Autokaleidoskop

Při prvním společném startu obsadili na Dakaru 07 čtvrté místo a byli tak nejlepším týmem VW. Americko-africké perfektně sehrané duo Mark Miller a Ralph Pitchford mají mnoho společného – oběma je 45 let, jsou bývalými jezdci endura a milují samotu v poušti. Další předností perfektního porozumění je angličtina, jako jejich mateřský jazyk, a tak přesně vědí o čem je optimální koncentrace při hektické rallye.
„Známe se od roku 1999, kdy jsme jako konkurenti startovali při motocyklové soutěži v Portugalsku“, vzpomíná Miller. „Hned napoprvé fungovalo vše dobře a nikdy jsme nepřerušili kontakt“.
Když koncem roku 2006 hledal nového spolujezdce, padla volba na Jihoafričana. „Ralph je profesionál každým coulem, pracuje klidně a dokáže se maximálně soustředit. Protože oba začínali kariéru na motocyklu při pouštních rallye, mají oba podobné zázemí. Oba rozumějí navigaci a současně dokáží jezdit v terénu – tedy každý zná velice přesně práci druhého. „Během rychlostních zkoušek ovšem zbytečně ne kecáme. Všechny povely jsou věcné a přesné. Ralpha nechválím, ale kritizuji jen, když je něco špatně“, vysvětluje Miller.
Od motoristického sportovce k manažérovi a zpátky, tak lze charakterizovat kariéru Millera, muže jasných cílů. Už v mládí obětoval sportovní kariéru, aby, aby se mohl soustředit na studium. Později šel úspěšný manažér opačnou cestou, a stáhl se z obchodu zpět, aby se v roli pilota VW věnoval motoristickému sportu. „Mark je v autě hodně uvolněný, jedná s rozvahou, většinou až konzervativně, což je dobrý předpoklad pro maratony. Ale na druhé straně je dostatečně agresivní, aby jezdil dost rychle“, prohlašuje Pitchford, který je v dlouhých etapách zodpovědný za svého pilota. „Mark je jako malé dítě, každou hodinu potřebuje něco k jídlu, aby udržel svou energetickou hladinu vysoko“, prozradil spolujezdec s úsměvem. Během jízdy musí svému kolegovi podávat malá sousta. „Při rychlosti 120 km/h na tvrdých offroadových tratích má krmení při současném čtení příkazů z itineráře nádech grotesky“, směje se Miller. Nezanedbává ani fyzickou přípravu. Až do startu trénuje USA v jednom sportovním centru, od něhož si nechává radit také fotbalový trenér Jürgen Klinsmann. „Absolvuji program vypracovaný speciálně pro mě,“ vysvětluje Miller. Jsem jako atlet, který se připravuje na nejdůležitější závod své kariéry.“ Také Pitchford tráví až pět hodin za den na tréninku ve fitnesscentru. „Dobrá kondice pomáhá spolujezdci, aby se dokázal mnoho hodin soustředit v kokpitu, případně mohl dobře zabrat při výměně pneumatiky“, vysvětluje Jihoafričan, který dříve pracoval jako mechanik v různých týmech a sám jezdil soutěže enduro. Když v roce 2004 náhle vypadl jeden spolujezdec, dostal šanci a hned se v nové profesi prosadil. Millera a Pitchforda spojuje láska k motocyklům enduro. Jejich bydliště jsou vzdáleny mnoho hodin letu, proto je také pozvání na šálek kávy vzácností. „Častěji se setkáváme při testování. Tam máme dost času, abychom vylepšili spolupráci a společně si naplánovali strategii Dakaru“, vysvětluje Ralph.
Láska k enduru spojuje dohromady oba členy továrního týmu VW. Miller miluje dlouhé cesty na sněžném skútru nebo na enduru v Arizoně a Coloradu, kde občas přebývá. K dalším zálibám patří létání vrtulníkem, chytání ryb nebo sledování fotbalového tréninku svých synů.
Pitchford má zase v Pretorii obchod s motocykly a organizuje enduro jízdy jihoafrickou krajinou „V poslední době renovuje starou motorku. Zajímavá, ale časově náročná práce, protože hodně náhradních dílů si musím sám vyrábět. Jednou bych se rád zúčastnil nějaké rallye historiků.“
Když Mark Miller a Ralph Pitchford začátkem ledna sjedou s Touaregem v Lisabonu přes startovní rampu, budou mít společný – „Chceme Dakar vyhrát. Tento podnik je zvláštní výzvou. Na start se těšíme celý rok. Přitahuje nás obtížná trať a přátelská atmosféra“ vysvětluje Pitchford a Mark jej doplňuje: „VW má silný tým, Race Touareg je excelentní. Každý den chci ze sebe vydat maximum, Dakar 2008 bude delší a tvrdší než v minulých letech. Tentokrát bude velice důležité neudělat během 15 dní žádnou chybu.“

Jindřich Lasík, 10.12.2007