Autokaleidoskop

Sobota pro nás začínala opět vcelku uspokojivým způsobem. Podařilo se vyhrát jak volný trénink, tak měřáky a do první rozjížďky jsme šli z prvního místa. Od startu jsme byli druzí za Zdendou Antonym, kterého se nám po dlouhém boji povedlo nakonec překonat a úspěšně tak uzavřít sobotu prvním místem.
Neděle začínala o chlup lépe. Druhou rozjížďku jsme uzavřeli stylem start-cíl a i když bychom tuto variantu preferovali pokud možno co nejčastěji, bohužel se to poslední dobou daří čím dál tím méně a i tento víkend šlo o první a zároveň poslední případ.

Ve třetí rozjížďce jsme pokukovali po desíti bodech za první celkové umístění po rozjížďkách, ale v rámci boje o první místo, jsem udělal hloupou chybu, brnkl si o vnitřek a s polámaným kolečkem si rozfoukl možnost alespoň trošku soupeřům v celkovém bodování cuknout.


Jako vždy následovala naše oblíbená hra, kdo přežije semifinále i když, teď již víme, že proti finálovým jízdám šlo v podstatě o procházku růžovou zahradou, ale nebylo to úplně zadarmo. Bohužel se nám nepodařilo úplně trefit nastavení auta na podvozku (po ranách ze třetí rozjížďky) a myslím že v každém průjezdu jakékoliv zatáčky se dala tato vyhlídková jízda spatřit (kdyby byly zatáčky ještě širší, mohl jsem jezdit po trati ještě dnes. Nakonec jsme si uhájili alespoň druhé místo a v nedohlednu Roberta Theuila na prvním místě, jsme si dojeli pro třetí pozici na startu finále.


FINÁLE
Předpokládám, že spousta lidí přeskočí rovnou sem, protože to, co se dělo dál, jak jsem pochopil, neví úplně přesně spousta lidí. Zkusím to popsat co nejsrozumitelněji, aby nevznikaly teorie, kterých jsem již slyšel celkem dost a u některých se i dost pobavil Ty i přes snahu upravení si faktů tak, aby se jistým stranám hodily do jejich specifické mozaiky, jednoduše nejsou pravda, ať se jednotlivé kamínky snaží přetřít jakoukoliv barvou.


Na startu finále, na nás zbyl venek, kam bych si dobrovolně úplně nestoupl, ale co se dá dělat. Po bliknutí světel jsme byli v celkem dobré pozici, a i přes lehký kontakt na zadní kolo, bych řekl, že jsme měli našlápnuto minimálně na druhou pozici. Bohužel při rovnání v zatáčce s Vincentem Mercierem nám zřejmě povolil špatně dotažený šroub utahující tisícihran na tyči řízení a v podstatě byl konec. Auto se svévolně pomalým krokem přesunulo na druhou stranu tratě, kde se o nás postupně zastavil pomalu celý zbytek pole. Po optání traťového komisaře, zda je vše ok a mého potvrzení jsem se jen vyškrábal na mez a myslel, že jsme skončili.


Přes chvilkovém smutnění jsem si ani nevšiml červené vlajky, která mě trošku překvapila. Na otázku, proč byl závod zastaven neznám odpověď. Nikde nikdo nemá povinnost informovat oficiálně o těchto důvodech, můžu jen vycházet z verzí, co jsem zaslechl. Kde se nejspíše stalo něco v diváckém prostoru.


Každopádně, co jsem viděl na vlastní oči, byla nehoda člena některého z týmů strany organizace závodu. V bodě, kde se opouští trať, při našem odtahu do servisní zóny v předstartovním prostoru, se s ním přímo vedle mě převrátila čtyřkolka a on zůstal uvězněný v bezvládném stavu pod jeho vozidlem. Nebyl to vůbec hezký pohled a bylo mi hned jasné, že tohle bude mít v seznamu řešení problémů ze strany organizátora jasnou přednost.


Tady bych tedy vzkázal všem (koukám směrem k týmům do startovního pole), co si myslí, že po kapsách nosím bezovou hůlku a vyčaroval jsem vrtulník, nedostupnost sanitek nebo snad nějakým záhadným způsobem donutil FIA čekat na nás hodinu a půl, aby se chytli za "rypák" a uvědomili si, že tady šlo zřejmě o něco trošičku důležitějšího, než byly jejich zájmy a dost možná i o lidský život....
Abych se vrátil k celé operaci, která následovala po červené vlajce. Všichni byli odstaveni do předem vyhrazeného prostoru, který byl vytvořen přesně pro tento důvod. Zde jsem až koukal, jak dobře měli ve Francii celou proceduru dobře zorganizovanou. Po přistavění všech, se spustil časovač na přesně sedm minut pro opravy. V našem případě šlo pouze o dotáhnutí šroubu na řízení (nebo jakýkoliv způsob jeho aretace) a výměny tlumiče.


