Autokaleidoskop

Kdekdo z nás měl kdysi doma dřevěnou káru se čtyřmi koly z dětského kočárku, řídilo se dřevěnou laťkou mezi nohama, ti movitější měli i volant. Pak stačilo najít vhodný kopec a už se drandilo. Dneska vypadají minikáry pomalu jako zmenšenina závodního monopostu.

Železný rám, dvouokruhové kapalinové brzdy a jasná pravidla, zkrátka plnohodnotný sport, ve kterém se pořádá mistrovství České republiky, a dokonce i Evropský pohár. Vzpomínám si, že na minikárách začínal například Josef Srnský ml, syn bývalého továrního jezdce a dnes jeden z nejlepších pilotů tzv. Edda Cupu do vrchu.

Nejen autokros se dnes hemží dívkami, ale pochopitelně i minikáry. Jednou z nejúspěšnějších dívek, je dnes už devatenáctiletá slečna Eliška Slavíková, v jejichž šlépějích jde už také o tři roky mladší sestra Anežka.

U Slavíků měli k motorismu vždy hodně blízko, vždyť jak jejich otec Jan Slavík, tak i dědeček strávili mnoho sezon v rally. Jan Slavík startoval od roku 2003 a osm let usedal jako spolujezdec po boku Josefa Dvořáka. A od roku 2017 si ještě zavzpomíná na závodění s Josefem Bartáškem v jeho Škodě 130 RS při legendách.

Jan Slavík startoval za Autoklub Škoda Mladá Boleslav, kde se hodně věnovali právě minikárám, tak to byl jen krůček, aby Eliška v pěti letech usedla do káry. První zkušenosti získávala s vypůjčenou minikárou z autoklubu, se kterou závodí do dnes.

„U nás v klubu se snažíme zájemcům minikáry půjčovat, protože cena se dneska pohybuje kolem osmdesáti tisíc a co pak, když dítě řekne, že minikáru nechce. Jsme také největší minikárový klub v republice, máme asi 40 členů a za rok absolvujeme i dvacítku závodů po celé republice,“ vysvětluje Jan Slavík.

Zpočátku si doma ani moc nemysleli, že by Eliška mohla závodit. Na sport moc šikovná nebyla, ale s volantem jí to šlo. I když si první helmu si nasazovala skoro až s pláčem a chtěla, aby ji sundali, že jí nechce. Pak jí minikáry chytly a dnes má na kontě řadu titulů včetně pěti evropských, dosažených během čtrnácti let.

Někdy v roce 2018 přišel Jan Slavík s nápadem, že by mohla zkusit také auta, půjčili si Favorita, sedl si vedle ní a začali. Doma postavili Felicií, s níž absolvovala různé série jako Rally Cup Kopřivnice nebo Autodrom Sosnová. Pak se v rámci rozvoje rozhodli pro stavbu Fabie. Za jejím volantem nejdříve vyrazili do Rallysprint serie, na první soutěž do Fulneku a výsledkem bylo třetí místo ve třídě. Během roku absolvovali ještě Vsetín a Vyškov a na konec sezony dostala šanci usednou při Setkání mistrů do Škody Fabia R5. „Nejdříve si vedle mě sedl zkušený Jiří Brynda, pak majitel auta Marti Severa, aby mi vysvětlili, co a jak. Všechno bylo pro mě nové, do té doby jsem nikdy neřídila auto s pohonem všech kol. Přestože celou dobu lilo, tak jsem si víkend s er-pětkou náramně užila. Na to se nedá zapomenout. Auto je extrémně náročné, ale zároveň hravé,“ přiznala Eliška Slavíková.

Letos přestoupili s otcem do velkého šampionátu a před posledním Pačejovem mají zajištěné třetí místo v juniorské kategorii a bojovali o titul mistrů ve třídě RN6. Dojeli čtvrtí a titul byl doma. K tomu jim pomohly ještě tři třetí místa a dvě čtvrtá. Pro poruchu a zdravotní potíže museli bohužel odstoupit pouze na domácí Bohemia Rally, což je hodně mrzelo. Ale naopak přes technické problémy dokončili náročnou Barum rally.

Sezonu zakončili pěkným výsledkem na Pražském rallysprintu. V náročných zimních podmínkách dojeli šestí ve skupině 2WD a celkově na 32.místě ze 65 odstartovaných posádek.

Několik sezon v minikárách má za sebou také Anežka, která měla ke sportu a pohybu vždy hodně blízko. V pěti letech chodí do baletu a dnes se věnuje sportu zvaném indoor skydiving. Ale jak sama říká, zatím má málo nalítáno. Nejdříve doprovázela sestru, pak si minikáru zkusila a už u ní (zatím) zůstala. „Anežku nikdy moc nezajímaly výsledky, zpočátku si při jízdě zpívala a rozhlížela se po krajině. Dnes už bere závody vážně,“ prozrazuje Eliška a Anežka dodává: „po volantu moc nekoukám, ale vedle bych si uměla představit sedět.“


Kdo ví, možná, že za nějaký rok se dočkáme posádky Eliška a Anežka Slavíková. Tak jim držme palce. O otci už řeč byla, ale do týmu patří i maminka, která je doprovází.



JL 7.12.2023