Autokaleidoskop

Sosnovskému rallycrossu předcházel závod v Polsku, kde to vlastně tak trochu všechno začalo. Ve finálové jízdě byl diskvalifikován Eriksson za tvrdý souboj s Eklundem, a když byli i Hansen a Hunsbedt mimo trať byl závod zastaven. V tu chvíli vedly dvě škodovky – Larsson před Vollandem, Opakovaná jízda se uskutečnila sice bez něho, jenže Švéd se odvolal a jury mu dala za pravdu – byl vyloučen neprávem. Ovšem co teď, další jízda se už nemohla opakovat vzhledem k pokročilé době, a tak bylo šalamounsky rozhodnuto, že za výsledky bude uznáno pořadí po prvním kole prvního finále – tedy Larsson, Hansen a Eriksson. To se však nelíbilo řadě jezdců a chtěli sportovního komisaře inzultovat. Nakonec k tomu však nedošlo. Tím se však okruh favoritů snížil jen na Hansena s Citroënem C4 a Larssona se Škodou Fabia.
Nakonec ani k přímému souboji v Sosnové nedošlo, Hansen totiž již v první rozjížďce havaroval po vlastní jezdecké chybě, když se mimo trať snažil předjet Erikssona. V druhé skončil po kontaktu s Isachsenem až šestnáctý a v třetí měl defekt. Tím se třináctinásobný šampion po mnoha letech nedostal ani do finále C. Prostě neměl svůj den, a diváci byli tak ochozeni o jeho jízdu, stejně jako o dalšího z vynikajících jezdců Michaela Jernberga, vítěze tří závodu, kterému se už v tréninku odporoučel motor. Moc se nepředvedl ani Sverre Isachsen, který se po trati pohyboval spíš s vrakem než s rallycrossovým speciálem, v první jízdě si tvrdě vyšlápl na Lindefjella, v druhé na Hansena, a tak byl z obou jízd vyloučen. S tím se však nesmířil a po závodě podal protest na neodpovídající dveře Fordu Fiesta Erikssona. Než jej jury vyřešila v jeho neprospěch, bylo půl deváté večer. A to se ještě proti rozhodnutí odvolal.
Moc toho neukázal ani Bermingrud – vlastně ano, několikanásobné salto, po němž naštěstí vystoupil z vozu nezraněn, stejně jako další jezdci (Bílek, Vimmer, Padgurskis), kteří šli v jeho stopách, ale ne tak dramatických.
V první divizi se konečně dařilo zase jednou Pavlu Koutnému, který vyhrál obě úvodní rozjížďky, ale ve finále po několika strkanicích vypadl ze hry. Přesto byl klasifikován jako čtvrtý, neboť závod dokončili pouze Larsson, Lindefjell, Hunsbedt a Eriksson. Jenže vítěz C i B finále byl po dlouhých tahanicích a jednáních v osm večer vyloučen z celého závodu za neodpovídající hmotnost jeho Fordu Focus.
Švéd Lars Larsson nikým neohrožován vyhrál s převahou finále a obhájil titul z loňska. Škoda, že do hlavního finále nepoustala kompletní evropská špička, takhle jízda postrádala tak trochu „šťávu“.
V divizi 1A byl naším aspirantem na titul Jaroslav Kalný, ala mu cestu k úspěchu mu doslova a do písmene již v sobotu zkřížil jeden ze soupeřů. Místo výborného času měli u Kalných večer o zábavu postaráno. S opraveným vozem zajel sice třetí čas, ale poslední série mu už bohužel moc nevyšla a musel se spokojit s účastí ve finále B. Tím pádem měl už titul v kapse Belgičan Michael De Keersmaecker s Opelem Corsa, který dojel třetí za Finem Pinomäkim s Renaultem Clio a pěkně jezdícím Francouzem Bossardem s Citroënem C2, který byl příjemným překvapením celého šampionátu.
Pouze v druhé divizi, v níž se schází nejméně automobilů a která je také z pohledu diváka na rychlých tratích, jako je Sosnová, nejméně zajímavá, bylo jasné, že titul získá jeden z českých jezdců Kotek nebo Častoral. Obhájce titulu Častoral se potýkal s technickými problémy už v první jízdě, kterou nedokončil, v druhé byl třetí a vítězstvím ve třetí sérii si zajistil účast ve finále A, kde stál ve druhé řadě za Tomášem Kotkem, který vyhrál dvě jízdy a Polákem Kozakem. Start se povedl nejlépe Kotkovi, který začal svým soupeřům ujíždět. V okamžiku, kdy už měl značný náskok, byl závod přerušen po havárii Padgurskise. V opakovaném finále sice vyrazil opět nejlépe Kotek, ale záhy se před něj dostal Častoral a připsal si čtvrté letošní prvenství. Ale ani to mu nestačilo a titul získal Kotek s Hondou Civic R-Type. Častoral v podstatě přišel o titul již v Belgii, kde byl z prvního místa diskvalifikován po Kotkově protestu.
Po závěrečném závodě ME se nemůžeme zbavit dojmu, že rallycrossu chybí pevná a rázná ruka, jako tomu bývalo v minulosti, kdy seriál vedli například pánové Stoen nebo Ziskofen. Ve zlaté éře rallycrossu, to znamená v dobách Alamäkiho, Schancheho, Golopa a vozů Peugeot 206 T16, Ford RS 200, MG Metro, Audi Quattro, se závodilo také hodně tvrdě, ale jen na trati. Žádné diskuse, protesty či nechutné výstupy se nekonaly.


Celkové pořadí

Divize 1

1.Larsson Lars	Škoda Fabia T16 4x4	131
2.Hansen Kenneth	Citroën C4 T16 4x4	124
3.Eriksson Andreas	Ford Fiesta ST T16	117
4.Isachsen Sverre	Ford Focus T16 4x4	111
5.Jernberg Michael	Ford Focus T16 4x4	110

Divize 1A

1.De Keersmaecker Michael	Opel Corsa	135
2.Kalný Jaroslav	Peugeot 206	124
3.Bossard Olivier	Citroën C2	120
4.Čermák Zdeněk	Škoda Fabia	105
5.Pinomäki Jussi	Renault Clio	103

Divize 2

1.Kotek Tomáš	Honda Civic	136
2.Častoral Roman	Opel Astra OPC	132
3.Padgurskis Martynas	Renault Clio	111
4.Hallman Jarmo	Renault Clio	104
5.Kozak Adam	Renault Clio	75

Jindřich Lasík, 25.9.2007