Bohužel pro nás, celá tato zóna byla příliš malá a my společně s Davidem Horákem jsme byli mimo tuto zónu v podstatě v poli. Ano v poli byli všichni, ale v našem případě jsme byli jako jediní bez koberců, nebo co to měli za podložky, a najít ve slámě jakýkoliv šroubek nebo nářadí byl kolikrát až nadlidský úkon. Celá oprava pro nás skončila v bodě, když jsme se snažili zvednout kolo pro výměnu tlumiče, hever se nám propadl o 30 cm do země a auto zůstalo bez hnutí. Stačilo protáhnutí jediného šroubu s matkou a měli jsme hotovo. Bohužel, nebyli jsme schopni kolo bez heveru zvednout ručně a pak už nám bylo jen oznámeno, že jsme mimo hru. Tudíž náš konec číslo dvě.


Na start se najelo bez nás. V tuto chvíli jsem se sebral a šel se zeptat na věž, jak je možné, že nebyly stejné podmínky pro všechny. Poslední možnost na záchranu, kde jsem opravdu nečekal, že existuje reálná šance pro náš návrat do hry. Po krátké diskuzi a prokázání, že auto je v podstatě hotové a že jsme nestihli domontovat poslední šroub, kvůli ztíženým podmínkám, nám bylo dáno za pravdu a dostali jsme pět minut na připravení ke startu.


Těchto pět minut probíhalo oblečením do závodních věcí, a čekání na odbytí časového intervalu uvnitř auta. Poté jsme byli vpuštěni zpět na start. Takový malý zázrak. Zde se začaly dít věci. Asi čtyři jezdci vystoupili z aut a v podstatě protestovali proti naší účasti ve finále. Fakt, že tři ze čtyř protestujících jezdců byli Češi, bych se snažil ignorovat naší asi výbušnou náturou a absencí informací. O jejich další spojitosti si může udělat obrázek každý sám.


Po další asi půl hodině čekání, kde jsme byli již s ostatními na startu, čekal bych, že všem dojde, že to tím pádem nebylo kvůli nám, jsme byli posláni zpět do depa na 15 minut.
Po dalším přistavění na start mohlo konečně začít finále. Tady nutno říct, že finále bylo přesně takové, jaké by mělo na mistrovství Evropy být. Bylo rychlé, plné soubojů, tvrdé někdy až s velkým T. Ale to je za mě na ME v pořádku. Chvíli jsme byli čtvrtí, chvíli třetí, poté zpět zase čtvrtí a po hezké sérii soubojů se Zdendou Antonym jsme se na chvíli ustálili na třetí pozici. Po dalších dlouhých soubojích s Davidem Horákem jsme se nakonec v posledním kole dostali až na místo druhé, které po všech předešlých situacích, pro nás zářilo sytě zlatou barvou. Nakonec jsme si tedy místo naprosté ztráty a zklamání odvezli další letošní bednu a nějaké ty body.


Chci poděkovat všem fanouškům kteří náš tlačí vpřed i na takové vzdálenosti. Hlavně chci také poděkovat jako vždy celému týmu, nejen za takto náročný víkend, ale i za vše ostatní, však vy víte. Všem díky moc za podporu, nezastavujeme, nevzdáváme se.



Závěrem tohoto nekonečného příspěvku, bych chtěl jen mírně reagovat na některé z příspěvků ostatních jezdců, kteří dost cíleně útočili na náš tým, například obviňováním z porušování pravidel:
Nejvtipnějším faktorem je ohánění se pravidly rukou, jenž jim zřejmě moc nerozumí. Už jen skutečnost, že jsme se mohli postavit zpět na start, znamená, že závod nebyl zastaven kvůli nám. Pravidla totiž neumožňují opětovné postavení na start, pokud je daný jezdec příčinnou červené vlajky. Existují, ale bohužel individua, kteří si to vyloží po svém, a jak se jim to zrovna hodí, aby byli aspoň něčím zajímaví, když se na trati zrovna moc nedaří.



Super Buggy

1.Mercier
2.Nikodém
3.Antony
4.Horák
5.Jordák
6.Kuipers
7.Vaculík V


Průběžné pořadí

1.Nikodém 180
2.Mercier 166
3.Bartelen 127
4.Antony 118
5.Theuil 118
6.Jordák 107
7.Horák 92
8.Bartoš 76
9.Vaculík V.66


Buggy 1600

1.Christol
2.van Buren
3.Kobras
4.Peters
5.Reding
6.Novotný


Průběžné pořadí

1.Novotný 144
2.Peters 130
3.Wibbeler 124
4.Christol 130
5.van Buren 107


Junior buggy

1.Florián
2.Šafránek
3.Ottink
4.Cuenen
5.Pytlounová
6.Plná
7.Svobodová


Průběžné pořadí

1.Florián 196
2.Feuillade 157
3.Ottink 146
4.Duřt 139
5.Plná 126
6.Šafránek 125
7.Pytlounová 110
8.Kolomý 104
9.Svobodová 85

Petr Nikodém 277.2023