Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

Citroën 100 let
Alcar - Konfigurátor kol

S bavorákem po rakouské šotolině (I)

Extrémní šotolinové cesty, dva dny řešení technických komplikací, střídající se počasí od slunečného prašného pařáku po deštivou vlezlou zimu, tma i slunce nízko nad obzorem, a dlouhé táhlé smyky, jízda na maximálku po úzké kluzké lesní cestě – taková je Rallye Waldviertel, dříve známá jako Semperit.

 

Na start oblíbené rakouské soutěže se letos poprvé postavila také plzeňská posádka Jaroslav Štauber a Miroslav Ševčík s historickým BMW 2002. Tentokrát vám přiblížíme tak, jak ji prožíval samotný jezdec.

Říká se nejlepší nakonec a proto jsme si na závěr sezóny naplánovali start v Rakousku. Pro nás po všech stránkách nová zkušenost. První start na šotolině, první v cizině, jízda v noci.

První den tréninku proběhl podle plánu, druhý začal katastrofou. Najeli jsme s mojí civilní Octavií na start zkoušky u Litschau a vyrazili psát první průjezd. Pravá jedna do levé jedna brzda do pravé čtyři - dvě stě metrů po startu na nás čekal v ideální stopě kámen, který jsem včas i viděl. Nebyl větší než pěst a my jsme jeli tak čtyřicet, takže to při přejetí jen lehce drclo. A po kilometru jsme byli bez oleje. Uprostřed lesa, bez signálu, telefonovat jsme chodili na palouk k posedu. Za hranicemi ve Slavonicích máme ještě jedno tréninkové auto -Mirkovu 106, a tak bylo třeba zorganizovat odvoz  Octavie a dostat se k Peugeotu. Po třech hodinách, zhruba ve dvě, vyrážíme najíždět. Ještě zbývá napsat 70 km těžkých vložek a v 18 hodin končí čas pro trénink.

V časové tísni volíme metodu dvou průjezdů - napsat a zkontrolovat. Vypadá to jako pohoda, ale zkuste si to s vypůjčeným vozem, kterému se nesmí ublížit, neboť jiné auto nemáme k dispozici. Někdy jsou lesní cesty těžko sjízdné i pro traktor. V pět je jasné, že plán dvou průjezdů bere za své a volíme metodu jediného průjezdu. Zbývá napsat dvaadvacetikilometrový Niederdlitz a těžký Hollenbach. Jediný průjezd zkouškou u Hollenbachu těsně před šestou hodinou byl opravdu divoký a Mirek prohlásil, že se příště naučí těsnopis.

V pátek vstáváme brzy, abychom stihli technickou přejímku na závodišti v Nordring. Naši mechanici mezitím stojí na hranici ve Slavonicích a čekají až se otevře hraniční přechod. Nikdo z nás netušil, že může mít otvírací dobu (slavonický od 6:00 do 24:00). A tak se závodí doprovoďákem s vlekem až do Fuglau, abychom stihli přejímku. Zbytečně. Techničtí komisaři přišli až po deváté, většinu vozů odbavili ve čtvrtek na volitelné přejímce, a tak si přispali.

Startujeme do soutěže po třetí hodině odpolední a hned se jede na kilometr vzdálenou zkoušku. Vyrážíme vstříc prvním kilometrům na šotolině, obutí nemáme optimální - sériové gumy s šotolinovým protektorem. Vložka začíná kilometrovým úsekem na asfaltu, pneu se chovají jako „žvejkačka", auto plave jako na gumě. Prý se na šotolině, a až se trochu ohoblují, zlepší, tvrdí náš odborný poradce pan Beran. Měl pravdu, ale máme jiný problém - poznámky typu: pozor vyjeté koleje nemají smysl. Startujeme s číslem 118 a vyjeté koleje jsou úplně všude. Místy tak hluboké, že bavorák drhne desítky metrů po břiše. Na hladším povrchu jde auto okamžitě do smyku, ale je řiditelné, což se snažím rychle naučit. Začíná se mi to opravdu moc líbit. Rychlostka končí po deseti kilometrech na závodišti v Nordring a když už si myslím, že auto ve smyku řídím, přichází srážka s realitou, tedy s balíkem. V prvním okamžiku si myslím, že je konec. Jedeme totiž s přídavnými světlomety a podle intenzity nárazu usuzuji, že jedeme vstříc přicházející tmě bez nich. V cíli vložky si nadávám, ale ukazuje se, že to odneslo jen pravé hlavní světlo.

