Autokaleidoskop

Jela se za velkého horka (nad 35 ºC) po plochých nížinných pampách mezi zemědělskými pozemky po prašných a velmi rychlých pistách, zpestřených několika skoky a zatáčkami do pravého úhlu. Byla to jediná speciálka, v níž kamiony startovaly až za osobními vozy, což přineslo určité problémy s extrémní prašností znemožňující předjíždění. Od druhé etapy už budou kamiony startovat do speciálky v pořadí s osobními auty.
Problémy s předjížděním se nevyhnuly ani posádce Aleše Lopraise. V prachové cloně nereagovala na varování sentinelem jedna z chilských posádek na Toyotě. Její řidič zazmatkoval a místo odstavení vozidla na kraji pisty zašlápl pedál brzdy uprostřed cesty. Aleš měl tedy kolizi hned na úvod rallye stejně jako v roce 2007. „Bohužel, srážce se nedalo zabránit, není to nic vážného na obou stranách. Ohnutý nárazník v bivaku mechanici narovnali a zapojil zpět všechno potřebné osvětlení vozidla. Za pilotem Toyoty jsme zašli, vědomi si určitého pocitu viny, jež padá vždy na toho vzadu. Sám uznal, že srážku v podstatě zavinil, ale i tak dostal od nás karton energy drinků a rezervní zadní světla. Získali jsme svérázným způsobem nové přátele a jistě se ještě potkáme nad kalíškem něčeho ostřejšího" řekl po dojezdu Aleš Loprais.
V průběhu etapy se udržel v těsném kontaktu s absolutní špičkou závodu a zaznamenal nejlepší výsledek v etapě pro značku Tatra. „Pětinásobného vítěze Dakaru Čagina jsme záhy dojeli, ale posledních 60 kilometrů bylo prakticky nemožné ho předjet, na varování sentinelem nereagoval a brzdil nás. Raději jsem jel až za jeho prachovou clonou, aby mi po zbytek speciálu zůstal kvalitní výhled. Musím pochválit výkon Vojty Štajfa, je to profesionál, i když i pro něj je úvodní etapa v podstatě zahřívací. Zatím nám to klape lépe, než jsem čekal. Sám provokativně přichází s návrhy na zlepšení. Jeho zkušenosti z osobních aut jsou prostě znát,“ dodal Loprais v cíli.
„Vzhledem k okolnostem považuji páté místo za dílčí úspěch. Odstupy jsou těsné a do určité míry zkreslené situací na trati a nemožností předjíždět. Máme dobrou výchozí pozici do další etapy a tempo budeme spíše stupňovat. Předjížděli jsme desítky aut a pokaždé to bylo jiné. Některá auta uhýbají prakticky sama, ale těch moc není. Někteří naopak jedou jako moje babička s vejci a to je pak problém. Nejhorší je, když nevíte co můžete od amatérských jezdců čekat. Ve snaze uhnout kličkují zleva doprava a pak klidně zastaví. Díky tomu vznikají situace, kterých bychom se samozřejmě nejraději vyvarovali.“
I přes extrémní teploty, které v dalším průběhu soutěže ještě porostou, je posádka spokojena s chlazením motoru i úpravami provedenými právě se specifickým zaměřením na klimatické podmínky jihoamerického Dakaru. Někteří z favoritů nabrali už v úvodní speciálce nemalé ztráty, Hans Stacey ztratil 40 minut a Van Vlietův týmový kolega na Ginafu Van Ginkel 33 minut.
Vojtěch Štajf poznamenal, že mu mnohem více než horko vadil všudypřítomný prach. „Díky otevřeným okénkům jsme vlastně měli v kabině klimatizaci, která nic nevážila a ani nám nebrala výkon. Mnohem horší byl však prach. Chvílemi to vypadalo, jako bychom jeli proti zdi, předjíždění bylo velmi obtížně a posledních asi sedmdesát kilometrů prakticky nemožné. Palec jsem držel prakticky pořád na žlutém tlačítku Sentinelu, ale nebylo nám to moc platné. Pokud to takto půjde dál, tak si brzy uženu sentinelový mozol.“

Loprais Team, 4.1.2009