Tereza Machová - rychlá slečna s Normou
Závody do vrchu mají u nás více letou tradici. Vždyť poprvé se jelo po trati Ecce Homo ve Šternberku už v roce 1905 v rámci jízdy Vídeň – Vratislav - Vídeň. První oficiální závod pak v roce 1921 a závod Zbraslav – Jíloviště začal psát historii v roce 1905. Závody nebyly výsadou mužů, ale tu a tam se objevila i žena, jako například Eliška Junková.
A protože její tatínek startoval několik let v Edda Cupu do vrchu, tak měla k závodům hodně blízko. První zkušenosti získávala za volantem jedničkového Golfu, z něhož vedla cesta k rychlé Suzuki Swift třídy do 1400 cm.
Prvním samostatným závodem Terezy byl v roce 2014 Hradec Králové v rámci Edda Cupu se soutěžním Golfem GTi. Od poloviny sezony 2015 už závodila se svou Suzuki Swift také v Edda Cupu.
Ve stejném roce se přihlásila do Rallye talentu pořádaného Autoklubem ČR. Jako jediná dívka postoupila mezi dvanáct nejlepších do finále, a následně se stala členkou Junior Teamu Autoklubu ČR, díky čemuž začala startovat v roce 2016 v Mistrovství České republiky.
O dva roky později se zúčastnila Autoklub Peugeot Rally Talentu a opět se zařadila mezi dvanáct nejúspěšnějších. Zároveň přesedlala ze sériové Suzuki Swift do upravené, kterou postavil její otec. Karosérie byla kompletně odlehčená, měla motor o výkonu 200 k, sekvenční převodovku atd. Tereza se stala několikrát vicemistryní MČR ve třídě E1 – 1400.
„Poté co mi GMS Racing Team umožnil svést se v monopostu Lucchini, jsem začala přemýšlet nad formulí či monopostem. Chtěla jsem se dále posunout a dosáhnout lepších úspěchů v absolutním pořadí. V té době se zrovna naskytla možnost koupit od Dušana Nevěřila Normu M 20 F z roku 2008, a nakonec to klaplo,“ vysvětluje Tereza Machová.
V roce 2021 se s monopostem seznamovala a jela vybrané závody do vrchu, v nadcházející sezoně již jela celý seriál. S nastavením vozu jí pomáhá zkušený Miloš Beneš.
Na domácích tratích se jí vloni dařilo. Celkově vyhrála Junior Trophy i Dámský pohár, ve třídě skončila třetí a absolutně v MČR desátá. S rychlou Normou se vydala i na legendární Ecce Homo, které je součástí mistrovství Evropy. Jedna jízda na takřka osmikilometrové dlouhé trati vydá hned za několik závodů. Ve své třídě skončila třetí a celkově na krásném 29. místě v konkurenci dvou stovek jezdců z celé Evropy.
Na konci sezony si ještě zajela kopec v chorvatském Buzetski Dani, který bohužel pro technickou potuchu nedokončila, i když v první jízdě byla ve své třídě nejrychlejší. V letošní sezoně ji čeká mistrovství České republiky a minimálně několik evropských podniků. Zůstává věrná speciálu Norma, pokud ještě nedojde ke změně předpisů pro tzv. placky. Talent, skromnost ani rychlost Tereze Machové určitě nechybí a ještě o ní jistě uslyšíme.
Dvě otázky
Jak hodnotíte tratě, na kterých jste závodila?
Srdcovka je určitě Ústecká 21, i když jsem se s plackou bála, že se na této trati v zatáčkách nevytočím. Nakonec mi ale i s plackou tato trať sedla a pokořila jsem zde dámský rekord. Skvělá trať je v Lanškrouně. Z Ecce Homo mám respekt. Veškeré nerovnosti na trati jsou v placce znát a dost vás rozhodí, ale celkově je to nádherná a dlouhá trať. Své kouzlo má i Zámecký vrch. Přestože je trať krátká, je pro mě velmi zábavná a lidé v Náměšti vždy vytvářejí skvělou atmosféru. Velmi mě také nadchla trať v chorvatském Buzetu. Ráda bych také závodila v italském Trentu, kam jsem chtěla už vloni. Tato trať je ale velmi náročná. Velmi zde záleží na podmínkách, nejen na počasí, ale i na událostech na trati.
Nepřemýšlela jste někdy o rallye nebo o závodech na okruhu.
O rallye jsem dříve přemýšlela hodně, ale je finančně mnohem náročnější. Navíc jsem velmi ráda, že kopci jedu sama a nenesu za nikoho odpovědnost. Okruhy mě příliš neoslovily, i když jízda po Severní smyčce Nürburgringu pro mě byla velkým zážitkem. Kopce jsem si ale oblíbila natolik, že mě nyní nic jiného příliš neláká. V příští sezóně bych ráda objela co nejvíce závodů evropského šampionátu, tak snad se mi to podaří.
JL 4.3.2023
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