Následuje přejezd na druhou zkoušku, která má úplně jiný charakter, takové malé Finsko. Poměrně široká lesní cesta, pevná tvrdá šotolina, celé z kopce a samé dlouhé protahováky občas proložené techničtějším přejezdem můstku.

Následuje pro mě nejhezčí vložka dne - čtrnáctikilometrový Leonard. Je tam vše, pěkné svezení na šotolinových esíčkách v lukách, rozbitá kamenitá šotolina v lese, rychlé pasáže na úzkém asfaltu, střídání tempa i charakteru trati, vracáky a těsně před cílem skok přes cestu ze šotoliny na šotolinu.

Vracíme se zpět k Hornu, kde nás čeká druhý průjezd. Pomalu se šeří, zapínáme rampy a vyrážíme. Rychlostka je po dvou průjezdech téměř celého pole zdevastovaná, ale rozhoduji se, že nebudu bavoráka šetřit. Jedeme rychleji než v prvním průjezdu. Vše vychází perfektně až do posledního vracáku před vjezdem na závodiště. Zde se nám nepodařilo udržet auto na cestě a padáme do příkopu, auto pořád hrne dopředu, chvilku to vypadá na „boudu", pak se vše stabilizuje a po deseti metrech jsme zpátky na asfaltu. Najednou obrovská rána vpředu pod motorem, přejíždíme zřejmě balvan zarostlý v trávě. Auto vyskočilo na cestu, vytáčím dvojku na sedm tisíc a v tom červené světlo. Jsme bez oleje. Okamžitě vyřazuji, auto jede setrvačností ještě dvě stě metrů. Pořád svítí červená. Už jedeme krokem. „Končíme, proražená vana," hlásím Mirkovi. Ten odkládá rozpis. Zajíždím na louku, stále svítí červená, vypínám elektriku.  Vystupujeme z vozu a díváme se pod auto. Nikde však nevidíme olej. Napadá mě, možná ho jen bylo v motoru málo a jak jsme jeli škarpou, tak se možná trochu odlilo. Máme s sebou litr, který dolijeme a zkusíme dojet zbývající dva kilometry. Červená svítí i po nastartování, ale po chvilce zhasíná. Protože nemám jistotu, co je s motorem, jedeme krokem v malých otáčkách - sleduji kontrolku. Vložku jsme dojeli se ztrátou čtyř minut, ale verdikt mechaniků vše je OK, je fantastický, protože před chvilkou jsme byli K.O. Jedeme dál.

Je škoda, že z českých soutěží mizí noční zkoušky. Mají neopakovatelnou atmosféru a jsou až mystické - ta světla v dálce, zvuk vytočených motorů, který se v noci nese krajinou. Jedeme znovu rychlý úsek lesem a Leonard, který se mě za světla moc líbil. Za tmy je snad ještě lepší, vše vychází perfektně a ke konci vložky již vidíme jezdce startujícího před námi, ještě kousek a máme ho. Konečně porážíme někoho z rakouských historiků, zkušeného Polesnika s Porsche. Jinak mají spíš navrch, ale na šotolině jsme nic jiného nečekali. Tady víc než jinde platí, že rallye je hlavně o zkušenostech. (Dokončení zítra)

 

Jaroslav Štauber, 2.11.2006

Foto Václav Štauber, http://www.rallyejournal.cz/

 

 


Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
Milotec logo


© 2019 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar