Autokaleidoskop

Pro Setkání mistrů se podařilo zajistit, za nemalé peníze, 

čtyři jezdce ze světových rallye, shodou okolností ex-piloty bývalého týmu Škoda Motorsport. Bohužel už jim nikdo nedokázal obstarat odpovídající sportovní náčiní, aby Toni Gardemeister, Jani Paasonen, Jane Tuohino a Alex Bengue mohli  divákům předvést své kvality v plné míře a jízdu dlouhými táhlými smyky, prostě show, kvůli které diváci vážili cestu do Sosnové. Jejich jízda s takřka nevyzkoušenými vozy Škoda Fabia Cup, určené pro začínající jezdce, postavené v dílně Pavla Koutnéh o, nemohly v žádném případě nadchnout. Vozům chybí nejen potřebný výkon, ale hlavně spolehlivost. Ze čtyř byly nakonec schopné dokončit závod s vypětím sil dva kousky.

Největší atrakce Setkání mistrů nakonec skončila spíš  propadákem. Je to velká škoda, protože příště se už třeba nepodaří takové jezdce zajistit.

V kategorii WRC zase jen těžko můžeme mluvit o „setkání mistrů“, neboť pouze Jan Kopecký  předvedl prokřehlým divákům jízdu na úrovni. Ve finále sice sváděl zpočátku pěkný souboj s Leošem Flídrem na Octavii WRC, v závěru však suverénně svého soupeře porazil.

Největší show nakonec nabídli divákům jezdci na buginách  – Roman Keřka, Tomáš Hrdinka ml., Jaroslav Hošek s „velkými“ stroji, ale pozadu nezůstali ani Vít Nosálek, Jiří Svoboda nebo Ladislav Hanák. Zvláště Jiří Svodoba se buggy vybavenou motorem Suzuki 1,3 litru předváděl vrcholnou školu jezdeckého umění. Chvílemi to vypadalo, že bude jezdit zatáčky snad i pozadu. Ve vloženého závodě si také hravě poradil s Otakarem Výborným na Fordu Focus WRC.

Nezklamal ani Pavel Valoušek, který s vypůjčeným Subaru Impreza od Kuzaje předváděl rovněž divoké smyky a bylo vidět, že mu nedělá problém startovat s jakýmkoliv vozem.

Na staré dobré časy automobilového sportu zavzpomínali pamětníci při jízdě Johny Hauglanda se zapůjčenou Š 130 RS, s níž jezdil letos Emil Triner, a Josefa Sivíka na stejném vozem. Haugland dokonce nebyl při finále vůbec k zastavení a po odmávnutí šachovnicových praporkem si ještě pár přidal. Škoda, že díky nesmyslným předpisům Svazarmu, poté Federace automobilového sportu, skončila většina těchto vozů, stejně jako třeba Lada MTX v propadlišti dějin a na šrotištích. Dneska mohlo jít o pěkné závodění, jako třeba v Anglii.

Nejvyrovnanější a lze také říci, že nejlépe obsazenou byla skupina Produkčních vozů, v níž se ve finále střetli oba šampióni – Václav Pech a Josef Semerád, z nichž nakonec byl rychlejší Pech, ale Semerádova jízda smykem se divákům rovněž hodně líbila. Výkony obou jezdců patřily určitě k tomu nejlepšímu, co bylo k vidění.

V historikách se bohužel už po první jízdě rozloučil se závodem Zdeněk Tichý, když vyvrátil kolo svého Kadetta, a ve finále porazil Emil Triner se starším osmiventilovým Kadettem úřadujícího šampiona Lubomíra Tenkla s výkonnější verzí tohoto vozu. Podle očitých svědků byla však Trinerova jízda při pátečních jízdách ještě o poznání dravější. Příbramský jezdec jen opět dokázal, že s chutí usedne do jakéhokoliv vozu

Letošní setkání mistrů bohužel nepatřilo k těm zdařilým, často dlouhé čekání na jezdce než se dostaví na start a dlouhé přestávky. Řada jezdců přistoupila k akci možná až příliš vážně a šlo jim víc o výsledek než o diváky. Pochvalu zaslouží také Martin Prokop a Antonín Tlusťák, kteří v polovině jízdy zastavili a vyměnili si místa se spolujezdci – v případě Martina Prokopa usedl za volant Angličan Guy Wilks, vítěz dvou letošních junirských světových rallye. To však zůstalo bohužel mnoha divákům utajené. Doufejme, že rozloučení na Pražském rallysprintu přeci jen diváky více zahřeje.



Jindřich Lasík, 12.11.2006