Autokaleidoskop

Zprvu začala pomoc hledat v La Sereně, ale marně. Hrozilo, že budou muset pro potřebné díly zajet až do chilského hlavního města Santiago. Znamenalo by to minimálně patnáct hodin cestování. Nakonec pomohly diplomatické kontakty, které doporučily zajet do vedlejšího Coquimba. Tam za týmové tričko ukázal do servisu cestu domorodec. Díly se nakoupily, ale stále ještě nebylo vyhráno. Bylo třeba také najít soustružníka, aby provedl technické úpravy součástek. I přes jazykovou bariéru, anglicky ani francouzsky nehovořícím strojařům, novináři vysvětlili, co potřebují a kolem druhé hodiny už pelášili cestou asistence do bivaku do pouštního městečka Copiapo.
Tam už na ně čekali mechanici a vyčerpaný tým závodníků. „V deváté etapě to bylo hrozné. Byla to šílená rozbíječka. Auto je stavěné do rychlého závodu ne na trialy. A dnes to byla vyloženě trialová trať mezi šutry a s rolatemi. Navíc jsme nemohli použít všechny převody. Asi půl hodinu jsme stáli a opravovali chladič serva,“ okomentoval více než čtyřsetkilometrový speciál Marek Spáčil. Druhý pilot Zdeněk Kubeša během závodu musel pozorně hlídat tlak v kolech, neboť od 30 kilometru „erzety“ jel Liaz na defektu.
Podle navigátora a ostříleného dakarského účastníka Jardy Lamače byl speciál skutečně velmi náročný. „Toto je můj sedmý Dakar a tohle byla jedna z nejnáročnějších etap, jakou jsem jel. Bylo to strašně rozbitý. V kabině to celých čtyři sta třicet kilometrů, které se jelo čtyřicítkou, tak škubalo, že se to nedalo v kabině vydržet. Navíc se nedalo ani pozorně číst v roadbook a navigovat. Tohle není Dakar, ale trial,“ dodal Jarda.
Mechanici, kteří si vzali Liaz opět do parády museli sundat kola, vyměnit všechny tlumiče,opravit servo, vyměnit prasklé péro, uchytit kabinu – prasklé zámky, prověřit brzdový systém a provést obvyklou kontrolu celého auta.
Opět práce do brzkého rána. „Na takovou opravu, aby auto jelo na sto procent, včetně všech náprav bychom potřebovali den dva. Musíme to nějak udělat, ale dneska se to nedá stihnout, budeme muset opět jet na zadní pohon a v největší krizovce zapínat předek. Znamená to pro nás jediné, nemůžeme jet naplno, ale dojet bychom měli.“ vysvětlil Marek Spáčil.

(zura)