Autokaleidoskop

Díky pěkným tratím, na nichž nikdy nechyběly ani šotolinové úseky, patřila soutěž mezi jezdci k velmi oblíbeným. V roce 1986 z kalendáře zmizela na dlouhých dvacet let. Teprve v roce 2005 se dala dohromady parta nadšenců kolem Jana Krečmana, aby se pokusila vzkřísit Rallye Lužické hory. Pro ty, kdo snad nevědí, kdo je Jan Krečman, tak připomínáme, že jde o jednoho z našich nejlepších spolujezdců, který dovedl k mnoha úspěchům řadu jezdců především pak Ladislava Křečka. Startoval i s mnoha dalšími piloty, v začátcích hodně s Pavlem Janebou, pozdějším šéfem Škody Motorsport
Před dvěma lety začala psát lužická rallye, zařazená do rallyesprintového šampionátu, novou historii, a protože v sousedním Německu pořádají Rallye Lausitz, zkusili vypsat Lausitz Pohár, do něhož se započítávají obě rallye. Bohužel však z Německa dorazily pouze čtyři posádky, mezi nimiž však nechyběly dva exotické automobily – rychlé Porsche 911 GT3, jehož jezdec Olaf Dobberkau využil naší soutěže k otestování automobilu před domácími soutěžemi, ale na lepší než 14. místo se nedostal. Po problémech v úvodu soutěže se na mokré trati doslova „prohrabal“ mnoho cenných sekund, které se mu už nepodařilo dohnat. Druhým exotem byl Trabant 601.
O místo před ním dojel loňský vítěz a nestárnoucí Vladimír Berger, kterého tentokrát navigoval ex-tovární spolujezdec Petr Gross, jinak startující s Romanem Krestou. Tolik štěstí už neměl Václav Donát ze Železného Brodu, jenž vloni právě na této trati po dlouhé pause příjemně překvapil. Po páté zkoušce musel sympatický jezdec týmu AutoRent, který jezdí rallye jen vyloženě pro zábavu, vzdát pro poruchu spojky.
Náročná trať, na kterou vyjel jako první v roli předjezdce Štěpán Vojtěch s Mitsubishi Lancer, byla nad síly mnoha posádek, které buď havarovaly nebo dorazily do cíle opravdu jen silou vůle, jako třeba Ladislav Henzl s ulomeným kolem nebo Miroslav Janata, který jel poslední kilometry na zpátečku a vycouval i na cílovou rampu.
Posádce Jakub a Zdeněk Brázda bylo dokonce pořádně horko, když havarovala a urazila ventil plynové přípojky. Plyn naštěstí nezačal unikat, takže výbuch nehrozil, „pouze“ začal hořet a s ním i auto. Všechny havárie naštěstí dopadly dobře, pouze do cíle dorazily posádky s takřka dvou hodinovým zpožděním. Zvítězil Karel Trněný se Škodou Octavia WRC, který v závěru „udolal“ o 14 sekund druhého Jana Jelínka a třetího Petra Hozáka (oba s Mitsubishi Lancer), který ztrácel v cíli 19 sekund.
„Nádherné Porshe na šotolinách ztrácelo, ale každou zatáčku a místy i roviny prohrabával. Bylo vidět, že tam nějaký koníci budou !!! Moc se snažil to hnát dopředu, ale občas se za zatáčkou musel i vracet...skvělá podívaná.
Nejvíce na mně zanechal dojem zvuk motoru. Ve tři ráno jsem se vzbudil a kromě hlasu Bukače velkého, od nedalekého rybníka (velice vzácný pták), se nesl údolím Lužických hor nádherný tón vytáčeného motoru poršáka (zřejmě si byl ještě zatrénovat),....prostě jako kdysi...do ranního ticha to bylo něco úžasného. Vylezl jsem ze stanu a musel to jít vydýchat,“ přibližuje atmosféru Jiří Rohlena, spolupracovník redakce a autor fotografií.

Jirka Rohlena + JL, 16.5.2007