Autokaleidoskop

Vyhrál už všechny velké pouštní rallye, má poháry z Dubaje, Tunisu i Maroka, ale největší prostor zabírají trofeje z Dakaru. Šestkrát vyhrál pouštní maraton na motocyklu (91-93, 95, 97,98). Po úspěšných letech na motocyklu, kdy se stal ještě mj. dvakrát mistrem světa v Enduru a jedenáctkrát mistrem Francie, vyměnil řidítka za volant. Nejdříve se zúčastnil několika menších klasických rallye, vyhrál 24 hodin v Chamonix a v roce 1999 jel poprvé Dakar na čtyřech kolech. O rok později se postaral už o překvapení, když v soukromém týmu Mega porazil tovární týmy a dojel druhý ze Schlesserem. Od té doby vystoupil na nejvyšší stupínek v senegalském Dakaru třikrát (2004, 05, 07) a pokaždé s Mitsubishi.
Zvrat v jeho kariéře znamenal rok 2002, kdy „Pette“ podepsal smlouvu s Mitsubishi a jako testovací jezdec se podílel na vývoji nové soutěžní verze Pajero Evo. Vlastně jej angažoval týmový šéf D.Seriyes, který sám vyhrál Dakar jako spolujezdce, a který je vybaven neklamným instinktem vyhledávat prvotřídní piloty.
Nikdo jiný neumí vnímat poušť jako Peterhansel. Podle barvy písku rozpozná jeho nosnou schopnost, takže využívá tvar dun ke svému prospěchu a předvídání nebezpečných pasáží.
„To jsem se naučil už na motocykly“, říká. Jeho bohaté zkušenosti mu pomáhají vždy ve správnou chvíli vytáhnout nějaký ten trumf z rukávu. „V Dakaru nesmíte kvůli půlhodině zmatkovat“, vysvětluje. „Už jsem si zvykl útočit v extrémně těžkých etapách. V jich lze najet na soupeře až třicet minut“.
Se svojí přítelkyní Andreou Mayerovou, rovněž úspěšnou účastnicí offroadových maratonů, žije ve švýcarské Crans Montaně, kde jej můžete potkat jako nenápadného člověk. Manýry hvězd jsou mu prostě cizí.
Při vší lásce k poušti, miluje daleké země, absolutní volnost a atmosféru Afriky. Ale se Saharou jej spojuje také smutek. „Po smrtelných nehodách jsem tam přišel o několik dobrých přátel. Poušť dokáže být velmi nepřátelská a osamělá.“
Po takřka dvaceti let profesionální kariéry nemusí Peterhansel už nic dokazovat. „Rád bych vyhrál Dakar podesáté a pak skončím.“ Je však jen málo pravděpodobné, že by se o jubilejní úspěch pokusil v jiném týmu než Mitsubishi. Sice už konkurence u „Petteho Velikého“ několikrát zaklepala přemlouvala, ale marně. „Mitsubishi – to je pro mě rodině“.

Jindřich Lasík, 30.4.2007