Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

Tomáš Ouředníček - nikdy to nevzdám

Příběh 43. ročníku Rallye Dakar se pro Tomáše Ouředníčka s Davidem Křípalem nesl v duchu obrovského odhodlání dojet do cíle i s nekončícími technickými problémy. Tomáš Ouředníček při svém ohlédnutí přiznal, že to byl jeho nejtěžší Dakar vůbec.

Ale i přes všechny nástrahy a problémy, které jim letošní ročník nachystal, se umístili na 18. místě ve své kategorii T1.1. a 42. v celkové klasifikaci.

Tomáš, který ze svých osmi účastí na Dakaru letos vybojoval již sedmou medaili, ocenil nezlomný optimismus svého navigátora Davida Křípala, který ho úspěšně dovedl do cíle všech společných Dakarů.

„Hodinu před odletem do Saudské Arábie nám pořadatelé změnili hotel, vypadalo to, že anti-covidové podmínky budou striktní. Po příletu jsme zjistili, kolik závodníků neprošlo prvním sítem, tedy testem na Covid. Měli jsme nervy, než jsme dostali negativní výsledek druhého testu, abychom se mohli postavit na start,“ začíná vyprávění Tomáš Ouředníček.

Problematický ročník naznačovaly už technické přejímky, kterými zprvu nová Toyota Hilux neprošla. „Chyběl nám jeden předepsaný ventil, který jsme složitě sehnali a přejímkami nakonec prošli. Na shakedownu se ukazovalo, že auto má super výkon. Nicméně se začaly projevovat první problémy s vysokou teplotou.“

Po startovní rampě v Džiddě si užili v dobrém tempu prolog, který rozhodl o tom, že budou startovat hned za Carlosem Sainzem. „Na začátku jsme drželi umístění okolo 17. pozice. Takhle bychom si to představovali. Jenže pak začala série defektů. Dnes už víme, že jsme schytali vadnou sérii. Všechny odešly na stejnou potíž, tedy proraženou bočnici,“ upřesňuje pilot Tomáš Ouředníček.

A série defektů v první etapě posádku posunula dozadu na chvost startovního pole. Odtamtud je Rallye Dakar mnohem těžší než vpředu. „To je úplně jiný závod. Trať je strašně rozbitá, pekelně se práší, nedá se jet stálé rychlé tempo. Ale pořád jsme věděli, že se to ještě dá zachránit. Jenže od druhé etapy se nám auto začalo zastavovat. Netušili jsme, co se děje. Později jsme zjistili, že to byl problém s elektronikou, tedy s celým řídícím modulem. A odcházela různá čidla, takže auto ukazovalo nesmysly. A začalo být nespolehlivé. Jak jsme často zastavovali, začali jsme se propadat úplně dozadu. Vypadalo to tak beznadějně, že večer po druhé etapě jsme uvažovali, že to vzdáme. Ale hecli jsme se a podařilo se nám opravit řídící modul. Jenže následkem bylo poslední startovní místo.“

Ve třetí etapě se na autě poprvé objevil oheň. „Toho se hodně bojím. Když závodní auto chytne, už se většinou nedá uhasit. A pak už šla jedna poloosa za druhou. Zničili jsme jich osmnáct! Nikdy jsem nic podobného nezažil. Všichni závodníci měli problém s poloosami, nám ale začaly náhradní poloosy docházet. Situace byla kritická,“ vzpomíná Tomáš.

A aby toho nebylo málo, v maratónské etapě ještě praskla hydraulická hadice od řízení. „Dodneška nevíme, proč se to stalo. To byl asi nejhorší moment, když jsme jeli bez posilovače řízení a čekaly nás náročné duny. A mé ruce byly po 150 kilometrech tak vyřízené, že jsem v každé zatáčce řval bolestí. David mě pak vystřídal a já navigoval. Nakonec se nám to podařilo provizorně opravit, abychom ty duny mohli přeskákat. A když už jsme si mysleli, že poslední etapa bude takzvaně udržovací neboli “mávací“ přišla další rána.

Sedmdesát kilometrů před cílem se pravděpodobně přehřála kapalina ve spojce a spojka začala prokluzovat. Auto bylo nepojízdné a s vyvřelou vodou z motoru. Zase to vypadalo beznadějně. Nakonec jsme sehnali vodu, spojka vystydla, odvzdušnili jsme ji a dojeli až do cíle. A tam mi radostí i vyčerpáním vyhrkly slzy do očí,“ přiznává Tomáš Ouředníček a dodává:

„Spousta špičkových závodníků nedojela. A tak si říkám, že jsem na náš malý český tým hrdý, že jsme to nevzdali a že jsme bojovali dál. Obrovskou zásluhu na tom má David, protože jsem byl od začátku psychicky na dně a těžce sbíral motivaci jet dál. Když se objevil druhý požár na autě, bylo pro mě nejhůř. Už jsem se musel přemáhat, abych do auta znovu sednul a závodil. Bylo to vydřené. Strašně si vážím Davida, který ani na chvilku nezapochyboval, že bychom neviděli cíl. Těch dramatických chvil letos bylo hodně a já jsem si sáhl psychicky na dno, jako ještě nikdy na Dakaru!“

Pokud by snad vznikl dojem, že za problémy posádky může auto, rychle na to zapomeňte! Na vině je výjimečná situace v době příprav na letošní Rallye Dakar, kterou zavinila pandemie.

„Bohužel nebylo možné odjet s autem na testování do teplých krajů, kde bychom ho vyzkoušeli v podobně extrémních podmínkách, takže jsme nevěděli, jak se bude chovat. A bohužel tento ročník byl výrazně teplejší než minulý. Tak o 10 – 15 stupňů. Na poslední rychlostní zkoušce jsem měl na sání teplotu 52 stupňů. To byl úplně jiný závod než loňský chladný Dakar. Takže to není chyba auta, ale naší přípravy. A v našich rozpočtových možnostech nebylo možné auto letecky poslat někam do Saudské Arábie nebo Dubaje a tam ho pořádně otestovat,“ uvědomuje si pilot Tomáš Ouředníček, který společně s navigátorem Davidem Křípalem potvrdili své motto „Nikdy to nevzdám!“ a opět přes spoustu strastí dokázali projet dakarským cílem.


PR 27.1.2021

Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout


Milotec logo
CAG - Poctivé české dveře
Katalog Michelin 2017-2018
Adus s.r.o.
Dronejobs.cz
logo rexteam - rally racing czech

RSS feed
Mapa webu
Validátor
© 2021 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar