Autokaleidoskop

Dosavadní spolujezdec Jaro Miškolci se z pracovních i osobních důvodů nemůže nového ročníku zúčastnit. Josef Kalina stál u zrodu myšlenky, že by se Češi jednou mohli zúčastnit nejslavnějšího dálkového maratónu světa, oslaví hned čtvrtstoletí své účasti. Před 25 lety stál na startu jako navigátor vozu Tatra, pilotovaného Zdeňkem Kahánkem. Od té doby vystřídal role jak navigátora závodní posádky, tak i asistenčního vozu, byl ve službách pořadatelské organizace i jako létající manažer a týmový koordinátor, především však třikrát četl noty Karlu Lopraisovi na cestě k vytouženému dakarskému triumfu.
Josef Kalina situaci komentuje svým typickým způsobem: „Tahle moje účast v soutěžní posádce je jubilejní, dvacátá. Mohl bych vykládat o snaze něco si dokazovat zakulacením toho čísla, ale pravda je jednodušší. Mám to celé rád, všechny ty lidi okolo, a taky miluju pouště. Jako zlozvyk, u kterého tě vždycky něco nutí se k němu vrátit. Naposledy jsem s Karlem startoval v roce 2005, od té doby se personální obsazení týmu změnilo. Kromě Milana a Leoše Lopraisů jsou to vlastně všechno noví kluci. Z původní party ,zdivočelejch trampů', mezi něž se samozřejmě počítám, se stal profitým, a to respektuji. Od těch dob u Loprais týmu proběhly nejméně tři generace evolucí vozu, a je to opravdu neuvěřitelná změna. Rychlost, výdrž vozu i obrovský výkon motoru posunuly účinkování týmu nesmírně dopředu.“
Josef Kalina se k týmu připojil při testování nedaleko slovenské Senice, kde absolvoval první zatěžkávací zkoušku. „Těsnou tatrováckou kabinu dobře znám, ale nakonec je to stejné jako v jakémkoli jiném závodním autě. Nejdřív si člověk myslí, že v tom nevydrží ani půl hodiny a nakonec v tom stráví půl života. Ze svezení usuzuji, že Tatra je o něco pohodlnější než Liaz, takže je to pro mě příjemnější. Co se týče fyzické odolnosti posádky, je to do značné míry otázka zvyku a přizpůsobení. Samozřejmě není pochyb o tom, že se jedná o vrcholový sport a lidi to buď vydrží a ještě při tom naplno pracují, nebo jdou od toho. Rozdíl je v tom, že se v dřívějších letech ubíral plyn, aby se nepoškodilo auto, zatímco dnes se ubírá plyn, až když je to za hranicí snesitenosti člověka.“
Aleš Loprais tedy nového navigátora uvedl do děje náležitě zostra a byl s testy spokojen: „Předem bych chtěl vyzdvihnout dosavadní působení Jaro Miškolciho, kterého si vážím především jako férového člověka a kamaráda. Přestože na Dakaru nemůže s námi startovat, i nadále zůstává dvorním navigátorem. Neustále nám pomáhá při vývoji, i když je zaneprázdněný v rámci vlastních aktivit, navštěvuje nás několikrát týdně a pomáhá řešit technické otázky. Nikdy nezapomenu jeho typickou hlášku ,ideme dialej', která vyjadřuje jeho vždy pozitivní přístup."
V Josefu Kalinovi přichází do tatrovácké kabiny vlastně i učitel Aleše z dob soutěžních začátků. „Jsem rád, že je Pepík zpět, vlastně k nám vždycky patřil, zažil s námi mnoho. Je to on, kdo mě prvně zasvěcoval do tajů navigace a ukazoval mi fungování přístrojů, dával mi základy francouzštiny, zkrátka vše, co jsem potřeboval jako jeho nástupce na navigátorské sedačce. Znám ho od 12 let, kdy jsem s tátou a bratry jezdil fandit na start nebo pak do Afriky a sledovat bitvu naší Tatry s Karlem a Pepíkem v honbě za dakarským beduínem. Myslím, že Pepík zná jak nás, tak i mě jako pilota a náš styl a přístup k závodění. I když jsme malý rodinný tým, chceme se měřit s nejlepšími a atakovat přední pozice.“
Přestože startovní listiny nebyly ještě zveřejněny, je zřejmé, že v kategorii kamionů se rýsuje možná nejlépe obsazený ročník v historii závodu. Například Kamaz prakticky zdvojnásobí své řady, když vysílá do soutěže hned šestici strojů, z toho čtyři v přímém továrním týmu. Holandské stáje se blýsknou účastí minimálně 25 strojů, a tak bychom mohli pokračovat. Vrací se i nedávný soupeř MAN, jiné automobilky dokonce v dalších letech plánují vstup na Dakar na tovární úrovni.

Jiří Vintr