Autokaleidoskop

Jeho prvním závodním speciálem byla formule Škoda MTX 1-01. Poté následovaly starty s eresou po Zdeňku Vojtěchovi, který s ní závodil v barvách Dukly Liberec. A jednalo se skutečně o pečlivě zrestaurovaný originál, k němuž vlastnil Martin i veškeré doklady, včetně sportovního průkazu vozidla s vyznačenými starty. Dneska je vůz součástí jedné soukromé sbírky.

Od začátečnických dob se Martin Vondrák vypracoval do absolutní české vrchařské špičky a širší skupiny elitních evropských jezdců, o čemž svědčí třeba vynikající výsledek z letošního Trenta Bondone.

"Prvním mezníkem v kariéře byl samozřejmě závod s prvními stupni vítězů a bronzovým věncem. Bylo to na Záskalí u Hodkovic s formulí Škoda MTX 1-01," vzpomíná Martin a dodává: “V roce 2000 jsem se se Škodou 130 RS stal absolutním mistrem ČR mezi historickými vozy".

Další titul pak přidal o jedenáct let později s formulí 2 March s rodokmenem po bratrech Brambillových. Více s ní najezdil méně známější Ernesto, ale tři závody s ní odjel i Vittorio... A mistrovský rok 2011 se podařilo "vyšperkovat" ještě na evropských tratích.

“V sezóně 2011 se mi podařilo po kvalitních umístěních získat titul vicemistra Evropy ve formulové kategorii a jsem držitelem traťových rekordů mezi historickými závodními speciály na tratích v Rechbergu, Trentu Bondone, Monte Capione a Pedaveně. To vše právě s Marchem F2 po Brambillových."

Zatím poslední přestupní stanicí byl rok 2015. "V tomto roce jsem přestoupil z historiků, kde jsem prožil úžasných patnáct let závodění, mezi soudobé vozy. Zvolil jsem dvoulitrovou Formuli Master značky Tatuus. A nelituji. Kdybych měl srovnat, tak Škoda 130 RS, to je srdeční záležitost. March – první ostré závodní auto, výkonem i jízdními vlastnostmi. No a Tatuus, to je opravdový závodní speciál."

Závodíš devatenáctou sezónu. I když jezdíš především pro vlastní potěšení, protože bez reprezentační podpory, i přes řadu skvělých umístění, to asi ani jinak nejde. Kterých výsledků si nejvíce ceníš?


"Radost jsem měl z obou mistrovských titulů, ale daleko více si cením výsledků dosažených v evropských závodech. Vítězství na Rechbergu, kde jsem porazil do té doby řadu let nepřekonatelného Hubera za úžasné atmosféry čtyřiceti tisíců diváků. Nebo letošního osmého místa absolutně a druhého mezi formulemi na kultovní těžko zapamatovatelné trati Trento Bondone, navíc jako první "neital", považuji za dosavadní vrcholy. V roce 2014 jsem právě v Trentu získal i cenu Maura Nestiho, čehož si moc vážím." Byla to úžasná tečka za spoluprací mojí s vozem March a za mnohaletým působením v kategorii historických vozů.


Nebudu asi daleko od pravdy, když řeknu, že tato italská osmnáctikilometrová trať patří mezi tvé nejoblíbenější.

"Určitě. Je to takový evropský Pikes Peak. A říká se, kdo nejel Trento, jako kdyby nezávodil do vrchu. O Rechbergu jsem se už zmínil a nesmím zapomenout na italskou Pedavenu – rychlá a zároveň technická trať. Z českých vrchů je to především Ecce Homo Šternberk nebo Ústí nad Orlicí. Jsem rád, že se tento závod po několikaleté odmlce zase jezdí a pořadatelé hodně zamakali na kvalitě trati i zázemí."


Závodění, to nejsou jen radosti, ale občas i horké chvilky.


"Když člověk závodí ve špičce, jede občas na hranici (i za hranicí) schopností svých a vozu. Mně se nepříjemná událost přihodila v roce 2013 ve Šternberku, kde jsem, kousek před cílem, rozebral brambillku na prvočinitele. Já to odnesl dvojnásobnou zlomeninou hrudníku a velkým ponaučením, V cíli jsi až za šachovnicí, nikoli v poslední zatáčce. Od té doby ctím zásadu, že ke každému kopci, zatáčce nebo pasáži na trati musí člověk přistupovat s respektem a pokorou."


Jaký je to vůbec pocit, řítit se dvoustovkou do vrchu mezi svodidly, stromy, zatáčkami?


„Pocit je to pro závodníka tělem i duší nepopsatelný. Adrenalin, napětí a následně pocit úlevy a dobře odvedeného výkonu. K tomu touha po neustálém posouvání hranic svých a technických. To je to, co nás na kopce táhne. Vše umocněno vědomím, že kopec (přírodní trať), na rozdíl od okruhů neodpouští chybu. A to ani tu nejmenší.“


Martin Vondrák ze zdravotních důvodů letos vynechal další oblíbený "adrenalinový" závod v Saint Ursane a slovenskou Dobšinou, ale chystá se na evropské vršky do Illirské Bistrice, chorvatského Buzetu, doma na zkrácený Šternberk a možná do Rakouské Saint Agathy nebo Italské Pedaveny. Tak hodně štěstí v cestě vzhůru do oblak...

Pavel Vydra 29.8.2017
Foto: archiv jezdce