Autokaleidoskop

Po dokončení prací na autě jsem se tam taky vypravil. Tomášovi jsem musel slíbit, že se vrátím. Kluci ulehli naposledy do stanů a Vojta Morávek připravoval itinerář pro poslední etapu. Sortiment byl podobný – dřevěné masky, sošky slonů, žiraf a opic a všemožné jiné lapače prachu, a všichni chtěli smlouvat cenu. Senegalci jsou dobří obchodníci a člověk si musí dávat pozor. Typický rozhovor probíhá asi takto: „Ahoj příteli, mám pro tebe něco speciálního. Dám ti dobrou cenu.“ To už Vás drží za ruku a táhne ke svému stánku. Člověk nesmí udělat chybu, aby vzal něco z nabízeného do ruky. Některé dárky se totiž mohou rozbít, a kdo pak škodu zaplatí. Nesmírně populární je tu fotbal - děti jsou často oblečeny do fotbalových dresů. Českou republiku někteří místní znají poměrně dobře.
Poslední speciální etapa z Tambacoundy do Dakaru dlouhá 225 km byla další prašnou chrošťovkou. Protože jsme startovali až jako dvacátý kamion, bylo nám bylo jasné, že nic lehkého nás nečeká. Defekt v průběhu dvanácté etapy nás z našeho pohledu poškodil hned dvakrát. Prvních padesát kilometrů jsme se vlekli za kamionem před námi, předjíždět prostě nešlo, protože nebylo nic vidět. Když už jsme se konečně přiblížili na vzdálenost, ze které jsme mohli signalizovat Sentinelem úmysl předjet, tak jsme vjeli mezi stromy. Neprostupný oblak prachu nás donutil výrazně zpomalit a tím jsme ztratili kontakt s vozem před námi. Menší stromky a větve nepředstavují pro Tatru problém, ale ty větší mohou být již hodně nebezpečné a což teprve takový baobab.Druhá polovina etapy se nám jela lépe. Prachu bylo podstatně méně, takže jsme si jeli to svoje. Pořadatelé vedli trasu přes a okolo mnoha vesnic, kde byla snížená rychlost na 30 km/h. Asi třicet kilometrů před cílem jsme dojeli Sugawarovo Hino, které figuruje na devátém průběžném místě, o které jsme se chtěli ještě poprat. Teruhito tentokrát bojoval, a přestože odpovídal na Sentinel, tak zrychloval. Nakonec jsme se před něj dostali, ale bylo nám jasné, že to v celkovém hodnocení asi nebude stačit.
Po průjezdu cílem následovala spojovací etapa do Dakaru, kam jsme přijeli navečer, uprostřed dopravní špičky. Naštěstí již venku bylo 30 stupňů.
Večer jsme poprvé, kdy se rallye přesunula na území Afriky, spali v hotelu, konečně si užili teplé sprchy a vyspali v posteli.

Ladislav Lála, LRT, 22.1.2007