Autokaleidoskop

Ráno nastupovaly kamiony na start spojovacího úseku až v 10.30 h a navíc se posádky dozvěděly, že původně plánovaná zkrácená délka speciálu 231 km končí už na kilometru 168 a dále etapa pokračuje spojovačkou do Mendozy. V noci totiž v místech plánované etapy hodně pršelo a jedna z řek, které se měly křižovat, se rozvodnila. Po dojezdu na start speciálu však následovalo další zdržení kvůli zpožděnému startu osobních vozů. A tak se na trať kamiony vydaly až těsně před druhou hodinou odpolední. První dva Kamazy, za nimi Ginaf de Rooye a potom už modrostříbrná Tatra „Livescore“, André odstartoval jako dvanáctý.
Úvodních 20 km vedlo po písčitých cestách, které startující zavedly do asi 60-ti kilometrového úseku dunových polí. V těch se posádky orientovaly jen podle azimutu a naskakujících way pointů. Tomeček se přes duny probíjel velmi opatrně, duny jsou nevyzpytatelné a impozantní jsou zejména sjezdy po skoro kolmých stěnách dlouhé několik desítek metrů a následné výjezdy na jejich vrcholky. Kolem way pointu 5 se stopy rozdělily a bylo velmi obtížné nalézt optimální cestu pro výjezd z pískové pasti a tak jsme zde nechali několik minut. Skoro na výjezdu z dunových polí nás předjel Loprais, a tak bylo jasné, že těch ztracených minut bude hodně. O náročnosti úseku svědčilo mnoho zapadnutých a převrácených osobáků a mnoho motorkářů, kteří se z dunami prali ještě při průjezdu kamionů.
Výjezd z dunových polí navázal na poměrně rychlé pískové a šotolinové cesty a tempo se podstatně zrychlilo. Těsně před CP 1 nás předjel Spáčil s Liazem. Po dalších kilometrech dostihl i rychlou asistenci týmu Volkswagen s MANem.
Do cíle zbývalo asi 25 kilometrů, když jsme vjeli na (z Tunisu) důvěrně známý povrch – solisko, schot. Tomáš zvolnil tempo a sledoval terén před sebou. V solisku však posádka uviděla zapadlou Tatru Aleše Lopraise. My jsme na relativně pevném podkladu u Lopraise zastavili s tím, že jej pokusíme vytáhnout. Za minutku přijel i Marek Spáčil se svou Liazkou a zastavil také. Obě posádky natáhly lana a šly pomoct kopat klukům z Alešovy posádky. Přitom se na vjezdu do soliska objevil i doprovodný MAN Volkswagenu a rozmýšlel si cestu. Vtom se objevil André a chtěl stojící MAN objet po stopách Marka Spáčila (kterého vrchní vrstva ještě jakž takž udržela a projel), ale nepodařilo se. André zůstal bezmocně stát nakloněný na pravou stranu.
První pokus o vytažení Lopraisovy Tatry se nezdařil, kola jen „sežrala“ nájezdové plechy, a tak znovu kopat a kopat. Mezitím se MAN pokusil vytáhnou Azeveda, ale při tomto pokusu se sám propadl do soliska. „Záchranná vozidla“ – naše Tatra a Spáčilův Liaz – na druhý pokus doslova vyrvaly Tatru z bahnitého zajetí a začaly couvat ca 300 metrů soliskem k Andrému. A opět, spojit auta do vláčku, smluvený signál klaksonem, plný plyn… a Andrého Tatra je venku taky. Marek se odpojuje a začíná balit. Za Andrého se lanem připojuje MAN a dostává se ze soliska ven. Všichni rychle balí a už bez jediného problému dorazí do cíle. Byla to šťastná souhra náhod – tři Tatry, jeden Liaz, české posádky (André a Maykel prominou) – vzpomněli jsme si všichni na začátky české účasti na Dakaru, kdy pod křídly Motokovu startovaly tyto dvě značky a zahájily přes dvacet let trvající tradici účasti v kategorii kamionů.
Zbytek etapy byl už jen skoro 400 km dlouhý spojovací úsek do Mendozy. Během cesty jsme po celou dobu měli na očích Andy se zasněženými vrcholky. Projížděli jsme poměrně ve vysoké nadmořské výšce a po dešti, resp. po sněžení. Venku byla teplota asi dvacet stupňů nad nulou a cesta i okolní pláně byly pokryty sněhem.
V bivaku, kam jsme dorazili okolo jedenácté večer, jsme se dozvěděli, že následující etapa do Valparaisa v Chile je pro kamiony zrušená a absolvují jen spojovací úsek. Takže zítra se Rally Dakar 2009 loučí s Argentinou a přesouvá se do Chile. V sobotu nás čeká den volna a Dakar se přehoupne do své druhé poloviny. Takže nám stále držte palce, všechny doma pozdravujeme.

Radek Smolka