Autokaleidoskop

Na start 77. ročníku, který startuje tento týden, se po několikaleté pause postaví opět dvě posádky týmu Škoda Motorsport s novým modelem Fabia S2000. Letos však není ledová ruleta součástí světového šampionátu, čímž prestiž přeci jen trochu utrpěla. Započítává se do seriálu IRC, stejně jako třeba srpnová Barum rallye. Barvy týmu Škoda budou hájit Jan Kopecký a Fin Juha Hänninen.
Historie Rallye Monte Carlo sahá do roku 1911 a je spojena se třemi muži. Tím prvním byl Alexandre Noghes, prezident monackého Sport Automobile et Vélocipedique Clubu. Po zkušenostech s pořádáním cyklistických podniků přišel s nápadem zorganizovat automobilovou hvězdicovou jízdu z různých evropských měst do Monte Carla. Chtěl uspořádat svůj automobilový podnik právě v lednu, což mimo jiné znamenalo povzbuzení společenského života. A tak našel podporu u druhého důležitého muže – Camilla Blanka. Jako syn zakladatele společnosti, vlastnící kasino, ihned pochopil, že by soutěž prospěla obchodu a přislíbil velkou finanční podporu celému projektu.
Třetím mužem, který se pro myšlenku soutěže nadchl, byl tehdejší monacký kníže Albert I. Stal se jejím patronem a věnoval i pohár pro vítěze. Nejslavnější automobilová rallye mohla odstartovat. Přihlásilo se 23 účastníků, z nichž se v cíli 28. ledna 1911 nejvíce radoval Henri Rougier na Turcat-Méry. Tak začala historie automobilové soutěže, jejíž pravidla se v dalších letech sice měnila, avšak světový zvuk vzrůstal.
Automobilky s ambicemi přesáhnout významem hranice své země nemohly na Rallye Monte Carlo chybět. Platilo to i o československých vozech. Poprvé – v roce 1930 – se na 15. ročník RMC vypravili Ing. Rechziegel s M. Sochorem s Pragou Alfou. Skončili na celkově 12. místě, což byl rozhodně úspěch. V roce 1934 se na soutěž vydali jezdci na vozech Z, Walter a Aero. Z nichž Turek s Nahodilem (Aero) obsadili 9. místo.
V roce 1936, kdy se jel 15. ročník soutěže, byla mezi přihlášenými značkami poprvé i Škoda zásluhou Zdeňka Pohla a Jaroslava Hausmana. Dvojice startovala z Atén v otevřeném voze Škoda Popular Sport s motorem o objemu 1,4 l, který pocházel ze silnějšího typu Rapid. Premiéra se vydařila – ve třídě dojeli druzí, v celkové klasifikaci dvacátí ze 72 startujících. Úspěch zúročila továrna sérií sedmdesáti vozů Škoda Popular Sport Monte Carlo. V následujícím roce se stejná dvojice vypravila na nejslavnější soutěž podruhé, tentokrát se sportovním kupé Škoda Rapid. V cíli byla třetí ve své třídě, ale později dostala trestné body za to, že plocha zpětného zrcátka jejich vozu byla menší o 4 cm² než požadoval předpis. Tak klesli o jedno místo níž ve třídě, celkově byli šestadvacátí ze 121 posádek na startu. V Praze je před budovou Autoklubu přivítal vrchní ředitel automobilky Karel Hrdlička a ocenil jejich smysl pro fair play – oba jezdci měli dost času, aby zrcátko vyměnili, ale k takovému kroku se nesnížili. Automobilka si toho cenila víc než medaile.
Na Rallye Monte Carlo nechyběly vozy Škoda ani po válce. Poprvé v lednu 1956, kdy bylo přihlášeno hned deset posádek s typy Škoda 440. Tři vypravila sama továrna, tři byly norské, tři finské a jedna švýcarská. Škodovky se sice neumístily na žádném předním místě, avšak v závěrečné rychlostní zkoušce se tři vozy dostaly mezi dvacet nejrychlejších, Miroslav Fousek zajel 14. nejlepší čas. Připomeňme, že se v tom roce přihlásilo 350 posádek!
