Autokaleidoskop

Do osmé etapy dlouhé 589 kilometrů startovaly opět kamiony i osobní automobily dohromady. Díky dobrému výsledku z předchozí etapy jsme se do této maratonské etapy vydali ze šestnáctého místa a jako třetí kamion. V prvním dunovém poli jsme se v jednom okamžiku potkali hned s třemi dalšími kamiony - zapadlým Staceyho MANem, Kamazem Mardeeva a Brouwerovým Ginafem.
Do druhého dunového pole jsme již vjížděli společně s týmovou Tatrou Andrého. Poté, co Brazilcova Tatra zapadla, jsme mu pomohli vytáhnou auto lanem z měkkého písku, což bylo nejrychlejší a vzhledem k tomu, že Azevedo figuruje na průběžném čtvrtém místě asi i nejlepší řešení.
Po úspěšném zdolání dunového pole jsme pokračovali společně až do okamžiku, kdy Azevedo dostal druhý defekt. Posádka jeho Tatry nás však poslala dál. Etapa se tentokrát obešla bez nějakých výraznějších problémů. Nepříjemný kamenitý úsek nám dal všem řádně zabrat - autům i posádkám. Jízda v měkkém písku byla naopak poměrně příjemnou záležitostí. V dlouhých etapách je velmi důležité dodržovat pitný režim. Za tímto účelem máme v kabině takzvané camel bagy (objem 1,5 litru) naplněné hádejte čím, ze kterých během jízdy upíjíme, resp. alespoň vlhčíme rty.
Posledních 30 kilometrů do cíle jsme již jeli velbloudí trávou za tmy. Během celé etapy a zejména k jejímu konci jsme předjížděli mnoho motocyklů, což je vždy poměrně delikátní operace. Někteří jsou totiž po mnoha hodinách strávených na stupačkách tak unavení, že se stěží drží řidítek.
Po příjezdu do bivaku, který byl tentokrát bez přítomnosti doprovodů, jsme se nejdříve navečeřeli a hned poté jeli natankovat (tentokrát z předem objednaných sudů). Po provedení nezbytných oprav se snad trochu vyspíme. Asi ani nebudeme stavět stany a lehneme si někde v bivaku. Začíná být pořádná kosa, jdu poslat zprávu. Tomáš mezitím postavil stan, takže to nakonec nebude tak hrozné.

Ladislav Lála, LRT , 15.1.2007

Vážení přátelé našeho týmu,
jsou dvě hodiny ráno a já se taky přidávám s krátkým pozdravem. Myslel jsem si, že doženu svůj psací deficit včera o dni volna, ale nakonec jsme jej všichni strávili prací na autech, takřka do jedenácté hodiny. My jsme na našem autě kromě tlumičů a pneumatik měnili také komplet brzdové obložení, což přeci jen chvíli trvá. Hodně mi pomohl Petr Vodák, který je už tradičně tím dříčem v pozadí, o kterém se nikde nic nedočtete, ale bez něhož bychom tu nebyli. Každopádně jsme do dnešní etapy a tím i do druhé, těžší a důležitější poloviny, kdy začíná teprve ten pravý Dakar, vyráželi s velmi dobře připraveným autem.
Pokud sledujete, jak letos jedeme, pak zatím dodržujeme rytmus: skvělá etapa, problémy (já vím, že moderní manažerské příručky zakazují říkat slovo problémy, ale jak jsem předeslal, jsou dvě hodiny ráno, tak se omlouvám za prostoduchost svého projevu - když tak říkejme výzvy). Dnes vycházel den na etapu s výzvami a my jsme rytmus dodrželi. Ono to tedy nebylo tak hrozné (já v této chvíli ani přesně nevím náš výsledek), nicméně, je to škoda. Začátek nám šel dobře a pak jsme zapadli v dunovém poli, jak zmiňuje Láďa. Tady moc rád chci veřejně poděkovat Tomovi, který vědom si svého celkového pořadí jede připraven vždy nám pomoc. To se stalo i v dunách, kdy nám nejen ušetřil drahocenný čas, který bychom trávili vyprošťováním auta z písku, ale pak nám pomohl ještě poskládat zpět uvolněné rezervní pneumatiky, které se nám „proběhly“ po nástavbě. Nicméně z dun jsme vyjeli a upalovali dál. Kousek od Tidjigje, což bylo asi 200 km do cíle, jsem zpozoroval únik vzduchu. Bylo to na pravém zadním kole, ale nešlo o klasický defekt, ale opět se ulomil šroub dohušťování kola, který už jsme jednou opravovali, když jsme v Maroku „škrábli“ tu zeď. Tom za chvíli jel okolo, ale tady bychom je zbytečně zdržovali, poslali jsme je dál, oprava byla jednoduchá - opět jsem tedy musel vedení demontovat, kolo provizorně nahustit zvenku hadicí, pak uzavřít šroubem s kuličkou a mohli jsme jet dál. Pak už jsme bez komplikací dojeli do cíle a tady jsme dokonce našli řešení, jak dohušťování opravit tak, abychom zítra mohli měnit tlak vzduchu ve všech, tedy i v pravém zadním kole.
To je pro tuto chvíli ode mě vše, všechny vás zdravím, držte nám palce.

Míra Martinec