Spolujezdecká osobnost z Podještědí - Pepa Král
Jako je Raimund Baumschlager nebo Hermann Gassner nazývaný "multišampionem", Pepa Král může být nazývaný "multispolujezdcem". Za svou dlouholetou kariéru odstartoval do více jak 230 soutěží a usedl na sedadlo spolujezdce k téměř třiceti rallyovým jezdcům.
První soutěže si připsal na své konto již ve druhé polovině osmdesátých let. Jen v letošní sezóně "odnavigoval" třináct soutěží a ještě ho nějaká čeká.
Ohlédnutí za letošní sezónou nemohu začít jinak, než, že jsi se zabydlel ve dvou autech – Opelu Adam a Peugeotu 208 R2.
Rallyový jezdec, obvykle čím je člověk starší – tím jde do větších” aut. Tak já to mám letos asi obráceně. V podstatě jsem se “vozil” jen vozy juniorských kategorií. Ale vážně, zejména R2, i když je to jen předokolka, je plnohodnotný závodní vůz, má výborné jízdní vlastnosti a je s ním opravdu pěkné svezení. A udržet krok s mladými jezdci v této třídě znamená, že na trati nesmíte prodat ani metr. A protože jsme v něm s Jirkou Navrátilem absolvovali celý velký mistrák i pár rallysprintů, paradoxně jsem letos nestřídal jezdce tolik jako v jiných letech.
Spíš jsem rád, že jsem při tom vytížení aspoň stihnul odjet pár soutěží s juniorem Davidem Štefanem v německém Opel Adam Cupu. Jednak proto, že jsme si to slibovali už před pár lety, ale i proto, že jsem mu snad mohl v jeho soutěžáckém růstu jazykovými i jinými znalostmi. Pohárový Opel Adam má sice k výkonným vozům ještě daleko, ale na náročných tratích v Německu se člověk nakonec “zapotí” i v té malorážce.
Jaká soutěž se ti nejvíce povedla s Davidem Štefanem a jaká s Jirkou Navrátilem?
Začnu zcela sobecky tím, co má z letošní sezóny asi největší význam pro mě. Součástí německého Opel Adam Cupu byla i Deutschland rally. A tak zatímco sportovci měli letos v létě svou olympiádu, já jsem si udělal svůj první zářez v mistrovství světa. A nejen že jsme se zúčastnili, dokonce jsme tam s Davidem zajeli v rámci Cupu i docela dobrý výsledek, takže ten pohár je pro nás něco jako pro jiné medaile z Ria. Nemluvě o tom, že to byla z mého pohledu zatím nejlepší a nejlépe zorganizovaná soutěž, kterou jsem kdy jel. Krásné tratě, perfektně klapající pořadatelské zajištění, bezchybné podklady. Když jsem zjistil, že itinerář pro pořadatele zpracovávali naši "zlíňáci" (pořadatelský tým z Barum rally), byl jsem na “českou stopu” v MS ještě hrdější. Když se pak na konci sezóny sečetly body v německém Opel Adam Cupu, ani David se v Německu jezdecky neztratil.
Co se týče našich společných vystoupení s Jirkou Navrátilem, hodnotím nejvýše Barum rally – myslím, že na Zlínsku jsme podali slušný výkon, a hlavně, vyhýbaly se nám (oproti předchozím závodům) technické problémy. Nejsem žádným velkým fandou barumky, ale mi přišla stejně krásná (a stejně těžká) jako Deutschland rally. To asi byl dost náročný konec srpna, po soutěži Mistrovství světa se přesunout hned na soutěž Mistrovství Evropy. Barumka navazovala bezprostředně na Německo, a jak jsem si ověřil, tento dvojboj absolvovalo pouze asi pět posádek.
No, v neděli večer jsem v Trieru u Porta Nigra vystoupil z opelu, a v pondělí ráno už jsem u Klatov nasedal”do Peugeotu na test před barumkou… a večer hurá do Zlína… Takže jsem ani pořádně nestihnul to Mistrovství světa v sobě strávit.
Ale něco ti snad ze závodění s velkýma klukama v paměti utkvělo.
