Autokaleidoskop

Ne ale ten, který se těsně před startem ujal režisérské taktovky. Proměna blankytné oblohy v apokalyptický jev byla dílem okamžiku. Déšť a vichřice zdevastovaly v několika minutách servisní park i prostor startu a za pár minut zmizely kdesi za obzorem. Svoji vizitku nechaly i na trati první rychlostní zkoušky. Její start byl díky živlům opožděn a za to, že mohla být odjeta, patří uznání pořadatelskému sboru, ale také stovkám obyvatel postižené lokality, kteří s úklidem tratě výrazně pomohli. Kdyby se tak nestalo, bylo by z nového formátu Bohemie, která se odehrávala na čtyřech měřených úsecích, pouhé torzo. Vzdor meteorologické mizérii odstartoval první vozy starosta Mladé Boleslavi, pan Raduan Nwelati.

No vážně, čtyři rychlostní zkoušky, Cetno, Zlatá, Radostín a Staroměstská, z toho dvě polookruhové. V sobotu dvakrát absolvované testy Cetno (čti Vinec-Skalsko) a Zlatá (Šumburk, Návarov, račte si vybrat), přinesly do soutěže jeden ne zcela oblíbený prvek. Posádkám ani jejich speciálům čtyři, převážně po dálnici absolvované mnohakilometrové přejezdy mezi nimi, k duhu rozhodně nešly.

Nedělní Radostín, tedy klasika Sychrov, byl stejně jako Vinec polookruhový. Rychlostní zkoušky tohoto typu jsou prima na revivalových akcích a různých jiných rallyshow, ale do skutečných soutěží zdá se nepatří.

V poslední zatáčce městské zkoušky a de facto celé soutěže se při prvním průjezdu otevřelo peklo. Tedy peklo pro ráfky a pneumatiky soutěžních vozů. Výkonu přenášenému jejich pomocí na vozovku neodolala vydlážděná silnice. Výjezd na Staroměstské náměstí se brzy pokryl vytrhanými dlažebními kostkami a díra uprostřed se stále zvětšovala. Ani se nechce věřit, jak umí taková kostka, správně trefená projíždějícím vozem, letět. Naštěstí to byl úsek divákům zapovězený a tak trpěla jen ta kola.

Třetí rovinu soutěže obstaral nápad pana Dušánka, realizovaný personálem nově vzniklé kavárny “…škoda nezajít“. Jejich společným úsilím byl upečen dvacet metrů dlouhý a čtyřicet centimetrů široký jahodový koláč. Sladkých, rudých a voňavých plodů léta bylo na něj potřeba rovný metrák. Slavnostní, první zakrojení, obstaral český Nor John Haugland. Pak už si hojní přihlížející mohli koláče kupovat. Výtěžek z prodeje byl určen na pomoc legendárnímu spolujezdci Petru Grossovi, který je po těžké havárii už dva roky upoután na nemocniční lůžko. Sladká pochoutka šla na odbyt. Když si z ní přihnavší se vichřice pokoušela urvat svůj díl, zformovali se okolo stojící zájemci o kulinářský požitek do pevného šiku a ubránili ji vlastními těly. Náměstím létaly reklamní panely, nafukovací brány a padaly kovové zátarasy - čert je vem. Koláč si ale vzít nedáme!

Celkovým vítězem se stala, a jak také jinak, posádka Jan Kopecký-Pavel Dresler na tovární Fabii třídy R5. Při současném startovním poli seriálu mistrovství republiky nelze jiný výsledek celkem logicky očekávat. Na cílové rampě zhodnotil soutěž Jan Kopecký.

„Velmi si vážíme dnešního vítězství, tím spíš, že jsme ho vybojovali na domácím hřišti. Tři rychlostní zkoušky patřily znovu k tomu nejlepšímu, co mohou tratě soutěží v České republice nabídnout. Nepříjemné ale byly zvláště sobotní dlouhé přejezdy mezi nimi. Na “Staroměstskou“ už jsem si za ty roky zvykl a mám ji pro její atmosféru konec konců i rád. A přídavky v podobě polookruhů? Doufám, že se nestanou trendem. Do rallye jsem přestoupil, protože mě kroužení po okruzích nikdy úplně neuspokojovalo.“

Tolik slova toho nejpovolanějšího. Co dodat?



©Jiří Fryje 18.7.2016