Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

Hrdinové z Dakaru - Rocky Podmol a Dejv Pabiška

Určitě bez povšimnutí by neměl zůstat výkon Davida Pabišky a Libora Podmola v kategorii Motul, tedy bez asistence. V ní obsadili krásné 4. a 8. místo, navíc Pabiška získal cenu za druhého nejstaršího jezdce v moto. Libor Podmol značně potlučený, obočí mu zašívali přímo na trati, se nevzdal a bojoval až do cíle.

„Ze začátku druhé etapy jsme se ztratili společně s Davidem Pabiškou, takže to byla celkem bída. Potom jsem jel dál v dobrém tempu, svižně. Řekl jsem si, že bych mohl také trochu závodit. Jenže mě to vytrestalo. Hodil jsem highsidera, vyletěl z motorky,“ popisoval Podmol, který jel třetí Dakar.
Po pádu si urval boční části jeho navigační věže. „Přestaly mi fungovat přístroje, což byla celkem velká komplikace. V neutralizaci jsem to opravil, ale ne dostatečně. Deset kilometrů před cílem mi navigační boky spadly úplně, tak jsem je musel kurtou přivázat a ztratil tak další minuty,“ dodal Podmol, který ve druhé etapě ztratil na vítěze hodinu a patnáct minut.


Rukavice od krve

Těžké to měl také v sobotu, kdy sice překonal pekelně náročnou první etapu plnou kamenní, ale v bivaku musel svoji závodní husqvarnu opravovat. „Něco mi z ní neustále teklo, přestaly fungovat navigační přístroje. Dělal jsem to za tmy, takže to byl celkem stres. Jsem ale rád, že jsem v první etapě neletěl ve stokilometrové rychlosti přes řídítka jako minule,“ tvrdil Podmol, který se však bolesti nevyhnul.

„Bohužel mě trefil šutr od jednoho jezdce přede mnou. Nevím, proč tak zrychlil, když byl blízko mě. Mám nateklé dva prsty a měl jsem červenou rukavici od krve. Nehledím ale na to, musím hodně makat na motorce,“ dodal.

Drsná byla třetí etapa, ve které si účastníci zkusili snad všechny možné terény – od vyschlých řečišť po velké písečné duny. Libor Podmol se zkraje dostával do tempa, pohyboval se kolem 50. a 40. místa. „Jel jsem ve skupině s Benji Melotem, který byl několikrát na pódiu v kategorii jezdců bez asistence. Jeli jsme hezky a já tu skupinku vedl. Jenže pak přišly kameny a já jeden z nich trefil,“ vyprávěl freestyle motokrosař.

Dosud na letošním Dakaru několikrát spadl, pokaždé se jednalo o přistání bez větších komplikací. A v kamenitých cestách v první etapě si dával velký pozor na chybu. V pondělí ale dopad nebyl měkký… „První kámen mě hodil s motorkou na druhý a pak jsem letěl na šutry. Bohužel hlavou. Hrozně z mého obličeje chcala krev, takže mi kluci zavolali helikoptéru. Já ale rozhodně nechtěl končit, organizátoři mi ránu zašili devíti stehy a pokračoval jsem dál,“ popisoval velmi náročné momenty Podmol, který má levé oko značně potlučené a na něm monokl.


Jel na „Žižku“

To ale není ze zdravotních potíží vše: „Hodně mě bolí ruka, což je zásadní problém. Už mám v sobě prášky na bolest, takže docela dobrý,“ dodal Podmol. Ránu si nemůže pořádně zkontrolovat, protože je v cíli maratonské etapy. „Není zde rentgen ani sádra. Zkusím dojet zítra do dalšího bivaku, kde mě lépe zkontrolují a ošetří. A když to půjde, budu pokračovat dál. Bude to ale zajímavé, pojedu na Žižku. Přilepil jsem na víčka tejpu, abych ho měl alespoň trochu otevřené během jízdy. Vůbec mi to nepomohlo. Etapu jsem zvládl jedním okem, což byl fakt zážitek,“ hlásil z cíle vyčerpaný freestyle motokrosař. Po dojezdu na něj čekalo překvapení – obdržel od ředitele závodu Davida Castery cenu za odvahu!

