Autokaleidoskop

Projížďka po pobřeží Atlantského oceánu a slavnostní ceremoniál u Růžového jezera jsou odměnou všem statečným a vytrvalým, kdo zvládli šest tisíc kilometrů od startu až do cíle závodu.

Krátká, jen 22 kilometrů měřící etapa, vede vždy úplně stejně jako za dob Rally Dakar. Není na ní co měnit, je to oslava. Pořadatelé vypouštějí na trať závodníky po skupinách, čas se sice měří, ale nikam nepočítá. Podle toho zřejmě fungovaly oficiální výsledky i iritrack, v kategorii kamionů ukazovaly značné nesrovnalosti v tom, kdo se vlastně poslední etapy zúčastnil. „Miklos Kovacs spravil spojku, dohnal závod a normálně jel,“ osvětluje Tomáš Tomeček. „Zatímco červené Iveco, se kterým jede Corrado Pattono, toho už mělo dost, a muselo být taženo na tyči.“ dodává muž, který dokázal neuvěřitelné – sám v Tatře dokončil tak náročný závod na druhém místě mezi kamiony, a devátém ve smíšeném hodnocení s osobními auty.

Tomeček se v projížděcí etapě nikam nehnal a po cestě na podium přemýšlel nad desátým ročníkem Africa Eco Race: „Určitě byl jeden z nejpovedenějších ročníků, možná nejlepší. Když jsme tady byli poprvé v roce 2011, tak to pořadatelé ještě tolik neuměli, ale postupně se to naučili a dělají to moc dobře,“ rekapituluje. „Postavili opravdu krásné tratě. Dokonce jsem si vzpomněl, jak kdysi Patrick Zanirolli vytvořil etapu, která se jmenovala 1000 a jedna duna. Jenže, je to třeba postavit tak, aby to většina závodníků projela,“ pokračuje Tomeček. „A to letos přesně trefili. Dobře odhadli kvalitu startovního pole a náročnost trati. Bylo to opravdu maso, ale dalo se to zvládnout.“ Závod dokončilo přibližně 60 % startujících, byť mnozí s penalizacemi. Na radosti na podiu u Růžového jezera to ale rozhodně nikomu z nich neubralo.

Nadšení ze závodu byli například všichni Holanďané, startující v kategorii kamionů. Skvělá organizace, na širokých tratích se dalo předjíždět, tohle je to správné dakarské závodění, ozývalo se. Tomáš Tomeček přitakává a na jejich adresu dodává: „Jsem rád, že tady byli, zase to pozvedlo úroveň závodu. A rovnou odpovím na jednu častou otázku,“ pokračuje. „S jejich auty nebo jiným kamionem bych si na tu sólo jízdu netroufl. Když tam nějaký senzor začne něco hlásit, co s tím budu dělat v poušti. Zlatá mechanická Tatra,“ uzavírá český pilot českého vozu.

Závod je u konce, co bude dál? „Mám takový zvyk, že druhý den ráno po závodě vždycky jedu auto umýt,“ říká Tomeček. „V deset hodin s Tatrama odjíždíme do přístavu. My pak letíme další den ve dvě ráno do Lisabonu. Ale teď jsem na hotelu, vysprchovaný, šťastný jako dítě, a těším se na dobré jídlo a místní pivo Gazella,“ usmívá se. „A ještě víc se těším na to, až přivezu domů a na tiskovou konferenci krásnou trofej za druhé místo!“

Tomeček na Africa Eco Race startoval poosmé v řadě. S Vojtěchem Morávkem starším byl třikrát první a jednou druhý, s Ladislavem Lálou jednou druhý a dvakrát třetí. Letošní druhé místo je dalším skvělým úspěchem jezdce, týmu a také značky Tatra. “Česká Tatra má tady za ta léta vynikající jméno, jak závodní, tak i naše sběrné kamiony balai,” říká pyšně Tomeček. “A snad mohu říci, že i my. Jsme normální lidé, které tohle baví a mají z toho radost,” dodává pilot stoprocentní Tatry.

Podobným způsobem kolem sebe šíří pohodovou atmosféru také spřátelený Slovakia Rally Team v čele s dobrou duší Zuzanou Nováčkovou. V letošním ročníku se starali o své dva motorkáře, a do auta přibrali mechanika z porouchané asistence týmu Pala Anderse Ullevalsetera. Spolupracovali také s ruským týmem Troyka, za který jezdí Dmitrij Agoškov, a pomáhali Tomáši Tomečkovi v práci s motorkářským roadbookem.

Ani jeden ze Slováků přitom letos neměl štěstí. Před rokem byli třetí a čtvrtý. Ján Zaťko ale měl ve druhé etapě pád a zranil si žebra, do toho byl silně nachlazený. Jen železnou vůlí závod dokončil na devátém místě, aniž by si v jeho průběhu jedinkrát slevil a spokojil se s penalizací za některý vynechaný úsek. Martin Benko měl na dosah obhajobu třetího místa, ale v první části 10. etapy mu přestala dobíjet motorka. Benko se sice dostal do bivaku, ale motorka za ním nikoliv. Devátá a desátá etapa natolik roztrousily závodní pole po dunách, že obě sběrné Tatry balai jezdily skoro dva dny v kuse. Oranžový vůz Petra Foltýna přijel do bivaku následujícího rána, bílý Poldy Paďoura vezoucí mimo jiné Benkovu motorku dohnal závod až za dva dny. Motorkám nakonec vládl Paolo Ceci, jenž si tak spravil chuť za odstoupení v předchozím roce.

Mezi automobily neobhájil vítězství Vladimir Vasiljev, ač jel až do nejtěžších dunových etap v čele, a z vítězství se radoval jeho věrný stín Mathieu Serradori. Kamionům od startu do cíle kraloval Gerard de Roy, ač se ani on v závěru nevyhnul zapadnutím, a vítězství v 10. etapě zastavením před cílem speciálu věnoval krajanu Van de Laarovi, který ho v dunách z nesnází vysvobodil. Druhé místo Tomáše Tomečka je navázáním na skvělé české výsledky z předchozích let, ať jich dosáhl Tomeček, Jaroslav Valtr, nebo Miroslav Zapletal.


Celkové výsledky Africa Eco Race 2018:
Moto: 1. Ceci 47:21:53, 2. Anjos Oliveira (Proto) +1:26:20, 3. Rui Oliveira (Yamaha) +6:43:27,... 9. Zaťko +11:36:35.
Auta: 1. Serradori 40:18:50, 2. Vasiljev (Mini) +1:07:31, 3. Thomasse +4:10:40.
Kamiony: 1. De Rooy 45:00:53, 2. Tomeček +5:14:18, 3. Van De Laar +6:50:58, 4. Essers +11:40:22, 5. Govaere +16:00:20, 6. Elfrink +19:14:09, 7. Pattono +24:08:05, 8. Hoondert +30:45:55, 9. Van Velsen +34:17:20.



PR 15.1.2018