Autokaleidoskop

Ovšem zejména kolem CP 2 mezi 100. až 150. kilometrem byla na soutěžící připravena past v podobě velmi úzkých cest mezi vegetací, pokrytých velmi jemným pískem.
Obě Tatry odstartovaly prakticky za sebou, protože v celkovém pořadí figurovaly po první etapě blízko sebe. Za Alešem Lopraisem odstartovala „Livescore“ chvilku po ní pak André de Azevedo. Hned v úvodu se však André zdržel vyprošťováním svého bratra Jeana s Mitsubishi Pajero, a tak trošku ztratil. Úvodní kilometry byly opět velmi rychlé, největším nepřítelem byl hlavně prach. Už ani asi nemusíme zmiňovat davy diváků kolem trati. Pár kilometrů před CP2, kdy posádku „Livescore“ předjely Kamazy Čagina a Mardějeva a hned nato i Jean Azevedo, se trať velmi zúžila, vedla mezi stromy hlubokým jemným pískem.
V jednom výjezdu do kopce se mnoho osobních vozů zahrabalo a ucpalo trať. Mezi nimi i Jean. Pro Tatru „Livescore“ však tento výjezd ještě neznamenal zvláštní problém. Ten však nastal až po projetí CP2, kde se cesta změnila v úvoz mezi stromy o šířce asi tři metry. Tatra dojela osobák, který stál bezmocně zapadnutý v hlubokém písku. Za Tatrou se vytvořila kolona dalších vozů, mezi nimi i Jean a po něm i André s druhou týmovou Tatrou. Tomáš se několikrát snažil objet zapadnuté auto okolo, ale hluboké koleje nepustily Tatru ven. Nezbylo než couvnout a s rozjezdem zkusit vyjet z úvozu do vegetace. Tatra o pár centimetrů minula osobák a dostala se nahoru mezi keře. Při sjíždění zpět do úvozu se ale přední pravé kolo Tatry propadlo do půlmetrové vrstvy jemného písku (písek jemný jako cement, tzv. feš feš) a Tatra se pomalu převrátila na pravý bok.
Naštěstí se nikomu nic nestalo, takže okamžitě ven a organizovat záchranu. Mezitím bezmocně zapadl i Jean a André vycouval až na začátek úvozu a vyjel na hranu cesty kolem plotu. Napřed vyprostil Jeana a pak přijel i k převrácené „Livescore“. Kluci mezitím natáhli lano, upevnili jej za ochranný rám nástavby (v plachtě se vyřízla díra), připojili k Andrému, ten lehce potáhl a Tatra se vrátila zpět na kola. Jen na okraj – vše se odehrávalo při asi 35 °C, na slunci a pod „dohledem“ davů diváků.
Naštěstí se při převrácení nic zásadního nestalo, až na pomuchlané pravé dveře a bok kabiny, a tak se jelo hned dále. Dalších asi 40 km však bylo doslova očistcem. Jemný písek, zapadnutá auta, motorky a quady, Tatra si několikrát musel hledat cestu bokem přes vegetaci. Když už se trať zlepšila a dalo se jet rychle, dojížděla a doslova „žrala“ prach před ní jedoucích aut a motorek. Cíl byl vysvobozením, jediným pozitivem je, že po tom všem jsme zdraví a hlavně pokračujeme dále v závodě. Zbývajících 600 km speciálky již vedlo po krásné rovné asfaltce.
Po příjezdu do bivaku následovala oprava nabouraných dveří, výměna bočního skla a srovnání „bočku“ kabiny tak aby šly dveře otevřít. Na obou Tatrách se samozřejmě udělala každodenní rutinní údržba, po mechanické stránce auta zatím fungují na 100 procent.
V pondělí nás čeká 69 km spojovacího úseku, po němž následuje 550 km dlouhý speciál a po něm ještě dalších 72 km spojovačky, která nás dovede do cílového města Ingeniero Jacobacci.

Radek Smolka, LRT

Vážení příznivci Dakaru i našeho týmu,

máme už jednu hodinu ráno, a tak se připojím už jen krátkou zprávou za naši posádku. Radek už vše důležité napsal, tak vám přinesu „brazilský“ pohled. Před pár dny jsem ještě z Buenos Aires psal o tom, jak se k sobě mají Brazilci a Argentinci. Včera mi to život ukázal v reálu. Sjížděli jsme ve spojovací etapě z dálnice a přivaděč byl zcela obsypaný lidmi. Když jsme nahoře skoro zastavili, jeden z diváků zavolal ze strany do otevřeného okénka na Maykela – MARADONAAAA !!! Maykel se začal smát a odpověděl mu – PELÉÉÉÉ !!! Co dodat? …
Ale k samotnému závodu – jsme s jeho vývojem zatím spokojeni, včera jel André na úvod opatrněji – přece jen si musí na Tatru zvyknout. Však jsme ještě na úplném začátku a do cíle daleko. No nic, Petr už nám tu chce vzít bednu, na které máme počítač, pro tentokrát se loučíme, přejeme vám hezký den,
děkujeme moc za podporu.

Míra Martinec, LRT