Autokaleidoskop

Nebe nám začalo padat na hlavu již od pátečního večera a kdo zná přerovský povrch ví, že problém je kolikrát dostat se i na start, natož potom z něj odjet. Vody nám spadlo tolik, že byl nakonec zrušen volný trénink a na první měřený trénink jsme dokonce nastoupili samotní. Celkově jsme si obkroužili trať ve čtyřech skrze tři skupiny. Z našeho pohledu díků bohu za to, že jsme nastoupili, jelikož při nájezdu do druhého kola nám praskla regulační tyčka waste-gatu a ta kdyby nám praskla v jediném sjízdném - druhém tréninku, mohl celý víkend nakonec vypadat úplně jinak.


V druhém tréninku, už trať psala úplně jiný příběh. Po vodě skoro ani stopy a mohyi se zajíždět časy. Nakonec jsme uzavřeli měřené tréninky na prvním místě s téměř osmi desetinami od druhého.
Samozřejmě jako na každé horské dráze, když jste nahoře, tak abyste mohli znovu nahoru, musíte nejdříve zpět k zemi. Tak by se dala definovat první rozjížďka, kde jsme hezky poděkovali za časy z měřáků, zmuchlali je a zahodili, když jsme zůstali stát na startu. Jedna ze svíček se rozhodla, že už prostě jiskry prskat nebude a na tři válce už to úplně hitparáda není. Tudíž sobotu jsme uzavřeli osmým místem. Když jsme viděli, co se na nás žene na večer, druhá rozjížďka hned vzrostla na hodnotě, protože kdy jindy mít před sebou všechny, než po pořádných bouřkách a na promáčeném startu.



Každopádně druhá rozjížďka byla přesným opakem té první. Po zahřívacím prvním kole se dařilo udržet celou skupinu na dosah a i když jsme tomu nikdo, s pohledem na ranní start a naši pozici, nevěřili, dařilo se postupně předjet všechny a k našemu překvapení dokonce vyhrát celou rozjížďku. Pravda, místy k tomu dopomohla i smůla jiných strojů na trati, ale i to k tomu patří. Když jsem projížděl cílem, měl jsem možná větší radost než ve finále, tohle je pravá síla autokrosu, trošku to až připomnělo semifinálové jízdy v Matchenbergu.


Ve třetí rozjížďce jsme jeli opět z prvního místa a všechno vypadalo zase o chlup lépe. Bohužel vše bylo jinak a naše víkendová Sinusovka měla o oblouk více, než jsme doufali. Na startu třetí rozjížďky, jsme zůstali pro velký úspěch, opět téměř stát. Po zkušenosti z první rozjížďky jsem vsadil na další svíčku a zkusil to dojet až do konce. Z katastrofy se podařilo urvat se třemi válci, alespoň třetí místo a už jsme se smiřovali se špatným celkovým umístěním po rozjížďkách. Když v tom, jsme se dozvěděli o diskvalifikaci jednoho z jezdců před námi, kvůli kolizi na startu, a nás to vymrštilo zpět na celkové druhé místo.


Nakonec jsme tedy v semifinálových jízdách vybírali ve druhé skupině a šli z prvního místa. Zde už jsme ze startu odlétli a trošku jsem doufal, že bude stačit odpočítávat kola. Bohužel ani semifinále nebylo zadarmo. Objevila se červená vlajka a hned bylo zase o trochu více strachu. Naštěstí v opakovaně jízdě už se nic nestalo a od startu jsme si pohlídali první místo až do cíle.


Na start finále jsme nastupovali z druhého místa a trochu překvapivě nám zbyl prostředek. Bez váhání jsem skočil do prostřední pozice a pak už jen doufal, že se nic nepřihodí Start byl k našemu štěstí bez problémů a pak už stačilo jen na vlhké trati neudělat nějakou kravinu. Nakonec jsme si po sedmi kolech dojeli pro naši třetí výhru mistrovství Evropy v Přerově v řadě.


Chci poděkovat celému týmu za skvělou práci, která byla tak sladce odměněna, co jiného můžu psát? Nikdy to nemáme zadarmo ale nevzdáme se a za to velký díky. Také chci poděkovat všem fanouškům, keři nás jako vždy hnali vpřed a díky za krásnou atmosféru a za všechnu podporu skrze celý víkend. Doufám že jste si závody užili stejně, jako my jak na místě, tak u obrazovek.


P.Nikodém 5.9.2023