Autokaleidoskop

Pro náš tým to byl nejdůležitější závod sezóny, protože kromě vítězství ve třídě H-1300, které jsme měli jisté, tu byla reálná možnost vyhrát absolutní pořadí z celkových 280 vozů. Před závody jsme měli plné ruce práce, jelikož nám motor na Staré Živohošti řekl jasně stop. Kromě podpálených ventilů bylo nutné opravit kliku motoru a připravit úplně novou ojnici. Díky mému otci, který motor hravě složil dohromady, jsem ve středu poprvé nastartoval, ve čtvrtek zajížděl a v pátek jsme odjížděli směr Hradec Králové.
Po příjezdu na závodiště a vybudování vlastního zázemí jsme se šli seznámit s místní tratí. Trať vedla mezi vojenskými hangáry a na mnoha místech byla vytyčena pneumatikami. Jedna jízda znamenala odjet dvě kola na tomto okruhu a jelikož se nemusíme zdržovat žádnými svozy, tak jako na klasickém kopci, ředitelství rozhodlo odjet dva celé závody za jeden den. Tímto se bojovalo o dvojnásobné body a předem neměl nikdo nic jistého. Také počasí si přidalo své vrtochy a tím se adrenalin a nervozita silně stupňovaly.
První trénink se jel ještě za mokra, pak trať postupně osychala. To nic ale neměnilo na tom, že byla extrémně kluzká. Vše probíhalo rychle a než bych řekl švec, tak první závod byl u konce. Pro nás to bylo již čtrnácté letošní vítězství. Pro druhé místo si dojel J.Vosmek a jako třetí se umístnil J.Hanilec.
Byla to přesně polovina našeho úspěchu, protože náš největší soupeř v boji o absolutní pořadí Miroslav Černý zvítězil ve své třídě E1-1400 také, proto jsme na rozuzlení museli počkat do konce druhého závodu.
V průběhu tréninku na druhý závod začalo pršet a v první závodní jízdě už pršelo hustě. V těchto těžkých podmínkách jsem se nevyvaroval drobných chyb a třetí místo nebylo zrovna to, co bychom si přáli. Shodou okolností byl Miroslav Černý také na momentálním třetím místě a před poslední závodní jízdou atmosféra silně houstla. Nervozita stoupala a já stál na startu nejdůležitější jízdy mé kariéry. Těsně před startem jsem obdržel informaci, že M.Černý skončí definitivně třetí i po druhé jízdě. Málokdo si může představit, jak moc je svazující pocit, že jde o všechno, k tomu musím jet na hranici možností, na mokré trati a nesmím udělat sebemenší chybu.
Pamatuji si, že jsem projel cílem a rychle zaparkoval v depu. Věděl jsem, že jsem se žádné chyby nedopustil a rychle spěchal ke stánku s časomírou, protože tam netrpělivě čekali všichni moji blízcí.
„Je to doma“ zaznělo depem a momentální nával emocí nedokážu dost dobře popsat. Po celoroční dřině to byl výsledek z říše snů a jen to podtrhla skutečnost, že ze sedmnácti výsledků bylo pro nás patnáct vítězných, jedno druhé místo a jedno osmé.
V depu jsem ještě obdržel vítěznou koupel v šampaňském a pak už jen zbývalo si dojít pro kov nejcennější.
K naší radosti se ještě přidalo první vítězství nadějného mladého jezdce Lukáše Kubíčka a skvělé třetí místo mého otce J. Srnského st., který si zároveň upevnil třetí místo v memoriálu Václava Šlajchrta.
Konec dobrý, všechno dobré. Tak lze ve zkratce zhodnotit poslední závod sezóny 2011.
Za můj úspěch vděčím a poděkování patří: všem sponzorům, mému otci, mé rodině, všem mechanikům, hlavně Jirkovi, který se mnou strávil prakticky celou sezónu a Mejlovi, který pečlivě udržoval naše webové stránečky a pokud to šlo, tak fotil na trati. Také děkuji všem, kteří nám drželi pěsti ať přímo na trati, prostřednictvím webových stránek nebo FB.


JS, 20.10.2011