„Říkají mi tady Rocky,“ doplnil s úsměvem Podmol, který je v navíc v kategorii bez asistence a nikdo mu v bivaku s motorkou nepomáhá.

Před čtvrtou etapou si stanovil jednoznačný cíl – hlavně dojet do bivaku. A to splnil. „Neviděl jsem ale skoro nic. Jednou jsem přehlédl díru a spadl jsem. Nakonec jsem ale zvládl dojet do cíle. Nechápu, jak nějací lidi mohou řídit s jedním okem, je to fakt hustý,“ prohlásil Podmol, který v bivaku musel ještě vyměnit filtr, olej a pneumatiky.


Stále je však odhodlaný dokončit letošní Dakarskou rallye. V průběžném pořadí byl na 61. místě se ztrátou 6 hodin a 20 minut. V kategorii jezdců bez asistence je na sedmé příčce. „Důležité pro mě je, že nemám zlomenou ruku. Tu jsem hodně cítil po tom pondělním pádu v kamenech, v medical centru na rentgenu žádnou zlomeninu naštěstí neodhalili. Mám jenom namožené vazy, takže to akorát bolí,“ popsal Podmol.


„Oko je jako nové, od včerejška vidím na obě. Ale těch 600 kilometrů v dunách, to si nedokážete představit,“. Když se mu oko zahojilo, začala zlobit jeho motorka. Ve čtvrtek po dvaceti kilometrech při náročné šichtě v dunách zjistil, že mu nejde zařadit druhý rychlostní stupeň. „Přitom v poušti se jezdí hlavně na dvojku, zejména při výjezdech. Musel jsem tedy dost změnit techniku jízdu. Bál se také o spojku,“ dodal Podmol, kterému se jeho husqvarna přehřála 40 kilometrů od bivaku. Závada se opakovala po dalších dvaceti kilometrech. „Takže jsem zastavil, dolil vodu a sundal obě nádrže, zkontroloval, zda v nich není díra nebo v chladiči. Nic jsem nenašel, ztratil kvůli tomu čtyřicet minut. A protože zapadlo slunce, musel situaci řešit. Hrozilo, že přespím v dunách s kojoty.“
Podmol tak absolvoval šílenou jízdu za úplné tmy a úprk do bivaku. „Bylo to strašidelné a nebezpečné. Po dojezdu jsem rozložil stan, udělal si s kamarády oheň. David Pabiška mi poradil, že mě může zlobit větrák na motorce, který fouká vzduch na chladiče. Náhradní jsem ale neměl, takže jsem věděl, že do druhého dne šesté etapy nastoupím bez druhého rychlostního stupně a že pokud někde zapadnu, tak v dunách stroj uvařím.“


„Přežil jsem tu nejdrsnější disciplínu, a to už mi nikdo nevezme. Trochu mě mrzí výsledek, ale chtěl jsem hlavně dokončit a pak získat cenu za pódium v kategorii jezdců bez asistence. Nakonec si ale vezu domů ocenění za lidskou odvahu a vůli, což je možná ještě cennější. Dakar pro mě není až tak o výsledcích, jako spíše o příbězích. Ten můj byl fakt neuvěřitelný. Moje tělo během těch čtrnáct dní dostalo záhul, jako nikdy. Disciplína bez asistence je úplně něco jiného, závodění se odsouvá na druhou kolej, nejdůležitější je se dostat do cíle a připravit sebe a motorku. Já jsem v bivaku nestíhal ani různé briefingy, neřešil jsem navigaci nebo informace o následujícím dni. Natož se regenerovat. Dakaristé prý ocenili, že jsem se nechal zašít na trati bez věcí proti bolesti, což považovali za husťárnu. Stejně jako, když jsem jel patnáct kilometrů v těch největších dunách za úplné tmy,“ dodal úspěšný freestyle motokrosař a mistr světa z roku 2010.



A jak si vedl David Pabiška se nejlépe dozvíte na internetu, když si zadáte

Dejvovo okénko Dakar 24-V zájmu civilizace !

Rozhovor s Mílou Janáčkem (Dakar mobilem) stojí opravdu za to!

https://www.youtube.com/watch?v=wgyWXYi7LC0



PR
+ JL 22.1.2024


Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout


Subaru Forester
Adus s.r.o.

RSS feed
Mapa webu
Validátor
© 2024 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar