Autokaleidoskop

Po sezóně 2013, kdy Vojtěch Štajf ovládl prestižní kategorii produkčních vozů (resp. třídu 3) v rámci domácího šampionátu v rally, směřovaly jeho další závodnické kroky zejména za hranice. V roce 2014 startoval v Evropské rally – trofeji a v konečném hodnocení mu patřila třetí příčka, letos se s vozem Subaru Impreza WRX STI dokonce stal vicemistrem Evropy kategorie ERC2.

Není tedy divu, že se v závěru roku tváří spokojeně: „Sezónu 2015 hodnotím jako velmi povedenou. Sice jsme do evropského šampionátu vlétli trochu bezhlavě, rozpočet na evropské starty je totiž potřeba mít opravdu vysoký, ale nakonec jsem rád, že jsme se oné anabáze účastnili. Původně jsme měli v plánu absolvovat první tři soutěže a až na základě jejich výsledků se rozhodnout, kolik jich pojedeme vůbec dál, dopadlo to ale trochu jinak. Hned na úvodním Jänneru jsme slavili vítězství a když jsme si pak body za prvenství odvezli i z třetí soutěže v Irsku, bylo zřejmé, že jsme v rámci ERC2 ve hře o titul – a taková hra se dobrovolně nevzdává. Nakonec jsme absolvovali osm závodů z deseti, a jak se v závěru ukázalo, možná o titulu rozhodla právě skutečnost, že náš soupeř Botka měl o jeden start navíc a rozhodující body získal v Řecku, kde my zkrátka kvůli cestě do Mexika být nemohli.

Naše naděje na titul ale žila až do poslední soutěže a vlastně až do poslední rychlostní zkoušky evropského šampionátu, kde bohužel nevydržel motor našeho vozu, čímž nám skončila i ojedinělá série spolehlivě dokončených soutěží.

Zůstali jsme tedy mezi osmnácti bodujícími jezdci stříbrní, přesto si myslím, že naše výsledky (např. v podobě třiceti vyhraných rychlostních zkoušek v rámci ERC2) neudělaly hanbu ani reprezentační podpoře, kterou jsme podobně jako někteří další závodníci letos měli a za níž bychom rádi Autoklubu ČR tímto poděkovali. Naše sezóna byla opravdu hodně finančně náročná, a tak náš velký dík patří i všem týmovým partnerům, kteří nám s ní pomohli, samozřejmě v čele se společností Subaru ČR.

Pokud se podrobněji k sezóně vrátím, pochopitelně mám radost z obou našich prvenství v ERC2 v Rakousku a Irsku, cením si ale i dalších výsledků. Pominu-li Ypres, kde nás zdržela výměna kola a Lotyšsko s technickými potížemi, tak na všech ostatních dojetých soutěžích jsme figurovali ve výsledcích v první patnáctce absolutního pořadí, v Rakousku dokonce mezi ´Evropany´ jako osmí.

Především mne však potěšily naše výkony na šotolinových podnicích. Výsledky z Azorů i z Kypru na povrchu, s nímž jsem neměl před sezónou žádné zkušenosti, těch si vážím. Ostatně i charakter většiny zbylých soutěží byl pro mne nový, dvakrát jsem zaplatil i určitou nováčkovskou daň, když jsem při volných průjezdech před kvalifikací na Azorech a ve Švýcarsku poškodil vůz. Zní to trochu nezvykle, že se ve svých jedenačtyřiceti letech stále učím závodit, ale skutečně jsem letos po Evropě posbíral nespočet nových zkušeností – například absolvování seznamovacích jízd v irském levostranném provozu bylo opravdu hodně nezvyklé…

Základem pro naše úspěšné putování byla spolehlivost vozu, daná kvalitní domácí přípravou. O tu se stará tým obětavých mechaniků, mezi kterými je třeba jmenovat v první řadě Pavla Janouška. Jeho pracovní nasazení je vyhlášené a je také dobře známo, že klade velké nároky i na další členy svého týmu. Určitě není snadné pod jeho vedením dlouhodobě pracovat, o to víc si vážím každého, kdo to dokáže – a musím v tomto směru pochválit nasazení Vendy Kopáčka, který měl také možnost s Pavlem spolupracovat.
Velký podíl na našich výsledcích má i Honza Kubíček, který nám před každou soutěží pomáhal s nastavením diferenciálů a podvozku, našel si však čas také na doladění aut pro mexický závod La Carrera Panamericana. V Americe mi dělal spolujezdce Vladimír Zelinka, ten si společně s Petrem Behrem zaslouží dík ale také za ´špiónskou´práci na některých soutěžích ME.

Nás rozpočet byl omezený, takže jsme špióny nemohli použít všude, ale například na Barum rally jsme díky jejich průjezdu před uzavřením trati byli výtečně informováni o všech aktuálních záludnostech. Na rychlostní zkoušce jsme se pak cítili jistěji a mohli jet opravdu rychle, výsledkem byl dojezd do cíle ve shodném čase s letošním domácím šampiónem produkčních vozů, zlínským Březíkem.

S Petrem Kačírkem jsme už podruhé závodili také v Mexiku. Jestli se tam vydáme i potřetí, zatím není jasné, ale Petr by si dalším startem rád spravil chuť z letošního smůlovatého vystoupení, kdy ho trápila technika. My jsme se po potížích z úvodu s naším Subaru ve zbytku závodu pravidelně umisťovali mezi nejlepší trojicí v rámci naší třídy a do cíle jsme v oné třídě (která byla mnohem lépe obsazená než loni) dorazili čtvrtí a sedmnáctí absolutně, takže já se zklamán do Evropy nevracel a svou třetí účastí v Mexiku si zatím jist nejsem.
V Mexiku i na některých evropských soutěžích s námi byl i Venda Kopáček a nebylo to jen tak. Moc pomohl týmu na pozici mechanika, ale já zároveň chtěl, aby si obhlédl i to, jak mezinárodní závody probíhají a co všechno obnáší. Já se v posledních letech zúčastňuji spíše zahraničních soutěží a pravdou je, že už pro závodění s produkčním vozem na českých tratích trochu postrádám motivaci. Společně s importérem si ale myslíme, že Subaru do domácích rally dál patří a i proto hledám cesty, jak právě Vendovi pomoci a třeba mu v některých věcech poradit z mé pozice zkušenějšího závodníka. Zkrátka bychom byli rádi, kdyby právě Venda Kopáček v příštím roce v českém mistrovství co nejlépe uspěl a aby i on brzy nasbíral další závodnické ostruhy také při startu v zahraničí, kde samozřejmě hraje roli i taktika.

Ani já ale nehodlám věšet kombinézu na hřebík. Naše auto prochází teď repasí, svůj přesný program pro sezónu nicméně ještě zvažuji. Rád bych opět odstartoval na některé ze soutěží ME a třeba i zužitkoval zkušenosti z letoška, v kalendáři ale chybí rakouský Jänner a určitě nepojedeme ani v únoru do Lotyšska, kde bychom neměli velkou šanci uspět. Ještě tedy máme pár týdnů času všechno dořešit, v tuto chvíli konzultujeme i s týmovými partnery různé varianty našich domácích či zahraničních startů v nadcházející sezóně a až bude jasno, konkrétní plány včas veřejnosti oznámíme.

V každém případě doufám, že bude pokračovat mé spojenectví s Františkem Rajnohou, kterému musím za dosavadní úspěchy poděkovat skoro nejvíc, vždyť ze všech mých dosavadních spolujezdců se mi právě s ním závodí vůbec nejlépe.



PR 29.12.2015