LRT - obě Tatry v první desítce
Čtvrtá etapa se odehrávala ještě na území Maroka. Po spojovací etapě (96 kilometrů) následovala speciálka (405 kilometrů) a poté přesun do 178 kilometrů vzdáleného bivaku v Quarzazate.
Do zkoušky jsme vstupovali s nemalými obavami týkajícími se pohonu pravého předního kola. Poté, co jsme přes noc instalovali nový kloubový hřídel nezbývalo než doufat, že vše bude fungovat a budeme mít opět k dispozici pohon všech kol.
Auto se chovalo velmi dobře a rozhodně nás nezklamalo. Kloubový hřídel vydržel zátěž téměř 700 km, z toho místy ve velmi těžkém terénu. Nic nebrání tomu, abychom pokračovali v závodění. Vzhledem k pětihodinové penalizace, kterou budeme dohánět jen obtížně, a protože druhý vůz Letka racing teamu pilotovaný Andrém de Azevedem figuruje v první desítce průběžného pořadí, došlo k dohodě, že mu v rámci možností budeme krýt záda.
V praxi to znamenalo, že jsme krátce po startu, kdy jsou auta na trať vypouštěna v intervalech 30 s, pustili Tatru Petrobras před sebe. Česko-brazilská posádka Tatry se tentokrát vyhnula technickým problémům a do cíle dovezla svůj vůz na skvělém pátém místě. Tomáš Tomeček dorazil po startu z dvacáté příčky jako osmý. Čtvrtá středně těžká etapa nabídla prakticky vše - kamenitý i písečný povrch, vyschlá koryta řek, soliska (vyschlá jezera, do kterých se lze probořit a uvíznout), bahno a duny.
Poté, co se před nás dostala týmová Tatra, začali jsme i my závodit. Nejdříve jsme předjeli obě Hina pilotovaná Joshim a Teruhito Sugavarovými. Oba si zaslouží pochvalu, protože bezprostředně poté, co jsme je upozornili Sentinelem, že jsme ve vzdálenost umožňující předjetí, tak nám přepustili hlavní pistu.
Na nekonečných pláních, na nichž se jede pouze na azimut, jsme pro jistotu zapínali omezovač. Pořadatelé slibovali „zero tolerance“ v vztahu k těm, kdo překračují rychlost. Zabloudit v takových případech není ničím neobvyklým, zejména pokud závodníci dojíždějí etapu za tmy, případně zvolí špatnou pistu (pouštní silnice, hlavní stopa). První zajímavější úsek přineslo koryto řeky, kde organizátoři upozorňovali kamiony na možnost zapadnutí do bahna. Tuto zkoušku jsme zvládli bez problémů. Následovaly různé další povrchy, až jsme se nakonec dostali do dunového pole. Užívali jsme si nádherný výhled na neustále se měnící scenérii a přitom hledali bezpečnou stopu. Etapu jsme nakonec úspěšně dokončili a doufáme, že opět výrazně poskočíme vzhůru výsledkovou listinou. Naše zraky se však upírají zejména k tomu, aby kloubový hřídel pohánějící naše pravé přední kolo, vydržel. Bez něho by se prudké duny překonávaly velmi ztížené.
Ladislav Lála, LRT, 10.1.2007
Auto se chovalo velmi dobře a rozhodně nás nezklamalo. Kloubový hřídel vydržel zátěž téměř 700 km, z toho místy ve velmi těžkém terénu. Nic nebrání tomu, abychom pokračovali v závodění. Vzhledem k pětihodinové penalizace, kterou budeme dohánět jen obtížně, a protože druhý vůz Letka racing teamu pilotovaný Andrém de Azevedem figuruje v první desítce průběžného pořadí, došlo k dohodě, že mu v rámci možností budeme krýt záda.
V praxi to znamenalo, že jsme krátce po startu, kdy jsou auta na trať vypouštěna v intervalech 30 s, pustili Tatru Petrobras před sebe. Česko-brazilská posádka Tatry se tentokrát vyhnula technickým problémům a do cíle dovezla svůj vůz na skvělém pátém místě. Tomáš Tomeček dorazil po startu z dvacáté příčky jako osmý. Čtvrtá středně těžká etapa nabídla prakticky vše - kamenitý i písečný povrch, vyschlá koryta řek, soliska (vyschlá jezera, do kterých se lze probořit a uvíznout), bahno a duny.
Poté, co se před nás dostala týmová Tatra, začali jsme i my závodit. Nejdříve jsme předjeli obě Hina pilotovaná Joshim a Teruhito Sugavarovými. Oba si zaslouží pochvalu, protože bezprostředně poté, co jsme je upozornili Sentinelem, že jsme ve vzdálenost umožňující předjetí, tak nám přepustili hlavní pistu.
Na nekonečných pláních, na nichž se jede pouze na azimut, jsme pro jistotu zapínali omezovač. Pořadatelé slibovali „zero tolerance“ v vztahu k těm, kdo překračují rychlost. Zabloudit v takových případech není ničím neobvyklým, zejména pokud závodníci dojíždějí etapu za tmy, případně zvolí špatnou pistu (pouštní silnice, hlavní stopa). První zajímavější úsek přineslo koryto řeky, kde organizátoři upozorňovali kamiony na možnost zapadnutí do bahna. Tuto zkoušku jsme zvládli bez problémů. Následovaly různé další povrchy, až jsme se nakonec dostali do dunového pole. Užívali jsme si nádherný výhled na neustále se měnící scenérii a přitom hledali bezpečnou stopu. Etapu jsme nakonec úspěšně dokončili a doufáme, že opět výrazně poskočíme vzhůru výsledkovou listinou. Naše zraky se však upírají zejména k tomu, aby kloubový hřídel pohánějící naše pravé přední kolo, vydržel. Bez něho by se prudké duny překonávaly velmi ztížené.
Ladislav Lála, LRT, 10.1.2007
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout