Autokaleidoskop

Organizátoři i itinerář předem upozorňovali na náročný kamenitý terén, místy hodně rozbitý po nedávných deštích a složitou navigaci. Etapa začínala na úzkých horských stezkách, kde bylo třeba pečlivě volit stopu. Velmi záhy jsme začali míjet první osobní automobily i kamiony, které zůstaly stát. Pokud se účastník dostane do nebezpečné situace, tak by měl aktivovat alarm na zařízení Sentinel, kterým jsou vybavena všechna vozidla i motocykly. Z pohledu bezpečnosti jde o užitečné zařízení. Sentinel se rovněž používá v okamžiku, kdy je třeba někoho předjet na nepřehledném místě. Předjížděný by měl potvrdit, že vidí jezdce jedoucího za ním. Tím se předjíždění stává přeci jen o něco bezpečnějším.
Poté, co jsme se dostali z hornaté části jsme se pohybovali na kamenité planině plné děr, výmolů, koryt a kamenů. Auta za sebou prášila i několik set metrů a vítr nebyl dost silný, aby prach rychle odvál. Jízda ze někým a následné předjíždění se tak stávaly velmi náročné. Pokud nešlo předjíždět vůbec, potom bylo třeba jet i mnoho dlouhých minut za prášícím vozem. Ke konci etapy jsme projížděli napříč přes koryto řeky. V této fázi bylo třeba dávat ještě větší pozor, protože prach v kombinaci se zapadajícím sluncem ztěžoval výhled. Nakonec jsme i v provedení 4x3 úspěšně dorazili do cíle na 20. místě, když jsme během etapy předjeli téměř padesátku kamionů. Auto bylo poměrně těžko ovladatelné, čemuž se musel přizpůsobit styl jízdy. Několik kilometrů před cílem se kolem nás například přehnal Ginaf, kterého jsme vzápětí viděli v nepřirozené poloze v korytě řeky. Místo bylo tak úzké, že jsme museli chvíli stát, než se poškozený kamion vydrápal z koryta a zastavil mimo stopu.
Po příjezdu do bivaku jsme začali pracovat na výměně kloubového hřídele pravého předního kola. Tomáš Tomeček s Petrem Vodákem odjeli rovnat pravou poloosu, což se s pomocí ochotného bagristy poblíž jedné benzinové pumpy do jisté míry podařilo. Dokonce tak dobře, že jsme dokázali dostat dovnitř nový kloubový hřídel. Tím získáváme zpět pohon všech čtyř kol i centrální dohušťování. Doufáme, že si hřídel najde svou cestu a vydrží. Dnešní etapa z Er Rachidie do Quarzazate již slibuje duny, s nimiž bychom bez předního pohonu mohli mít problémy.
S Azevedem jsme se zastavili na ředitelství závodu zjistit, proč Gerard de Rooy startoval do třetí etapy z 11. místa, namísto sedmé desítky. Technický delegát odpovědný za kamiony nám vysvětlit, že de Rooy sepsal žádost, ve které vysvětlil, že důvodem je bezpečnost. Pořadatelé mu vyhověli. Pravidla něco takového umožňují, žádost si může teoreticky podat každý, otázkou je komu pořadatelé vyhoví. Přesnou citaci raději publikovat nebudu.
Na ředitelství závodu jsme se dozvěděli i podrobnosti týkající se pětihodinové penalizace, kterou jsme obdrželi za první etapu. Vzhledem k tomu, že se nám nepodařilo dokončit zkoušku ve stanoveném čase tří hodin (ve skutečnosti jsme jí jeli asi o 19 min déle), nám byl započítám maximální čas (3 h) a penalizace 5 hodin. Za obdobný „prohřešek“ na území Afriky je penalizace jedna hodina. Stejný trest jako my dostal také Ari Vatanem a rozhodně nebyl nadšený. Oprava a následné problémy nás tak stály mnohem více, než jsme si zpočátku mysleli. Každopádně mám důvod se na místo činu vrátit během dovolené, protože prostě musím vědět na co jsme najeli.
Posádka Andrého de Azeveda měla v průběhu etapy defekt. Z píchlého kola odpadlo zajišťovací péro (zničené) a prstenec, obojí však našel Míra Martinec po upozornění Martina Macíka zhruba o sto metrů zpět. Oprava defektu zabrala vzhledem k nepříznivému terénu dlouhých 25 minut.
V půl páté ráno se vydávají na trať v Er Rachidii motocykly, některé týmy ještě svařují a pomalu začínají startovat letadla a vrtulníky. Sedím prokřehlý ve stanu a dokončuji zprávu, koukám že už je o dvě hodiny více. Usnul jsem s notebookem na klíně a probudila mne až šílená zima. Přeci jen, nejsem zvyklý trávit teploty okolo nuly nalehko ve stanu. Dnes nás čeká čtvrtá etapa, před níž nás pořadatelé varovali na bahno a své by si měly užít i kamiony. Na některých místech se máme vyhnout cestě značené v itineráři, abychom nezapadli. Kontrolními body ale samozřejmě projet musíme.

Ladislav Lála, LRT, 9.1.2007