Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

Petr Nikodém má za sebou sezonu snů

Příští rok začne svoji patnáctou autokrosovou sezonu, začal ve čtyřech letech, pak jezdil Junior Buggy, v roce 2015 přestoupil do Buggy 1600 a vstoupil do Mistrovství Evropy, v němž jako nejmladší, teprve v 18 letech, získal letos jak titul ME, tak i ČR.

Tak to je stručná charakteristika Petra Nikodéma, který má na kontě šest evropských vítězství. Přes sezonu nebylo moc času na popovídání, tak jsme se sešli až v klidu po sezoně, abychom vám úspěšného a sympatického Petra Nikodéma představili.


Začneme trochu netradičně. Jaký byl Váš nejhorší okamžik v dosavadní kariéře.

Možná budete chtít slyšet, že nějaká havárie, ale tak to Vás zklamu. Nejhorší bylo, když se mi buggy zastavila pro technickou závadu asi padesát metrů před cílem semifinále v Matschenbergu. A z jasně prvního místo s náskokem 400 metrů pro mě závod skončil. Buggy neujela už ani metr samospádem.


O týden později bylo ale už všechno jinak.

Motor jsme dali dohromady a v Nové Pace jsem vyhrál. Vyhrát v Pace před tolika tisícovkami diváků je sen každého autokrosaře. Naštěstí jsem si tlak nepřipouštěl a v cíli měl náskok devíti sekund. Druhý nejhorší okamžik jsem prožil v Přerově. Ve finále mě nejdříve odešel kloub řízení, ale kvůli požáru jedné buggy byl závod zastaven. V opakované jízdě jsem čtyři kola vedl, než mě bouchla guma. Pak do mě ještě ťukl Hanneken, praskla spojovačka, a nešlo zatáček. Skončil jsem sedmý, ale naštěstí pořád vedl Evropu. Smůla nás potkala i v předposledním závodě v Maggioře, kde praskla řadicí páka, a v semifinále se závada opakovala a já nepostoupil do finále. Všechno rozhodl až poslední závod ve Francii. Stačilo jen postoupit do finále, které jsem nakonec vyhrál.


Je o vás známo, že první polovina sezony nevychází podle plánu.

To máte úplnou pravdu. První polovina za nic nestojí, pak se situace změní a nastává zlepšení. Třeba v roce 2016 jsem také vyhrál v Pace a před posledním závodem v Maggioře jsem ztrácel pár bodů na Tafaniho. Po sečtení bodů z rozjížděk jsem o bod vedl Evropu, ale v semifinále pro poruchu převodovky dojel třetí a ve finále bohužel odešla druhá převodovka. Mistrem se stal Tafani a já skončil druhý.


Určitě jste se těšil, jak porážku Tafanimu v příštím roce vrátíte.

To ano, ale přestoupil do Super buggy, tak už k souboji nedošlo. Musím přiznat, že se mi s ním závodí dobře, i když spolu válčíme kolo na kolo, tak jede pořád korektně a neudělá vám žádnou schválnost. Má to v hlavě prostě srovnané. Jinak v naší divize je tak patnáct jezdců, kteří mohou vyhrát. Teď je hodně rychlý Milan Vaněk. Známe se od mala, na trati si nic nedarujeme, ale jinak jsme kamarádi. Výborný je Laubach, vrátit by se měl Mandel, nesmíme zapomenout na Hannekena nebo našeho Víťu Nosálka.


Prakticky od čtyř let jezdíte autokros. Jak byste tuto kdysi úspěšnou československou disciplínu charakterizoval.

Možná se budete divit, ale autokros je pro mě týmový sport. Když nebudu fungovat já, nebudou výsledky, když nejede auto, které připravují mechanici, tak na stupních taky nebudeme. Je to prostě tak.


Prozraďte něco o své buggy.

S autem, s nímž jsem získal titul, jedeme už tři sezony, vlastně od chvíle, kdy jsem vstoupil do Buggy 1600. Buggy pohání motocyklový motor Suzuki Hayabuse převrtaný ze 1340 na 1440 cm³ s výkonem ca 250 k. My jsme věrni Suzuki od začátku a nemáme v úmyslu značku ani měnit. Už jsme chtěli postavit nové auto, ale FIA neustále mění předpisy na poslední chvíli, tak nechceme nic uspěchat. Příští sezonu začneme se stávajícím autem a uvidíme, jak se nám podaří dokončit auto nové. Pro rok 2017 jsme zvedli hmotnost o 20 kg, takže jsme na 520 kg, což je limit. Auto repasuje jen v zimě, motor tak po pěti šesti závodech, ten lepší je na Evropu, druhý pro domácí mistrák.


Váš kolega Tomáš Pospíšilík přestoupil z buggy do rally a nyní jede se Škodou Fabia R5.Nelákají vás také soutěže.

Auto jsem si v Sosnové vyzkoušel, má něco do sebe, ale mě by chyběl na rychlostních zkouškách kontakt se soupeři. Užívám si jízdu, když za někým jedu a musím přemýšlet, co vymyslím, abych ho předjel. Musím si pořád někoho hlídat před sebou, vedle sebe i za sebou. A právě tím je autokros zajímavý.


A co Super Buggy vás neláká.

Abych přiznal, tak zatím ne. Mě baví, kde jsem a užívám si ježdění. Možná, kdyby někdo udělal motorku na takový objem, tak bychom uvažovali. Ale nic takového zatím nehrozí.


Vy jste ale v Bousově jel v divizi Super Buggy. A řekli bychom, že menší buggy, menší hmotnost se rovná větší buggy, větší výkon. Ale asi to pokaždé neplatí.

Ano, protože jsem přijel sám, tak jsem požádal o přeřazení mezi čtyřlitrové buggy. Nikdo nic nenamítal, ale když jsem vyhrál, tak už se to některým moc nelíbilo. Teoreticky by mělo platit, + 200 kg a + 200 k, by mělo být výhodou, ale ukázalo se, že hmotnost je důležitější a dělá víc. Měřák jsem vyhrál o pět sekund, druhý o 3 sekundy. Trať v Bousově mé buggy vyhovovala, kdyby se jelo jinde, kde jsou kopce, nebo dlouhé rovinky, tak by mě asi porazili.


Když budete pečlivě pozorovat jízdu Petra Nikodéma, tak za chvíli zjistíte, že hodně přemýšlí a jede hodně hlavou. Třeba si několik kol „čte“ soupeře před sebou a pak najednou zaútočí a je před ním. To provedl například Víťovi Nosálkovi v poslední zatáčce před cílem novopacké tratě. „Snažím se vymyslet pokaždé nějakou strategii a často teprve při jízdě mě něco napadne. Prostě pořád myslím, jak na někoho vyzrát,“ přiznává Petr Nikodém, jenž má velkou oporu ve svém otci, který si díky synovi plní vlastně sny o závodění. A ještě něco, nejen přemýšlením se dopracovává k výsledkům, ale má také úžasný cit pro práci plynu, což ukazuje hlavně na technických tratích, jaké jsou právě u nás v Nové Pace nebo Přerově.


JL 30.12.2017

Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout


Adus s.r.o.

RSS feed
Mapa webu
Validátor
© 2024 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar