Autokaleidoskop

Devátá etapa se jela z Tichitu do Némy a měřila 497 kilometrů. Rychlé pískové a šotolinové úseky se střídaly s pomalými kamenitými pasážemi, velbloudí trávou a malými dunami. Trať byla místy velmi rozbitá, což bylo tentokrát v sedačkách hodně cítit. Po projetí cílem jsme byli rádi, že to už máme za sebou. Dojíždět za tmy znamená vždy velkou časovou ztrátu. Náročnému terénu se asi nevyhneme ani zítra. Máme všichni pár bolístek - jednou je to rána od volantu do ruky, své udělají i skoky a následné rány přilbou o trubkový rám kabiny. Bolí kolena a záda, prostě celý člověk, ale to k Dakaru patří.
Vzhledem ke skutečnosti, že Tomečkova Tatra startovala o 7,5 minuty dříve než Azevedova, rozhodl se tým pro flexibilní strategii. Tentokrát jsme tedy Brazilci záda nehlídali.
Během etapy neměla ani jedna Tatra Letka Racing Teamu technické problémy. André de Azevedo strávil množství času za prášícím MANem Jacquota. Tomečkova Tatra zastavila poprvé jen kvůli zběžné vizuální kontrole auta, podruhé pak kvůli stádu velbloudů, kteří si to vydali přes pistu rychlostní zkoušky. Rychlé úseky, a těch bylo dnes hodně, nám příliš nesvědčí, Tatry jsou mnohem lepší v techničtějších pasážích.
Opět jsme předjížděli desítky motocyklistů a čtyřkolek. Zejména na některých motorkářích je vidět, že už toho mají opravdu dost. Do cíle zkoušky dorazily obě posádky ještě za světla. V bivaku na nás již čekal asistenční vůz, a tak jsme mohli začít s plánovanými kontrolami a mimořádnými opravami. Doufejme, že se dostaneme rozumně do stanů, které jsme rozestavěli v prachu kolem aut, podobně jako většina účastníků rallye. Někteří přespávají ve spacácích na kobercích pod velkým stanem v prostoru, kde jsou vyvěšeny výsledky a kde se podává jídlo.
Den ode dne je startovní pole užší. Doufáme, že budeme schopni i po zítřku pokračovat dále. Žijeme přítomností, jedeme dál, fungujeme jako tým, snažíme se maximálně koncentrovat a jet bezpečně. Jak říká Míra Martinec - to, že v prachu není vidět hromada kamení neznamená, že tam není. Náš pravidelný denní režim vypadá asi takto: snídaně, osobní hygiena, spojovačka, rychlostní zkouška, spojovačka, večeře, opravy a většinou i nějaký ten spánek.
V úterý nás čeká etapa z Némy do Némy (10 km spojovačka, 366 km zkouška a 24 km spojovačka), která byla zařazena z bezpečnostních důvodů místo původně plánované zkoušky z Némy do Tombouctou. Podle itineráře nás čeká písek, menší duny, rozbité cesty, drobné kamení a vegetace. Pozor si prý máme dát i na faunu. Ve středu bude mimořádný den volna místo z bezpečnostních důvodů zrušenou etapu z Tombouctou do Némy, v rámci které jsme měli poprvé letos zavítat do Mali. Co si představit pod pojmem bezpečnostní důvody? Zkuste si vzpomenout na skutečný příběh z Dakaru, který zažil a prožil pilot naší Tatry Tomáš Tomeček v roce 1998.
Pro velký zájem přikládáme i koordináty naší přesné GPS polohy převzaté z navigace, podle které ve spolupráci s itinerářem jedeme: 16° 37´ 22.3" N a 7° 18´ 70.1" W (v Google maps ve formátu 16° 37´ 22.3", -7° 18´ 70.1"). GPS jednotky máme v autě hned dvě (jednu má Vojta Morávek, druhou Láďa Lála). Tomáš Tomeček má na GPS napojený SpeedoCap, který zobrazuje přesnou rychlost - velmi důležité při průjezdu zónou s omezenou rychlostí (30 km/h resp. 50 km/h v obcích a městech, 150 km/h všude jinde během rychlostní zkoušky). Před startem zadáme kód etapy, který nám odemkne příslušné informace. GPS funguje jako digitální kompas a měřič rychlosti. V okamžiku, kdy se přiblížíme většinou na 3 km k way pointu, tedy bodu, kterým musíme projet, tak se ukáže růžice kompasu, která ukazuje přesný směr a vzdálenost. Way pointy se používají pro navigaci i tam, kde nelze vytyčit přesně trasu, tedy typicky v dunách. Jakmile kontrolním bodem projedeme, tak se GPS automaticky posune na další way point. V průběhu etapy musíme podle délky projet i několika CP (control point), kde nám komisaři orazítkují kartu.

Ladislav Lála, LRT, 16.1.2007

Vážení přátelé našeho týmu
krátce Vás zdravím i já (odskočil jsem si od opravy, resp. výměny olejového chladiče, na kterém pracujeme s Petrem Vodákem a brazilským mechanikem Ronaldem). Chladič trošku na přírubě prosakoval, takže jsme se rozhodli jej pro jistotu vyměnit. Jinak ačkoliv byla etapa dlouhá a místy rozbitá. Když jsem se ráno Andrého v autě ptal, cože nás to čeká, odpověděl mi, že kromě sněhu všechny typy povrchu - a měl pravdu. Žádné technické nesnáze nás nepotkaly. Kromě prášícího MANU jsme ještě cítili trošku handicap v podobě obou plných nádrží, tedy zátěže osmi set kil paliva, které jsou přece jen znát. To víte - my, co jsme už jednou dvacet hodin „viseli“ se suchými nádržemi 40 km právě před Tichitem, my už to tak máme. Jakmile pořadatelé varovali před měkkým pískem, natankovali jsme do plna.
Posledních asi sto kilometrů etapy začala být vidět víc vegetace a v tomto znamení už se ponese celý zbytek závodu. To znamená speciálně pro naši kategorii, že schytáme spoustu ran od větví. No, nějak se tím prokoušeme - já osobně jsem rád, že opouštíme nehostinné pustiny Mauretánie, která mi z tohoto pohledu připadá dost ponurá.
Přeji Vám všem hezký den a držte nám palce!

Míra Martinec, LRT, 16.1.2007