Autokaleidoskop

V průběhu spojovací etapy jsme měli dost času vnímat okolní krajinu. Mauretánie na nás působí jako země protikladů. Krásné přírodní scenérie se střídají s obrazem bídy. V okolí i uvnitř osad a měst, kterými jsme projížděli, je neskutečný nepořádek. Všudypřítomné plastové láhve a pytlíky rozfoukává vítr široko daleko, některé stromy vypadají doslova jako pestrobarevné „igelitovníky“. Několik průjezdů osadami nařízenou třicetikilometrovou rychlostí nám dal dost času nahlédnout do života místních lidí. Je to smutný pohled. Všude je vidět nepředstavitelná bída, která ostře kontrastuje se závodními stroji polepenými reklamami. Pravidelně takové obrazy vídáme v televizi a příliš je neřešíme. V reálu jde o podstatně intenzivnější prožitek. Na ulicích vídáme mnoho dětí, které nám běží vstříc, mávají a něco pokřikují. Jsme si vědomi, že nemůžeme pomoci všem. Když už zastavíme, tak se snažíme dát naše příděly jídla alespoň matkám s dětmi. Když jsem dal balíček menšímu hezkému klukovi, tak se na něj vzápětí ostatní vrhli a všechno mu vzali. Jakmile zastavíme u pumpy, tak jsme během chvíle obsypáni houfem výrostků, kteří se snaží všemožně upoutat naši pozornost. Raději se vyhýbám očnímu kontaktu. Jídlo, pokud ještě nějaké máme, rozdáváme až těsně před odjezdem. Díky Dakaru jsem si uvědomil, že bída Afriky je ještě větším problémem, než co jsem viděl v chudinských čtvrtích Brazílie. Člověk si v takových chvílích uvědomí, že se doma máme vlastně všichni velmi dobře a problémy, které řešíme, jsou poměrně malicherné.
Obě Tatry Letka Racing Teamu pokračují nadále v rallye. Na startu v portugalském Lisabonu figurovalo 85 kamionů, dnes jich je již jen 60. Azevedova Tatra je na průběžném čtvrtém místě. Tomečkova pak dvanáctá. Posádky obou vozů udělají ve zbývajících etapách maximum, aby stávající pozice přinejmenším udrželi (Azevedo), případně vylepšili (Tomeček). Dakar je však nevyzpytatelný, takže by bylo chybou cokoliv slibovat nebo předpokládat. Zkrátka a dobře jedeme dál.
Už se těšíme až mimořádný volný den skončí. Tak trochu nám narušil zaběhnutý rytmus, do něhož se musíme ve čtvrtek opět dostat. Zítra nás čeká důležitá etapa z Ayoun el Atrous do Kayes (celkem 484 km, z toho 257 měřený úsek). Bude se jednat o klasickou křovinovku, auta tady opět schytají spoustu ran od větví stromů a keřů. Zatím jsme nic důležitého na karosování nerozbili a doufáme, že tomu tak bude i večer.
Loučím se z Ayoun el Atrous, který se zvolna propadá do tmy. V bivaku se samozřejmě bude svítit a pracovat až do rána, ale na to jsme si již zvykli. Pokud je člověk unavený, tak klidně usne vedle běžícího generátoru nebo nastartovaného motocyklu.

Ladislav Lála, LRT

Vážení přátelé našeho týmu,
dnes Vás zdravím i já z útrob naší nástavby, kde v poklidu sedím a poslední týden i spím, protože jsem zjistil, že je to lepší než spát ve stanu. Alespoň jsme schovaný před silným prašným větrem, který řádí venku.
Jak už psal Láďa, úterní etapa pro naši posádku nedopadla špatně - byl to přesně ten typ terénu, co Andrému vyhovuje, takže jsme zabojovali. Tomáše jsme samozřejmě stát viděli. Máme dohodu, že pokud jeden stojí, ukáže druhému, jestli je to vážné a je třeba zastavit, nebo ne. Kluci mávali, tak jsme zastavili, ale pouze proto, abychom věděli, že nemají naftu a pokračovali jsme dál, protože my ještě bojujeme o každou minutu. Po dojetí do cíle jsme se šli poradit s naším komisařem Fabienem, jak jim můžeme pomoci. Řekl nám, že pokud pojedeme zpět s naší Tatrou, budeme diskvalifikováni. Poté jsme šli do novinářského stanu k našemu brazilskému novináři zavolat klukům na jejich satelitní telefon, když jsme z výsledků zjistili, že projeli cílem.
V úterý jsme v poklidu udělali údržbu na autě - kromě výměny jednoho netěsného zadního tlumiče šlo o standardní denní rutinu, protože v téhle etapě auto moc neutrpělo. Tedy vlastně jak se to vezme - spousta větví a keřů nám celou dobu jízdy vytrvale bubnovala do kabiny, takže jsme přišli o obě zrcátka, boční směrovky. Auto je dost špinavé, ráno jsem čistil čelní sklo asi půl hodiny. Loňskou úpravu a lá kabriolet zatím nemáme a doufám, že mít ani nebudeme. Do cíle zbývají už jen tři kratší etapy, které ale rozhodně nemůžeme podceňovat. Budou hodně technické a dost rychlé, takže hlavně neudělat zbytečnou chybu a udržet dobrý výsledek. Víte sami jak pořadí vypadá - Stacey s Mardějevem už díky svému náskoku zvolnili, Wuf Van Ginkel se nám snaží ujet, ale včera se potýkal s technickými problémy, takže pojede, co to dá, a samozřejmě Aleš Loprais se nás bude snažit taky posunout za sebe. Uvidíme, budeme se snažit. (výsledky na www.dakar.com )

Míra Martinec, 18.1.2007

Pozn. Na www.ewrc.cz rozhovor s Karlem Mackem, jenž podává na Dakaru fantastický výkon. Bez jakéhokoliv doprovodu na vynikajícím 18. místě. Bohužel se o jeho účasti takřka nic neví.