Autokaleidoskop

Pro naše překvapení se nám i přes to vcelku dost dařilo. Na naše poměry jsme se dokonce i mezi jízdami kolikrát nudili. A já si připadal jako v šestnáctkách, takovou krásu jako bylo odstartovat první a dojet první nepamatuju za celé Super Buggy. Podařilo se nám vyhrát stylem start-cíl všechny tři rozjížďky a pro nás to bylo prvních 10 bodů z rozjížděk v královské divizi.

To bychom, ale nebyli my, aby to bylo celé bez problému... Kdy jindy než v oblíbeném semifinále. Po vyhraném startu jsme byli ve vedení a díky celkem komfortnímu odskoku jsem mohl jet "na jistotu" a nikam se zbytečně nehnat. Bohužel asi dvě kola před cílem se rozhodl zaprotestovat elektromotor v klapce před sáním a asi kolo mě mučil, chvíli jo, chvíli ne.... Nakonec jsme se doškrábali do finále z posledního místa.

Na lusknutí prstů jsme stáli na startu opět z džungle. Jako bonus se rozhodlo smutnit i počasí což jsme na Cooperech také ještě nejeli a když jsem viděl všech devět aut před námi na startu trošku jsem v ten zázrak věřit přestával.

Když by se někdo zamyslel a řekl si, že té smůlu již bylo příliš, tak Vás zklamu. Hned v první zatáčce mi kamínek ustřelil šňůru k stahovací pásce na brýlích, takže celý kopec nahoru jsem jako ten sňůrku hledal a když už jsem usoudil, že opravdu nic nevidím a zkusil si šetřit ten kekel z brýlí rukou tak mi vyskočilo sklíčko a spadlo někam na podlahu.
Následovalo opravdu dlouhých 7 kol kdy jsem měl oči v jednom ohni a jen se modlil ať už je konec. Odvezli jsme si domů asi sedmé místo, ale i spoustu zkušeností, které určitě přijdou vhod při ME v Pace.


Také dobrý pocit, že jsme se opravdu někam posunuli a že auto letí až to někdy není hezký Ta smůla se jednou unaví a my ji ujedeme.

⁠
Petr Nikodém 14.7.2021