Určitě. Tak třeba rychlostní zkouška Panzerplatte byla dlouhá 41 km. Náš výsledný čas na ní byl něco přes 30 minut. Docela slušnej záběr, takhle dlouho v plné koncentraci, chválíme se s Davidem ve stopce úplně zpocení… (i když to bylo s jedním výletem dost daleko do louky). Jenže jako naschvál tam na ceduli byly i časy jezdců před námi. Hm, jenže Seb Ogier nám tady naložil sedm minut. A i když to jsou nesrovnatelné vozy, naše závodnické sebevědomí hned zase vzalo za své.
Co tě nejvíce zaujalo v letošní sezóně na českých soutěžích?
Mám radost z toho, že už se zase značně zvýšil počet startujících posádek ve velkém mistráku. Naše “vrchnost” na Autoklubu ČR konečně pochopila, že ne každý z jezdců je tak finančně silný, aby si pořídil nový vůz třídy R5 nebo R2, obzvlášť když FIA mění třídy bez dlouhodobé koncepce každé tři roky.
Naopak trochu nepříznivým trendem, za který samozřejmě ne vždy mohou organizátoři, je postupné mizení technických úseků. Stále těžší podmínky pro získání povolení pro stavbu rychlostních zkoušek způsobují přesun RZ na širší a rychlejší tratě. Průměrná rychlost se sice omezí retardéry, ale nebezpečnost tratě pro posádky se tím zvyšuje. Sportovní hodnota závodění v Čechách tím dost trpí, a pro nás pamětníky je stale těžší hledat motivaci, proč závodit v českém mistráku, když v zahraničí je rally veřejností a obcemi přijímána daleko vřeleji.
Můžeš porovnat vozy Opel Adam a Peugeot 208?
Rozdíl je zejména v účelu, pro který bylo auto konstruováno. Adam, to je trochu vylepšené sériové auto, určené pro začínající mladé jezdce a pro nastartováni jejich jezdecké kariéry. “Erdvojkový” Peugeot, to už je áčkový závoďák. Dobré jízdní vlastnosti, nízká hmotnost, úžasné brzdy. Závodit s R2 už je fakt sport, o kterém se nám před patnácti lety nesnilo ani ve “velkých autech”. Navíc je to třída hodně nabitá (na Barum rally ve třídě startovalo čtyřicet vozů, v českém mistráku pravidelně kolem dvaceti), a objevit se v první pětce, na to už se posádka opravdu “nadře”.
Mají oba letošní jezdci shodný, nebo aspoň podobný rozpis? A jak moc si nechají do něj tvými zkušenostmi zasahovat?
Každý jezdec je original, a i když vychází třeba ze stejného základu používaného v ČR, jeho rozpis se liší nejen v tom, jak si jezdec trať popíše, ale i v tom, jak se to kterému jezdci musí číst. Snažím se jezdci do rozpisu při seznamovacích jízách nezasahovat, ale upozorním ho na riziková místa, a když se mi něco v jeho rozpisu nezdá, umím být někdy i dost důrazný. Většinou ale moje připomínky respektují I bez tvůrčí hádky.
Letos se ti prakticky vyhnulo závodění s historickými vozy.
To to je pravda, jedinou výjimkou byl jeden epizodní start v BMW M3 s Nikim Glisicem v Rakousku. Niki ale není po předchozích karambolech zdravotně úplně OK, a tak to nebylo ono. Vlastně jsme soutěž jeli jen proto, že to bylo u Nikiho doma v Pergu. Provázely nás ještě k tomu technické problémy, a tak jsme poměrně brzy v soutěži skončili. Mrzí mě taky, že jsem nemohl startovat s Jirkou Petráškem v Opelu Ascona, jeho starty se vždycky kryly s mými již dohodnutými jinde. Ale všechno se to holt stihnout nedá."
Praktická otázka na tělo. Jseš vyhledávaným spolujezdcem, ale upřímně, sedl by sis vedle kohokoliv?
Sednout si ke každému, to už je spíš pro mladé začínající spolujezdce, kteří potřebují zkušeností nasbírat co nejvíce. Já už si ve druhé půlce svého života parťáky fakt vybírám, a nabídky dost pečlivě zvažuji. Je to jako když mám jít s někým lézt do hor.
