Autokaleidoskop

Ráno ve Fiambale hrozilo zrušením etapy, protože v bivaku a na startu řádila písečná a prachová bouře. Pořadatelé nakonec speciálku hodnotili celou a stála za to. Ani sice neušla zkrácení, a to až na 220 kilometrů celkové délky, ale jakých Dlouhá dunová pole, úseky extrémně jemného prachu, prudké duny a dunové trychtýře, pisty s ostrým kamením, členité úseky s mnoha spodními a bočními rázy. „Něco jsem v Africe najezdil, ale tak jemný písek, do nějž se auto boří, jsem ještě nikde neviděl, V Africe se dá feš-feš rozpoznat vizuálně a je možné se mu přizpůsobit, tady vypadá úplně jinak, jinak se i chová při průjezdu a jeho vlastnosti je velmi obtížné odhadnout. Museli jsme důsledně podhušťovat, místy až na 0,6 atmosféry,“ shrnuje mechanik soutěžní posádky Milan Holáň.
Posádka Loprais Tatra Teamu etapu rozjela dobře, na CP1 i CP2 figurovala v popředí, s jen minimální ztrátou na vedoucí trio Kamazů Čagina a Kabirova, jimž zdatně sekunduje Gerard de Rooy. Závěrečná třetina speciálky však už neměla tak šťastný průběh. „Udělali jsme tři defekty, které nás zdržely. Měnit kolo v dunách není žádná legrace, ale zvládli jsme to za dvacet minut. Mezitím nás dojeli všichni hlavní konkurenti, kterým jsme předtím ujeli. Poslední defekt jsme dokázali vyrovnávat centrálním dohušťováním, kolo naštěstí vydrželo,“ říká Aleš Loprais. Přestože v etapě obsadil slušné 7. místo (vedoucí trio Čagin, Kabirov a de Rooy opět ostatním poodjelo), činil jeho rychlostní průměr na etapu jen slabě nad 30 km/h, což je i na Dakaru k vidění málokdy.
Pořadatelé se snaží soutěž dotlačit do Buenos Aires za každou cenu. I další speciál do Cordoby zkrátili z původní délky přes 500 km o 354 km. Poslední etapou, která zachovala původní kilometráž, byla druhá etapa, pro Aleše Lopraise smolná. Přitom situace v kategoriích automobilů i kamionů je v čele zamotaná, s jen minimálními rozdíl mezi vedoucími dvojicemi. O závěrečné drama v kamionech se postará zřejmě dvojice pilotů týmu Kamaz
Loučení s Atacamou proběhlo bez hlavního vrcholu, jedenáctá speciálka byla zrušena a nahrazena spojovacím přesunem do Fiambaly, a tedy i návratem do Argentiny.
Ranní odjezd z Copiapo proběhl v poklidu, většina závodních týmů se po startu sjela dohromady a všechna týmová vozidla většinou pokračovala spolu. Loprais Tatra Team nejprve po startu všechna vozidla dotankoval. Asistence byly vyslány přes Andy o něco nižším průsmykem ve výšce 4230 metrů nad mořem a přesunuje se rovnou do La Rioji, cíle dvanácté etapy. Závodní vůz i press car nabraly kurs Paso San Francisco, vysokohorský průsmyk s 200kilometrovým stoupáním i klesáním, ležící ve výšce 4725 metrů nad mořem. Vzhledem k relativně mírnému sklonu důležité tranzitní silnice, která byla z chilské strany šotolinová a z argentinské vyasfaltovaná, proběhl přesun dech beroucími scenériemi plnými andských vrcholů v poklidu, s drobným přerušením v podobě setkání s výpravou tatrováckých fandů. Oficiální oznámený důvod zrušení jedenácté speciálky byl mimořádně špatná předpověď počasí na celý andský přesun. Skutečnost komentují přiložené fotografie. Dodejme jen, že i ve výšce 4725 metrů činila teplota 17 stupňů…