Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

S Cyrilem Despresem o Rally Dakar

Značka Peugeot se do Rally Dakar vrací po pětadvaceti letech, respektive od doby, kdy v roce 1990 dovršila dakarskou misi čtvrtým vítězstvím v řadě. Návrat není pro nás ani tak překvapivý, neboť jsme to tak trochu čekali.

Posádky tvoří Stéphane Peterhansel (11. vítězství – 6x moto, 5x auto) a Jean Paul Cottret (5x), Carlos Sainz (1x) a Lucas Cruz (1x) a nováček za volantem Cyril Despres (5x) a Gilles Picard (2 x). Sestava, která v případě, že bude automobil fungovat, má všechny předpoklady na úspěch. Ale Dakar končí až v cíli.

Zajímavou postavou v týmu je Gilles Picard, spolujezdec Cyrila Desprese. Jubilejnímu třicátému startu předcházelo osm startů na motocyklu (1985 až 1992), a od roku 1993 usedá na horké sedadlo. Společně s Jeanem Pierre Fontenay vyhrál v roce 1988, s Lucem Alphandem pak 2006, navigoval mj. Masuoku, Shinozuku, Vatanena, Schlessera, Auriola atd. Pomalu se chystal ukončit kariéru, ale nakonec neodolal. „Chtěl jsem skončit, to je sice pravda, ale takovou nabídku nešlo odmítnout. Nadcházející Dakar totiž bude už můj třicátý. Jsem namotivovaný jako už dlouho ne, zvlášť když do toho můžu jít s takovou značkou, jako je Peugeot. Značkou, které se podařilo vyvinout takové auto, jako je 2008 DKR. Je hrozně zajímavé. Technika mě totiž velice zajímá a auto mě uchvátilo. Rally raid už ke mně tak nějak patří a jet s Cyrilem je příjemné. Není to takový tlak, jako kdybych jel se Stéphanem nebo s Carlosem. Ti chtějí vyhrát za každou cenu. Nám půjde spíš o to, naučit se jet Dakar s autem, ale taky podílet se na vývoji auta. Cyril je hrozně učenlivý a s každou jízdou se zlepšuje. Jsem přesvědčený, že uspěje. Věřím mu. Navíc si skvěle rozumíme. Lepšího parťáka bych si nemohl přát, jsem opravdu moc rád, svěřil se Gilles Picard při setkání v Paříži, v sídle firmy Peugeot.“

My jsme před odjezdem do Buenos Aires položili několik otázek Cyrilu Despresovi, který poprvé pojede Dakar s automobilem.


Abyste si vydělal na první Dakar, prodal jste údajně 1000 lahví vína?

Prodal jsem tisíc krabic po třech lahvích, tedy tři tisíce lahví. Věděli jsme, že potřebujeme sto tisíc franků, tedy dnes asi 15 000 euro. Spočítali jsme, za kolik musíme nakoupit a za kolik prodat. Podařilo se a jeli jsme závodit.


Založil jste nadaci Fabrizia Meoni, která pomáhá studentům v Senegalu. Stále se této aktivitě věnujete?


Ano. Nedávno jsme otevřeli v Senegalu už třetí školu. Letos v březnu jsme tam pořizovali nějaké fotky. Právě když jsem byl v Dakaru, tak mi volal Bruno Femin a potvrdil mi, že pojedu Dakar s týmem Peugeot. Strávili jsme spolu na telefonu asi hodinu. Byl jsem naprosto nadšený. Zprávu jsme šli oslavit do restaurace s kamarádem a s ředitelem školy založené nadací Fabrizia Meoni.


Proč jste si vybral jako spolujezdce Gillese Picarda?

Známe se už hodně dlouho a má spoustu zkušeností, navíc s auty. A ty já nemám. Napadlo mě, že bude dobré jít do toho spolu. Když jsem Gillovi poprvé volal, říkal jsem mu: „Víš, můžeme jet na Dakar, ale je to ještě tajné, pojedeš se mnou?“ A on: „Víš, asi ne, už s tím chci přestat.“ A za pár dní už změnil názor. Sešli jsme se u kafe, a tam se to všechno upeklo.


[b]Říkáte, že nejedeme vyhrát, ale třeba chystáte překvapení.