Blíží se sezóna 2017. Už máš nějaké konkrétní nabídky na spolupráci?
Hlavní program asi bude MČR s Jirkou Navrátilem. Zkušenosti s R2 z letošního roku by nám měly trochu pomoci udělat dobrý výsledek. K tomu určitě přidáme ještě pár soutěží v zahraničí. Jirka má rád teplo, a tak se můžu těšit i do nějakých exotických rallyových destinací. Další můj program je ještě otevřený, ale na soutěžácký důchod to rozhodně nevypadá.
Pavel Vydra 12.12.2016
Ohlédnutí za letošní sezónou nemohu začít jinak, než, že jsi se zabydlel ve dvou autech – Opelu Adam a Peugeotu 208 R2.
Spíš jsem rád, že jsem při tom vytížení aspoň stihnul odjet pár soutěží s juniorem Davidem Štefanem v německém Opel Adam Cupu. Jednak proto, že jsme si to slibovali už před pár lety, ale i proto, že jsem mu snad mohl v jeho soutěžáckém růstu jazykovými i jinými znalostmi. Pohárový Opel Adam má sice k výkonným vozům ještě daleko, ale na náročných tratích v Německu se člověk nakonec “zapotí” i v té malorážce.
Jaká soutěž se ti nejvíce povedla s Davidem Štefanem a jaká s Jirkou Navrátilem?
Začnu zcela sobecky tím, co má z letošní sezóny asi největší význam pro mě. Součástí německého Opel Adam Cupu byla i Deutschland rally. A tak zatímco sportovci měli letos v létě svou olympiádu, já jsem si udělal svůj první zářez v mistrovství světa. A nejen že jsme se zúčastnili, dokonce jsme tam s Davidem zajeli v rámci Cupu i docela dobrý výsledek, takže ten pohár je pro nás něco jako pro jiné medaile z Ria. Nemluvě o tom, že to byla z mého pohledu zatím nejlepší a nejlépe zorganizovaná soutěž, kterou jsem kdy jel. Krásné tratě, perfektně klapající pořadatelské zajištění, bezchybné podklady. Když jsem zjistil, že itinerář pro pořadatele zpracovávali naši "zlíňáci" (pořadatelský tým z Barum rally), byl jsem na “českou stopu” v MS ještě hrdější. Když se pak na konci sezóny sečetly body v německém Opel Adam Cupu, ani David se v Německu jezdecky neztratil.
Co se týče našich společných vystoupení s Jirkou Navrátilem, hodnotím nejvýše Barum rally – myslím, že na Zlínsku jsme podali slušný výkon, a hlavně, vyhýbaly se nám (oproti předchozím závodům) technické problémy. Nejsem žádným velkým fandou barumky, ale mi přišla stejně krásná (a stejně těžká) jako Deutschland rally. To asi byl dost náročný konec srpna, po soutěži Mistrovství světa se přesunout hned na soutěž Mistrovství Evropy. Barumka navazovala bezprostředně na Německo, a jak jsem si ověřil, tento dvojboj absolvovalo pouze asi pět posádek.
No, v neděli večer jsem v Trieru u Porta Nigra vystoupil z opelu, a v pondělí ráno už jsem u Klatov nasedal”do Peugeotu na test před barumkou… a večer hurá do Zlína… Takže jsem ani pořádně nestihnul to Mistrovství světa v sobě strávit.
Ale něco ti snad ze závodění s velkýma klukama v paměti utkvělo.
Určitě. Tak třeba rychlostní zkouška Panzerplatte byla dlouhá 41 km. Náš výsledný čas na ní byl něco přes 30 minut. Docela slušnej záběr, takhle dlouho v plné koncentraci, chválíme se s Davidem ve stopce úplně zpocení… (i když to bylo s jedním výletem dost daleko do louky). Jenže jako naschvál tam na ceduli byly i časy jezdců před námi. Hm, jenže Seb Ogier nám tady naložil sedm minut. A i když to jsou nesrovnatelné vozy, naše závodnické sebevědomí hned zase vzalo za své.
Co tě nejvíce zaujalo v letošní sezóně na českých soutěžích?
