S bavorákem po rakouské šotolině (II)
Včera jsme sledovali jak si v první etapě Rallye Waldviertel počínal dvojice Jaroslav Štauber a Miroslav Ševčík s BMW 2002, dnes se podíváme na průběh druhého dne, který byl neméně dramatický jako první.
Sedáme si do bavoráka, kontrolujeme zda máme vše potřebné a zrada, nemám kuklu. Já nemám kuklu, prostě jí nemám. Musel jsem jí nechat ve Slavonicích. Za takovou věc může přijít vysoká pokuta nebo vyloučení ze soutěže. Nervozita, rozpaky, řešení: půjčit. Opět nám pomohl Vaňáč, za což mu posíláme druhý velký dík za záchranu „života."
Super nebyla okruhová erzeta na Nordringu (s rallye má jen málo společného), i když se tak jmenovala, naopak super byly zkoušky Niederdlitz a Hollenbach. První měřila přes dvacet kilometrů, druhou jsme měli projetou jednou ve spěchu, ale kupodivu nebyly v rozpisu závažnější chyby. První část zkoušky tvoří technické úseky v lese, kde se trať kroutí ze zatáčky do zatáčky, v druhé polovině jde o jízdu po široké silnici. Jako když obrousí asfalt na státní silnici před položením nového koberce a celé posypou drtí. Jede se prakticky stále na plno a auto jde z jednoho dlouhého smyku do druhého, tedy jen kdo to umí. My jsme v prvním průjezdu jeli volněji, ale párkrát se to povedlo. Také na předchozí vložce Niederdlitz se nám na několika místech vydařil průjezd, kdy BMW 2002 Ti šlo v dlouhém krásném smyku (pravda dvakrát jsme taky couvali). Pneumatiky se už pěkně obrousily a já začínal věřit, že už držím vůz v rukou. Bohužel, zdání někdy klame. Při druhém průjezdu Hollenbachu, asi dva kilometry před cílem, jsem vyzkoušel jet široké protahováky v lese na vytočenou pětku. Jeden z nich se trochu víc zavřel a najednou jsme byli moc přetočení. Prudké kontra a noha z plynu. Bavorák se přetočil na druhou stranu a my jsme šli ve sto padesáti dveřmi napřed napříč cesty. Trať byla rovná, jen na jedné straně hromada složených klád. Problesklo mi hlavou: „To bude drahý," na zdraví jsem ani nestačil pomyslet. Auto brzdilo bočním smykem a zastavilo snad metr od klád. V tvrdé šotolině zůstaly po nás stometrové černé šmouhy od pneumatik. Zpátečka, jednička, zadek ve smyku a pryč. Ale o poznání volněji. V cíli zkoušky jsme se s Mirkem shodli, že zrychlování necháme až na nějakou další šotolinovou rallye.
Ještě nás čekají poslední čtyři zkoušky těsně za naší hranicí, v jednom místě se jede 200 m rovinka přímo k hranici, kde následuje vracák na pravou ruku a odjíždí se zpět. Když to přeženete, potom dobržďuje v ČR. V posledním servisu jsme řešili další z řady drobných technických problémů. Tak třeba utržený držák motoru, který držel jen na dvou šroubech. Zručnost a vynalézavost našich mechaniků (František Fadrný a František Beran) nezná mezí, a tak k dalším netradičním prvkům, jako byl drátem přivázaný uražený výfuk, přibylo zajímavé technické řešení. Motor shora držel popruh s ráčnou a ve spodní části byl použit kdesi nalezený řetěz. Řešení vypadalo bytelně, ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká v Litschau.
Řetěz nepřežil ani první průjezd v Gopprechts. Neměl šanci. Vůbec nechápu, jak to mohlo přečkat auto a i my. Obě závěrečné zkoušky jsou nádherné. Téměř celé vedou lesem, technické úseky střídají rychlé pasáže, trať několikrát sjede na louku, kde se kroutí v nádherných esíčkách. Na některých úsecích bez tvrdého podkladu rozeberou projíždějící soutěžní auta takovou pasáž až na kameny. Jedno, asi 300 metrové, místo jsme museli jet krokem a značné množství odstavených aut svědčilo, jak je důležité závodit hlavou. Po přeskupení v Litschau se celé kolo jede ještě jednou, tentokrát již za tmy. Navíc začalo pršet, takže cesta klouzala víc než při prvním průjezdu. Čtyři patnáctikilometrové zkoušky nás opravdu nadchly. Když zavřu oči, potom vidím právě tyhle úseky.
Šťastně jsme dorazili do cíle ve Waidhofenu. Podařilo se nám dokončit extrémně náročnou soutěž. Když jsme se loučili s mechaniky, hovořili jsme plni čerstvých zážitků o tom, že to byla paráda. Pan Beran komentoval výsledek slovy: „Rozflákaný světlo vpředu, rozflákaný světlo vzadu, vyražený boční okýnko, roztrženej vejfuk, utrženej šusplech, urvanej motor z držáků a v cíli jste chrastili řetězem jako čerti. No prostě paráda."
Jaroslav Štauber
Foto Václav Štauber, Jaroslav Pytlík
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
