelo na upravených cestách mezi ropnými vrty. Za CP1 začaly pískové jazyky a v dálce se objevily první duny. Nebyly tak monumentální a vysoké jako v Libyi, ale měly charakter spíše velkých písečných přesypů, které vytvářejí nádherné scenérie. Hned u vjezdu do dunových polí bylo vidět několik fotografů, což vždy značí nějaké „průšvihové“ místo. Jakmile jsme se vyhoupli na první přesyp, uviděli asi tři motorkáře a dva osobáky, jak se trápí v dunách. Tatrovka se šplhala z jednoho přesypu na druhý bez problémů. Na nejvyšší duně stála helikoptéra a Cyril Neveu. V okamžiku, kdy se Tatra vyhoupla na přesyp, zvedl ruku se zdviženým palcem jako uznání výkonu Tatry a hlavně Tomáše. Ten manévroval mezi přesypy s velkou bravurou. Někdy volil jinou stopu, než před námi jedoucí osobáky, protože ty většinou najíždějí na dunu z boku, což s kamionem nelze, aby se při sjíždění dolů nepřevrátil. Komunikace v kabině mezi Tomem a Radkem sestává z pár krátkých slov, jako „zadek“, „zadek ven“ (zařaď, resp. vyřaď uzávěrku zadního diferenciálu), „předek“, „předek ven“ (zařaď, resp. vyřaď uzávěrku předního diferenciálu), a dávej 3,5, nebo pojď na 2,5 (dohusti na 3,5 baru, podhusti na 2,5 baru). V těchto dunových polích je potřeba hlídat pečlivě kurs daný itinerářem, protože kromě stop závodníků tady žádné cesty nejsou.
Po 40 km se trať změnila na rovné pískové plochy, zakončené terénním zlomem, značeným v itineráři jako „Danger“. Posledních 40 km vedlo po rychlé pískové pistě, kde se dalo jet i rychlostí 130 km/h. Čas v dnešní etapě byl opět nejrychlejší mezi kamiony, Elizabeth jsme dnes „nadělili“ 40 minut a stále vedeme i celkově.
Z cíle nás trať zavedla do bivaku v oáze El Borma, nádherné místo uprostřed pouště s palmovým hájem. Vzhledem k tomu, že byla teplota kolem 43 stupňů a v kabině jsme měli i 50 stupňů, tak jsme se po dojezdu a vysvlečení „pyžama“ a kombinézy svalili asi na hodinu pod palmy a odpočívali. Vojta pak vyfasoval roadbook na další den a Tom s Radkem se tradičně věnovali údržbě. Ta kromě toho, že v dunách přišla o zadní zástěrky a má už notně sedřené hlavně zadní pneumatiky nemá jediný problém.
Etapa 8: El Borma – Ksar Ghilane
Dnešní etapa z El Bormy do Ksar Ghilane začala spojovací etapou, vedenou po pistě a zavedla nás na start speciálu, který patřil k těm kratším, ale jednoznačně byl zatím nejobtížnější. O tom svědčila i tloušťka roadbooku, která byla dvakrát silnější než na nejdelší etapu. Speciál začal úsekem plným pískových jazyků, takže jsme si připadali jako na houpačce. Pak přišlo dunové pole, které jsme opět bez problémů zdolali. Do problémů se zde ale dostalo několik před námi jedoucích posádek osobních aut, které uvízly v hlubokém písku. Mezi nimi byl i Kenjiro Shinozuka (mj. vítěz Dakaru), který startuje s Nissanem. Za dunami již trať dostala charakter spíše etap známých z Maroka. Tvrdé kamenité cesty s mnoha výtluky, dírami a ostrými kameny. Sem tam se ještě objevil písečný jazyk. Vojta co chvíli hlásil do interkomu „danger“, „dva dangery“, nebo tři „dangery“. To podle toho, kolik měl v roadbooku vykřičníků označujících nebezpečná místa. Tatra a my s ní jsme schytali tolik ran, jako za celou rally. S ohledem na stav našich zadních pneumatik jsme hlavně měli obavu o defekt. Zvláště, když jsme několikrát míjeli posádky osobních aut měnících poškozená kola. Trať byla místy tak rozbitá, že i třiceti kilometrová rychlost byla příliš.