Mám radost z toho, že už se zase značně zvýšil počet startujících posádek ve velkém mistráku. Naše “vrchnost” na Autoklubu ČR konečně pochopila, že ne každý z jezdců je tak finančně silný, aby si pořídil nový vůz třídy R5 nebo R2, obzvlášť když FIA mění třídy bez dlouhodobé koncepce každé tři roky.
Naopak trochu nepříznivým trendem, za který samozřejmě ne vždy mohou organizátoři, je postupné mizení technických úseků. Stále těžší podmínky pro získání povolení pro stavbu rychlostních zkoušek způsobují přesun RZ na širší a rychlejší tratě. Průměrná rychlost se sice omezí retardéry, ale nebezpečnost tratě pro posádky se tím zvyšuje. Sportovní hodnota závodění v Čechách tím dost trpí, a pro nás pamětníky je stale těžší hledat motivaci, proč závodit v českém mistráku, když v zahraničí je rally veřejností a obcemi přijímána daleko vřeleji.
Můžeš porovnat vozy Opel Adam a Peugeot 208?
Rozdíl je zejména v účelu, pro který bylo auto konstruováno. Adam, to je trochu vylepšené sériové auto, určené pro začínající mladé jezdce a pro nastartováni jejich jezdecké kariéry. “Erdvojkový” Peugeot, to už je áčkový závoďák. Dobré jízdní vlastnosti, nízká hmotnost, úžasné brzdy. Závodit s R2 už je fakt sport, o kterém se nám před patnácti lety nesnilo ani ve “velkých autech”. Navíc je to třída hodně nabitá (na Barum rally ve třídě startovalo čtyřicet vozů, v českém mistráku pravidelně kolem dvaceti), a objevit se v první pětce, na to už se posádka opravdu “nadře”.
Mají oba letošní jezdci shodný, nebo aspoň podobný rozpis? A jak moc si nechají do něj tvými zkušenostmi zasahovat?
Každý jezdec je original, a i když vychází třeba ze stejného základu používaného v ČR, jeho rozpis se liší nejen v tom, jak si jezdec trať popíše, ale i v tom, jak se to kterému jezdci musí číst. Snažím se jezdci do rozpisu při seznamovacích jízách nezasahovat, ale upozorním ho na riziková místa, a když se mi něco v jeho rozpisu nezdá, umím být někdy i dost důrazný. Většinou ale moje připomínky respektují I bez tvůrčí hádky.
Letos se ti prakticky vyhnulo závodění s historickými vozy.
To to je pravda, jedinou výjimkou byl jeden epizodní start v BMW M3 s Nikim Glisicem v Rakousku. Niki ale není po předchozích karambolech zdravotně úplně OK, a tak to nebylo ono. Vlastně jsme soutěž jeli jen proto, že to bylo u Nikiho doma v Pergu. Provázely nás ještě k tomu technické problémy, a tak jsme poměrně brzy v soutěži skončili. Mrzí mě taky, že jsem nemohl startovat s Jirkou Petráškem v Opelu Ascona, jeho starty se vždycky kryly s mými již dohodnutými jinde. Ale všechno se to holt stihnout nedá."
Praktická otázka na tělo. Jseš vyhledávaným spolujezdcem, ale upřímně, sedl by sis vedle kohokoliv?
Sednout si ke každému, to už je spíš pro mladé začínající spolujezdce, kteří potřebují zkušeností nasbírat co nejvíce. Já už si ve druhé půlce svého života parťáky fakt vybírám, a nabídky dost pečlivě zvažuji. Je to jako když mám jít s někým lézt do hor.
Blíží se sezóna 2017. Už máš nějaké konkrétní nabídky na spolupráci?
Hlavní program asi bude MČR s Jirkou Navrátilem. Zkušenosti s R2 z letošního roku by nám měly trochu pomoci udělat dobrý výsledek. K tomu určitě přidáme ještě pár soutěží v zahraničí. Jirka má rád teplo, a tak se můžu těšit i do nějakých exotických rallyových destinací. Další můj program je ještě otevřený, ale na soutěžácký důchod to rozhodně nevypadá.
Pavel Vydra 12.12.2016
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
