Letka Racing Team - skvělý začátek na Dakaru
Tým kolem Tomáše Tomečka zatím jako jediný z českých zástupců na Dakaru dodává zprávy o průběhu rallye nejrychleji a hlavně pravidelně, a tak Vám můžeme jejich zážitky přinášet tak říkajíc z první ruky. První etapy dopadla pro obě Tatry víc než dobře – 6. a 8. místo.
Start do etapy byl z uzavřeného parkoviště, kde jsme naše tatrovky odevzdali po slavnostním zahájení. Kamiony přišly na řadu v 9:46 a dle startovních čísel po minutě odjížděly. K našemu překvapení byla opět celá průjezdní trasa městem lemována tisíci nadšených diváků, kteří doslova na každé křižovatce čekali na červenou, aby se mohli vyfotit s nějakým závodním autem anebo alespoň si podat ruku s posádkou.
Po nájezdu na dálnici (mimochodem platí se zde mýto jako ve Francii) náš údiv pokračoval. I kolem dálnice a později i normálních cest postávaly davy lidí a mávaly, kolemjedoucí auta troubila – Argentinci rally opravdu prožívají (a my se jim ještě jednou hluboce omlouváme). Hořký lednový den roku 2008 v Lisabonu už je definitivně zapomenut…
Po 196 km spojovacího úseku jsme z asfaltové cesty odbočili na pískovou a po kilometru dorazili ke startu první rychlostní zkoušky. Trať byla vedena mezi obrovskými pastvinami po cestách s tvrdým hliněným podkladem, místy (zejména v zatáčkách a na výjezdech z nich) pískovým, z hlubokými kolejemi. Charakter trati a její profil připomínal Rally Deutschland, ovšem na šotolině – tj. dlouhá rovinka (i několik kilometrů), ostrá zatáčka a znovu plný plyn. Cesta byla úzká, kolem příkopy, nebo ploty, celkem slušný adrenalin, náklaďák řítící se na cestou plnou výmolů maximální dovolenou rychlostí 150 km/h. V každé zatáčce opět neuvěřitelné množství diváků – jako na klasické rally.
S heslem – v první etapě se nevyhrává, ale může se všechno pokazit – jsme tedy odstartovali. Posádka Livescore asi po pěti minutách předjela před ní statujícího „starého pána“ Sugawaru. Před Andrém, který startoval jako pátý, byla cesta relativně volná. Tomeček asi na sto třicátém kilometru dojel MAN jezdce Echtera, který minul jedno odbočení, skočil si skrz plot do pole a vrátil se těsně před dojíždějící Tatru. Ta pak musela v jeho prachu jet dalších skoro 150 kilometrů. Na úzké cestě v prachové cloně se nedalo k MANu přiblížit tak, aby se dal předjet. Ovšem už v této etapě jsme míjeli poměrně dost posádek osobních vozů, kteří opravovali, nebo měli defekt pneu, ale mnoho z nich neudrželo svá auta na trati a skončilo v kotrmelcích. Defekt postihl i Wulferta van Ginkela s Ginafem. V etapě byly celkem tři průjezdní kontroly, šílené tempo se podařilo udržet až do konce zkoušky, a tak z toho vyšel krásný čas šestý čas. (Pozn. Na nejrychlejšího van Vlieta s Ginafem ztratil Tomeček jen 2.47 min, ale za pátým A.Lopraisem byl jen o 2 sekundy pomalejší. De Azevedo s Mírou Martincem skončili etapu osmý se ztrátou 3.43 min. Umístění dalších českých kamionů – 13. Spáčil, 15. Macík, 40. Fajtl, 65. Randýsek. Vítěz z roku 2007 Stacey skončil na 32.místě).
Ovšem takový typ závodění nám moc nesedí, raději bychom něco zajímavějšího.
Po krátkém odpočinku na konci zkoušky jsme se vydali vstříc dalším 160 kilometrům spojovacího úseku do Santa Rosa – opět po asfaltce. Krajina od Aires až sem má pořád stejný charakter – rovina, rovina a pořád jen rovina, s obrovskými poli slunečnic, kukuřice a pastvinami s dobytkem a koňmi. Alespoň je tu oproti Africe zeleno. Během spojovačky obě Tatry natankovaly (na pumpě nebylo k hnutí, opět plno lidí a fanoušků) a v poklidu dojely do bivaku, kde už čekal Petr Vodák s Tomem Fajmanem a Ronaldem. Ti dnes měli taky poměrně slušnou porci – přes 700 km. Po večeři ve stanu pořadatelů se všichni vrhli na údržbu aut, kromě Vojty s Maykelem, kteří si připravovali roadbook na zítřek. Auta jsou v pořádku, udělala se jen běžná údržba.
V neděli začínáme 236 km dlouhým speciálem, po němž následuje 600 km spojovacího úseku do města Puerto Madryn. Speciál je nejkratší, ovšem celá etapa je naopak nejdelší z celého letošního programu.
Radek Smolka, LRT, 4.1.2009
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