Ke startu v roce 1960 vyslala automobilka tři vozy, za volanty dalších vozů Škoda seděli zahraniční jezdci. Ti také slavili úspěch – Norové Gjolberg s Martinsenem skončili 2. ve třídě, celkově byli jedenadvacátí. O rok později startovaly jen zahraniční posádky. Finové Keinänen s Eklundem dojeli se Škodou Octavií absolutně šestí a vyhráli svoji třídu do 1300 cm³, když druzí jejich kolegové Gjolberg – Martinsen.
V roce 1962 se na start vypravil opět tovární tým tří vozů. Z 352 posádek jelo celkem 15 na škodovkách – kromě československých ještě z Norska, Finska, Dánska, Švédska, Rakouska a Polska. Třídu opět vyhráli Keinänen s Eklundem. V roce 1963 se radovali z prvního místa ve třídě (15.celkově) Gjolberg s Karlanem. V roce 1964 dojel ze tří továrních vozů do Monte Carla jen jeden, navíc se posádka Václav Bobek a Vojtěch Rieger nedostala do klasifikace vinou poruchy zapalování. Podobně skončila účast v roce 1968, kdy se poprvé objevily vozy Škody 1000 MB s motorem vzadu. Ze tří vozů dva musely vzdát, jen jeden dojel do cíle.
Dosud největšího úspěchu se mladoboleslavská automobilka dočkala v roce 1977. Po devíti letech opět vypravila tři legenární vozy Škada 130 RS, v té době bezesporu nejlepší sportovní vozy ve třídě do 1300 cm³. První dvě místa ve své kategorii obsadili Blahna – Hlávka a Zapadlo – Motal, v celkové klasifikaci to znamenalo 12. a 15. místo. Ze 198 posádek na startu a mezi podstatně silnější konkurencí to byl obdivuhodný výkon, zejména když uvážíme ventilový rozvod OHV a jen čtyřstupňovou převodovku. V jedné rychlostní zkoušce zajel Zapadlo dokonce čtvrtý čas.
Další kapitola značky Škoda na RMC se odehrála 90. letech. Poprvé v roce 1991, kdy automobilka připravila tři modely Favorit, tedy vozy s motorem vpředu a pohonem předních kol. Nejlépe se umístili Pavel Sibera – Petr Gross, kteří vyhráli třídu a celkově skončili na 25. místě. Tato dvojice vyhrála svoji třídu i v roce 1992, 1993 i 1994, přičemž v celkovém hodnocení byla dvakrát osmnáctá a jednou dvacátá. Byla to poslední sportovní sezona s favority, která skončila vítězstvím značky v soutěžním mistrovství světa ve třídě F2, tedy vozů s jednou poháněnou nápravou a motorem o objemu do 1600 cm³.
Nová Škoda Felicia se objevila na startu v roce 1996, kdy Sibera s Grossem dojeli ve třídě čtvrtí. Skvěle dopadl rok 1997 – dvě Felice skončily ve třídě F2 na prvním (Emil Triner) a druhém (Pavel Sibera), celkově na výborném 11., resp. 12. místě. Tedy také nebylo Rallye Monte Carlo součástí mistrovství světa, takže konkurence byla podstatně slabší.
Další start týmu Škoda Motorsport na RMC se odehrál v roce 1999, kdy se továrna rozhodla vstoupit mezi nejužší elitu světového soutěžního sportu. Tehdy představila Škodu Octavii WRC, speciál s pohonem všech kol a turbomotorem o výkonu 221 kW (300 k). Její dva vozy zaplatily daň nováčka, když po startu ujely pouze několik málo kilometrů, resp. metrů.
O rok později skončil Armin Schwarz s Octavií WRC sedmý a Luis Climent desátý a značka si připsala první mistrovské body. Rok 2001 bylo ještě lepší – Schwarz skončil čtvrtý a Belgičan Bruno Thiry osmý. Škoda Octavia WRC už měla své pevné místo ve světové špičce. V roce 2002 patřilo jezdcům Škody na Rallye Monte Carlo 10. (Toni Gardemeister) a 13. místo (Kenneth Eriksson), o rok později zajel Didier Auriol 9. místě. V roce 2004 vyšly škodovky naprázdno.
V letech 2005 až 2007 se na tratích kolem Monte Carla proháněly už Fabie WRC, přičemž nejlepším umístěním byla 8. příčka Jana Kopeckého při zatím posledním startu.

Škoda Auto, JL 20.1.2009