Naštěstí jsme to přečkali, trať se začala na asi po 230 km se měnila v písčitou a blížili jsme se ke Ksar Ghilane. Tady pořadatelé připravili ca 40 km dlouhou smyčku kolem bivaku v dunách.
Jak jsme zmínili v úvodu, dnešní bivak je posledním v poušti a tak se sem sjelo spousta VIP hostů. Pro ně pořadatelé připravili podívanou na závodníky v dunách. Proto smyčka kolem bivaku. V okamžiku, kdy jsme spatřili oázu s bivakem jsme ostře uhnuli doleva a vjeli do prvních pískových přesypů. Stálo zde mnoho lidí a mohutně fandili. Pohled na tu naši modrostříbrnou krabičku, jak se kymácí z duny na dunu a do toho ten fascinující zvuk těch našich dvanácti válců, musí být úžasný pohled. Na jednom místě jsme dokonce spatřili i výpravu, která mávala českou a slovenskou vlajkou. Za těmito prvními písky přišla oblast velbloudí trávy, což jsou trsy křovisek v písku a kudy se dá jet jen velmi obtížně. Do cíle nám zbývalo 15 km, když přišly další duny, tentokráte větší. První jsme zdolali bez problémů, ale v okamžiku, kdy jsme se pokoušeli vyjet na další, jsme podle tlakoměru pneumatik zjistili, že se něco děje. Tlak padal a my jsme se zahrabali. Defekt. Takže ven z kabiny a vyměnit levou zadní pneumatiku. V přilbách a kombinéze a při teplotě asi 36 stupňů je to skutečně zážitek. Po problémech s opětným nahuštěním jsme tu „nechali“ asi půl hodiny. Mezitím nás předjela jak Elizabeth Jasinto, tak De Leew s MANy. Pak už jsme dunami bez problémů projeli, následoval další úsek velbloudí trávy a kamenitá cesta do cíle a do bivaku. Dnes jsme skončili třetí se ztrátou kolem 25 minut na vítěznou Elizabeth. V čele celkové klasifikace máme stále dvě a půl hodiny náskoku. Hned po odevzdání karty jsme si svlékli propocené kombinézy a hodinu se „léčili“ po dnešní rozbíječce. Údržba trvala delší dobu, nakonec jsme se rozhodli vyměnit i pravou zadní pneumatiku, která již byla hodně rozdrásaná.
Etapa 9: Ksar Ghilanne - Djerba
Dnes byla na programu 338 km dlouhá etapa, z nichž 286 km tvořilo rychlostní speciál, který startoval z bivaku v Ksar Ghilanne a měl podobný charakter jako včera, jen s tím rozdílem, že v něm nebyly písečné etapy a dunová pole. Vedl po tvrdých kamenitých cestách plných výtluků, děr a příčných výkopů. Vojta neustále hlásil „dangery“, Tatra a my s ní jsme schytávali jednu ránu za druhou. Místy se trať napojila na asfaltovou cestu, z které pak opět uhnula. Tyto úseky byly zabezpečeny místní policií, takže se jimi dalo projíždět bez problémů na plný plyn.
V závěru etapy na nás čekala dvě nepříjemná místa, na která nemáme, a dlouho nebudeme mít nejlepší vzpomínky – soliska. První jsme museli projet napříč, druhé (asi 5 km) jsme objížděli krajem. V tu chvíli by se v kabině napětí dalo krájet a nikdo z nás snad ani nedýchal. Úplný závěr etapy již vedl po mořském pobřeží, kde byl cíl. Tady jsme vjeli do cílové brány, sundali přilby, vytáhli českou vlajku a vylezli ven z kabiny. Cyril Neveu nám všem poblahopřál a Tomovi předal šampaňské. První sprška „bublinek“ patřila samozřejmě naší tatrovce, která nás k vítězství dovezla.
LRT Team, 9.5.2008
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
