Autokaleidoskop

Třetí etapa pro posádku Aleše Lopraise nezačala ranní spojovačkou ani startem do speciálky, ale už hluboko v noci přitažením závodní Tatry do bivaku v Puerto Madryn. Mechanici se ihned pustili do opravy, ale rozsah poškození si vyžádal celonoční práci s infarktovým závěrem, když až deset minut před povinným startem do etapy se Tatra rozjela. Pětice mechaniků udělala pro zdar věci možné i nemožné a celou noc nezamhouřila oko. Po skončení opravy ji čekal sedmisetkilometrový přesun do Jacobacci a Milana Holáně speciálka v plném tempu. Na otestování opravy už nezbyl čas, třetí etapa se jela znovu naplno.
Podivný mix smůly a štěstí posádku provázel celou speciálku, do níž se Aleš pustil s vervou a zejména v úvodní technické sekci před CP1 musel složitě předjíždět řadu soupeřů na slabších vozech, kteří postupně zapadali do kolejí vyjetých od kamionů. Zhruba 20 km po CP1 vzrostla teplota motoru a prvotní diagnóza odhalila prasklý chladič, voda z něj volně unikala. Posádka nalila do chladícího traktu prakticky všechny vezené kapaliny a zachránilo ji až polovyschlé vádí, z něhož nabrala potřebné množství vody.
„Místní lidé jsou úžasní, rozdali by se. Když jeden místní fanoušek viděl, co máme za problém, utíkal do auta a přinesl pytlík s něčím co nápadně připomínalo vyschlý drcený kravský trus a prý ať to nasypeme do chladiče. Ostatně, nic jiného už nám nezbývalo. Celkem to zafungovalo dalo se na to dojet. Z vádí jsme nabrali 40 litrů vody, prakticky plnou kapacitu chladícího systému. S jedním místním fandou jsem vyměnil svoji týmovou kšiltovku za 15litrový kanystr a speciálku jsme dojeli,“ líčí dojmy navigátor Vojta Štajf. Přesto posádka nabrala další dvouhodinové manko, ale etapu dokončila. Závada se přihodila v době, kdy mezi závodním vozem na trati speciálky a asistencí při přesunu byla maximální možná vzdálenost a zejména neprostupný terén.
Jako by problémů nebylo dost, v polovině etapy se při prudkém přejezdu některých nerovností v technické pasáži právě Štajf udeřil do hlavy o trubku ochranného rámu a po zbytek etapy trpěl bolestmi hlavy. „Doktor mi přidělil fixační límec a dal nějaké prášky, do dvou dnů by mi mělo být lépe. Nevadí mi to při skocích ani v běžném terénu, ale prudké příčné vlnění a roleta jsou špatné. V první chvíli jsem myslel, že se mi hlava úplně rozstřelí, ale bylo třeba jet dál,“ vysvětluje Štajf.
Dvouhodinová ztráta není pro další vývoj závodu vyloženou tragédií. „Trasa je těžká, skutečně zlé etapy závodníky teprve čekají a je předpoklad, že pořadí i ztráty u všech soupeřů se budou ještě velmi přelévat způsobem, který se nedá ani předpovědět. Je to nepříjemné, ale dokud tu budeme a náš vůz bude schopen jízdy, budeme bojovat dál, šance na kvalitní umístění je stále vysoká, ale další potíže už přijít nesmějí," shrnul po dojezdu Aleš Loprais.


Loprais team, 6.1.2009