Myslíte, pokud jde o výsledek? Proč ne! Ale přece jen, pojedeme s autem pod limitem jeho výkonových možností. Hlavní je dojet a dojet dál než ostatní. Gilles je nejlepší „kontrolor“ rychlosti. Hlídá terén a řekne přesně třeba: „začínají kameny, uber na 120.“ Má obrovské zkušenosti.


A jak se vyvíjí Cyril jako jezdec?

Je úžasné, že mohu spolupracovat se Sainzem i Peterhanselem. I proto jsem do toho šel. Je to škola k nezaplacení a spoustu se naučím. Zvládl bych jet jeden úsek stejně rychle jako oni, ale maraton není o rychlosti a k čemu by bylo takto riskovat? Je to jako když se učíte jezdit na kole. Můžete se učit od nejlepšího cyklisty na světě, ale nepojedete tak rychle jako on a s Carlosem a Stéphanem je to stejné. Nesnažím se je předjet. Cílem je učit se od nich, poslouchat je, pozorovat je. Nedá se líp učit, než s nimi jezdit.


Mají podle vás Sainz a Peterhansel rozdílný styl jízdy?


Ze začátku jsem moc rozdílů neviděl. Pro mě to bylo dvoukolka, která jede pekelně rychle, ať už sedí za volantem kterýkoli z těch dvou. Pak jsem rozpoznal, že mají rozdílný styl jízdy, jeden víc „klouzá“, druhý víc brzdí. Snažím se od každého odkoukat, co který z nich umí nejlíp. Carlos nejezdí se Stephanem a Stephan nejezdí s Carlosem, já ale jezdím s oběma a od obou se učím.


Nechybí vám motocykl?

Ani moc ne. Trochu jsem si při trénování sice zajezdil, protože Gilles Picard přivezl motorku a jel jsem trial. Sice jsem měl v roce 2015 a 2016 jet zase s motorkou, ale tohle je příležitost mého života. Minimálně 15 let se nikomu přede mnou nepoštěstilo přejít z motorek do takového týmu, jako je Peugeot. Motorka je mojí životní vášní. Fabrizio mi jednou říkal: „Miluji poušť, miluji motorku, a proto jezdím Dakar. Auto mě neláká.“ A tenkrát jsem si říkal, že na tom něco bude. Pak jsem ale zkusil auto. Když jsem poprvé řídil Peugeot 2008 DKR, úplně mě dostal.


Carlos a Stéphane budou vaši soupeři nebo minimálně soupeři mezi sebou.


Víte, to auto je nové, není ještě dokonale prověřené. A Carlos a Stéphane se nebudou spolu prát. Soupeřem je hlavně terén. Nebude to boj o vteřiny od prvního dne. Nadcházející Dakar bude sloužit i k dalšímu vývoji auta. Musí se stále vyvíjet, i během závodu, stále je třeba dolaďovat nastavení vozu. A my pracujeme jako tým. Pokud všichni vystřelíme naplno, můžeme taky všechno pokazit a velice rychle bychom se vrátili domů. Musíme jet s rozumem. Auto potřebuje čas, aby vyhrávalo. I my potřebujeme čas. Carlos taky potřeboval několik let, aby vyhrál Dakar. Nebylo to hned. Je ale jasné, že nikdy nemůžeš vyhrát, pokud nemáš dobrý tým a dobré auto.


Sám jste Dakar vyhrál už pětkrát. Které vítězství bylo nejtěžší?


Určitě to v roce 2005. To byl strašně těžký rok. 11. ledna, šestý den závodu, Fabrizio Meoni spadl a zabil se. Víte, když jste mladý, nečekáte nic takového. Je to dobrodružství, radost. Nic tak hrozného nečekáte. Pro vítězství jsem si tenkrát dojel, ale šťastný jsem nebyl.


A nejsnadnější vítězství?

To je Dakar! Tam není nic snadného. Představte si 9 000 km provázených všemožnými technickými i fyzickými problémy, pády, útrapy... Zůstat doma na gauči je snadné, ale pro Dakar je slovo „snadný“ nepoužitelné.


Děkujeme za rozhovor.

J.Lasík 8.12.2014





Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout


Adus s.r.o.

RSS feed
Mapa webu
Validátor
© 2024 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar